Státní reklama na „kvalitní jídlo“: Peníze prší z nebe. A nejspíš budou dál

O smysluplnosti a hodnověrnosti značky kvality Klasa panují (nejspíš oprávněné) pochyby. A panovaly i o tom, jestli propagování vybraných potravin státem nevychází příliš draho. Pokud jde o druhé, je už jasno: stát vyhazuje za reklamu ročně stamiliony. Zběsile a rozmařile. Často se přitom vůbec nezdržuje tím, aby zjišťoval, jestli jeho reklamní aktivity vůbec mají nějaký efekt.

Miliony létají vzduchem…

V letech 2008 až 2013 podle Nejvyššího kontrolního úřadu utratily Ministerstvo zemědělství, Státní zemědělský a intervenční fond a Vinařský fond za propagaci značek Klasa, Regionální potravina a Vína z Moravy, vína z Čech celkem 1,5 miliardy korun. Důvod? Zabrnkat na vlasteneckou strunu a podpořit domácí výrobce v konkurenci levnějších, taktéž dotacemi posilněných, produktů ze zahraničí. Označení Klasa však nezaručuje, že jde o čistě tuzemský produkt.

Seznamte se!

Značka Klasa: původně byla udělována pouze vybraným tuzemským výrobkům, od roku 2007 je udělována výrobkům, které splňují požadavky kvality, jež stanovilo ministerstvo zemědělství a SZIF, na původ potravin už se ohled nebere.

Značka Regionální potravina: je udělována výrobkům vyrobeným v určitém regionu a ze surovin daného regionu, měla by označovat tradiční potravinářské výrobky z jednotlivých krajů země.

Značka Vína z Moravy, vína z Čech: vznikla v roce 2006 za účelem podpory a propagace našich vín, mohou ji získat pouze lahvová vína z kategorií jakostní a jakostní s přívlastkem z tuzemských vinařských oblastí.

Podle Nejvyššího kontrolního úřadu většinou byly kampaně nekonkrétní – nebylo jasné, čeho mají dosáhnout. „Ministerstvo, zemědělský a intervenční fond a Vinařský fond ostatně nezjišťovaly, jaký přínos a dopad tyto kampaně měly,“ uvádí mluvčí Nejvyššího kontrolního úřadu Olga Málková.

Zřejmé je, že se peníze utrácely netransparentně a že doslova létaly vzduchem. Z výsledků šetření kontrolorů jen namátkou:

Za dobré slovo knížku

Minulý týden jsme v rubrice Co si o tom myslíte? psali o datových schránkách. Že je měli mít všichni podnikatelé de facto povinně. A že dvakrát dostali roční odklad – a nakonec se ta povinnost vygumuje. A źe je to celé trochu vygumované.

• Datové schránky povinně? Jen pro toho, kdo skočil státu na lep

Knížku za obzvlášť podnětný příspěvek do diskuze posíláme Radku Sedláčkovi, který na osobním příkladě ukázal, co je na věci nejhorší: stát by chtě svým občanům nakazovat, jak se s ním mají bavit. Když na to občan přistoupí a pořídí si datovku, ukáže se – že stát s tím sám neumí zacházet To si přečtěte, to vás smutně pobaví.

• V letech 2009 až 2011 zadaly Ministerstvo zemědělství a zemědělský a intervenční fond v rámci podpory značek Klasa a Regionální potravina šest veřejných zakázek a 108 zakázek malého rozsahu, z těch bylo 78 zadáno formou přímého oslovení – tedy se v nich neutkalo více uchazečů. U všech šesti velkých zakázek ministerstvo a fond podle Nejvyššího kontrolního úřadu porušily zákon o veřejných zakázkách, protože zadávací řízení proběhlo netransparentně.
• Zemědělský a intervenční fond v letech 2009 až 2013 v několika desítkách akcí na podporu značky Klasa proplatil faktury za práce, které nebyly ukončeny nebo vůbec neproběhly, případně byly nad rámec uzavřených smluv, případně vůbec nebyly předmětem dané veřejné zakázky. Celkem šlo o 96,3 milionu korun:
  • Fond například proplatil provizi agentuře a odměnu subdodavateli ve výši 840 tisíc korun, i když podle smlouvy žádnou provizi ani odměnu hradit neměl.
  • Zaplatil osm kostýmů pro hostesky za 40 tisíc. Žádný z nich se ale nepoužil. Hostesky vystupovaly na akcích v civilu, pouze s logem Klasa.
  • Proplatil tři novinářské exkurze, celkem za 171 tisíc korun, program se ovšem značky Klasa týkal jen zčásti. Součástí exkurze v mlékárně byla návštěva lázní a indická masáž. Výsledkem akce byly články, v nichž o značce Klasa nepadlo ani slovo.
  • Zaplatil takzvanou regionální roadshow – měla být zaměřena na spotřebitele zboží označeného značkou Klasa a realizována před hypermarkety nebo uvnitř hypermarketů. Ve výsledku se podle Nejvyššího kontrolního úřadu jednalo o akce určené pro úzkou a vybranou skupinu osob, nikoliv pro spotřebitelskou veřejnost. Jedné z nich se účastnilo šedesát lidí – jen za raut se utratilo 4312 Kč na osobu, celkem 258 720 korun.

… a budou létat dál

Být to v soukromém sektoru, musel by být člověk sebevrah, aby takhle hospodařil. Když jde o erár, nikdo už skoro ani nezdvihne obočí.

Nejvyšší kontrolní úřad předal oznámení o netransparentním hospodaření příslušným finančním úřadům. Do propagace značky Klasa se ovšem budou sypat státní peníze dál. Státní zemědělský a intervenční fond by měl do konce září vypsat výběrové řízení na propagaci značky Klasa pro období od roku 2015. Doba zakázky se nejspíš nově prodlouží z jednoho na dva roky – mělo by jít o kontrakt s cenou do tří set milionů korun. Ministerstvo zemědělství se prý chce vyvarovat dřívějších nezdarů a připravuje nové koncepce propagace: už se nad nimi potí zvláštní pracovní skupina.

Propojeno!

Je Klasa vážně klasa?

„Kdo očekává, že oceněné výrobky představují výkladní skříň českých potravin, bude hodně zklamaný. Certifikát Klasa totiž získává množství naprosto průměrných produktů a dokonce i některé potraviny, které mají ke zdravému stravování a označení ‚kvalitní potravina‘ velmi daleko,“ píše v loňském článku na Peníze.cz Ondřej Tůma. Upozorňuje mimo jiné, že certifikát Klasa nezohledňuje obsah éček, výživovou hodnotu výrobku, zemi původu použitých surovin a řadu dalších vlastností potravin, které mají vliv na naše zdraví. A tak se na seznamu výrobků Klasa vyjímá například Aljašská pomazánka s treskou, která obsahuje glutaman sodný, benzoát sodný, barvivo košenilu, pocházející ze sušeného hmyzu, a další přídatné látky.

• Národní značka kvality Klasa: za hodně peněz málo muziky

Co si o tom myslíte vy? Pomáhají vám značky a certifikáty kvality potravin ve výběru, když tápete mezi regály? Dá se jim věřit? A má smysl, aby stát v jejich propagaci utápěl tolik peněz? Nestačilo by jednoduše zpřísnit pravidla pro výrobce tak, aby nás museli o složení a původu potravin pravdivě a srozumitelně informovat na obale? Pokud dostaneme dost informací a stát dokáže vymoct, aby nás výrobci a prodejci nevodili za nos, bude přeci nejlepší, když si každý spotřebitel svoji klasu svobodně vybere sám. Na vaše názory a komentáře se těšíme v diskuzi. Jednoho z vás odměníme knížkou, tak nám na sebe určitě nechte mailový kontakt. 

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohla zaujmout třeba řada věnovaná právní revoluci – novému občanskému zákoníku.

Sdílejte článek, než ho smažem