Lepší volební kalkulačka: pestřejší a bez procent

Páteční výčet Sedmi důvodů, proč ignorovat volební kalkulačky vyvolal prudké reakce. Jeden z autorů v článku zmiňované Volební kalkulačky s velkým V, Kamil Gregor, vydal na svém blogu reakci Proč brát Volební kalkulačku vážně (ale nepřehánět to). Řada jeho argumentů si zaslouží pozornost.

Napřed omluva: Gregor má pravdu, že je výpočet výsledků transparentní. Pletl jsem se, když jsem si stěžoval, že není poznat, jakým koeficientem se násobí význam takzvaně důležitých otázek. Přehlédl jsem totiž, že kapitola Popis výpočtu v informacích o projektu pokračuje i za sekcí Inventura hlasování. Pokud vás to také zajímá, důležité otázky se počítají dvakrát.

Za to se všem omlouvám. O zbytku jeho tvrzení se ale s Gregorem musím přít:

„Hned na úvod je třeba zdůraznit, že hlavní umělou konstrukcí je představa, že volební kalkulačka vyzývá uživatele, aby volil stranu, s níž mu vyšla největší shoda,“ píše. — Přímo tohle nikde nepíšu, předpokládám ale, že je myšlenkou kalkulačky ukázat, se kterými stranami má člověk největší shodu, a které jsou tak pro něj nejvhodnější. Pokud ne, pak se občanské sdružení provozující kalkulačku nemělo jmenovat KohoVolit.eu, ale třeba KontrolaProgramu.eu. Autorův alibismus je v příkrém rozporu s tím, jak ve své reakci o několik odstavců dál hodnotí vliv zimní prezidentské kalkulačky: „Podle dotazníkového šetření uživatelů Volební kalkulačky k prezidentským volbám v roce 2013 jich asi 300 000 z celkového počtu asi 1,2 milionu hlasovalo podle Volební kalkulačky a asi 100 000 jich podle Volební kalkulačky změnilo názor (původně měli v úmyslu hlasovat pro jiného kandidáta).“

Dál Gregor napadá myšlenku, že není důležité, proč poslanci hlasují tak, jak hlasují: „Při skutečném hlasování v Parlamentu je přece také jedno, jestli dva poslanci, kteří hlasují proti kvótám pro ženy, mají stejné nebo úplně odlišné důvody, proč je nepodpořit.“ To by platilo pouze v případě, že by hlasování o kvótách bylo za celé čtyři roky jediným hlasováním, které by se týkalo postavení nebo práv žen. Kdyby se o týden později mělo hlasovat o zákazu interrupcí, šovinista (v původním článku hájící názor, že baby patří k plotně) by je podpořil spíš než umírněný feminista (v původním článku zastoupený názorem, že kvóty v důsledku ublíží emancipaci žen). Tedy radikálně odlišné názory lidí, kteří přitom o podobné otázce hlasovali stejně. Je naprosto zarážející, že si tvůrci tak významného nástroje neuvědomují, jak zavádějící výsledky může kvůli dvojsečným dotazům kalkulačka nabídnout.

Některé další „šumící“ otázky:

• „Daň ze zisku velkých komunikačních firem by se měla zvýšit alespoň na 30 %.“ — Protože jsou velké, nebo kvůli tomu, že jsou telekomunikační? Co mám odklepnout, když jsem (například) obecně pro progresi a třicetiprocentní daň pro velké firmy, nejsem však zaujatý proti Vodafonu a spol.?
• „Měla by být zavedena progresivní daň z příjmů pro fyzické osoby.“ — Jenže kvůli mechanismu slevy na dani je progresivní i současná „rovná“ daň. S dvanácti tisíci hrubého platíte měsíčně na dani z příjmu 345 korun, s trojnásobným platem patnáctkrát tolik: 5175 korun. Takže jsem vlastně pro progresi, i když na otázku odpovím záporně.
• „Občané obce by měli mít možnost soudně napadnout protizákonný prodej obecního majetku.“ — To přece můžou udělat už dnes. Bude mé „ne“ znamenat nesouhlas s dnešním stavem, nebo jen s nějakou novou úpravou?

Volební speciál

Ptali jsme politiků, jak chtějí spravovat naši kasu.

• Jan Mládek z České strany sociálně demokratické
• Petr Mach ze Strany svobodných občanů
• Ivan Bartoš z České pirátské strany
• Miroslav Kalousek z TOP 09
• Jana Bobošíková z bloku Hlavu vzhůru
• Martin Kuba z Občanské demokratické strany
• Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL
• Zdeněk Štengl ze Strany právo občanů – Zemanovců
• Tomio Okamura z Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury
• Andrej Babiš z ANO 2011
• Jiří Dolejš z KSČM
• Ondřej Liška ze Strany zelených

Kdo míří na první signální

Ve třetím bodu svého článku jsem upozornil na to, že má Volební kalkulačka vlastní, neviditelnou agendu: pokládá desítky ekonomických a digitálně-technologických otázek, zato žádnou na kulturu, dopravu nebo vědu. Gregor reaguje: „Je zřejmé, že ať otázky vybereme jakkoli, nikdy neuspokojíme všechny uživatele, protože každý z nich má jinou představu o tom, co je v politice důležité.“ Výborně, v tomto se shodneme. Jestliže má ale každý jinou představu o tom, co je důležité, jak mi chcete na ose nula až sto s vážnou tváří ukázat blízkost stran, když jste se neptali na věci, které spolu s miliony dalších voličů považuju za zásadní? 

Zaujetí tvůrců dobře odhaluje Gregorova kritika otázky, kterou jsem navrhnul jako náhradu za dotaz na (ne)legálnost domácích porodů: „Má systém veřejného zdravotnictví hradit lidštější a nákladnější předporodní, porodní a poporodní péči, aby se tolik žen neděsilo porodnic?“ Gregor píše: „Tato otázka je špatně formulovaná. Nelze si totiž představit, že by někdo odpověděl ne.“ Nemusíme si ale nic představovat, svobodní chtějí z veřejného pojištění financovat jen neodkladnou péči. I já bych nad „ne“ přemýšlel: když totiž systému chybí peníze na léčbu roztroušené sklerózy, proč z pojištění vyplácet mateřskou asistentku bohatým manažerkám? „Autor do znění otázky projektuje svůj subjektivní postoj, to ale žádný správný autor volební kalkulačky nedělá,“ dodává Gregor a ignoruje, že subjektivní postoje zákonitě reprezentuje už jen samotný výběr otázek. A že například dotaz jeho Volební kalkulačky, zda by měl stát platit romské asistenty, také u řady lidí zaútočí na první signální.

V pátém bodu připomínám, že žádná kalkulačka nezná volební ani koaliční potenciál stran. „Jinými slovy, autor kritizuje letadlo za to, že neumí plavat pod vodou,“ píše Gregor. Netvrdím ale, že by to měly kalkulačky umět nebo že tvůrci této konkrétní někde udělali chybu. Píšu jen, proč kalkulačky ignorovat. Neměla to být konstruktivní kritika, ale argument podkládající tuto mou radu. Gregorovou metaforou: nekritizuji letadlo, zato doporučuji ponorku pro cestu hluboko pod povrch programových hesel.

„Ještě jednou říkáme, že bychom byli první, kdo by kritizoval voliče, který by rozhodoval pouze podle naší (nebo kterékoli jiné) Volební kalkulačky.“ — A v tom samém článku bez kritického zhodnocení Gregor zmiňuje, kolik stovek tisíc voličů poslední Kalkulačka zásadně ovlivnila.

Anketa

Těšíte se, až bude po volbách?

Mně je to celé jednoNe, spíš mám obavyNe, bude se mi stýskat po znělkách a hymnách a rapujících kandidátechNe, pracuju v mediální agentuřeAno, už ať je ten humbuk pryčAno, vyhrajeme!ANO, bude líp

Jak by mohla vypadat lepší kalkulačka?

Dovolím si nadhodit pár návrhů, které by vyřešily část mé kritiky:

• Nechejte voliče přidělit výraznou váhu konkrétním agendám a dát mu pěkně pestrý výběr: ekonomika, lidská práva, životní prostředí, národní otázky, kultura, věda a vývoj… Nikdy sice neobsáhnete ten zlomek populace žijící okrajovými tématy, jako je příprava planety na příchod mimozemšťanů, ale pořád to bude oproti současnému stavu výrazné zlepšení.
• Vedle toho, co mají strany v programu, pracujte u těch parlamentních i s tím, jak dříve hlasovaly. Pomoci by mohla data z inventury hlasování. Uznávám, že by tahle změna mohla zvýhodnit politikou neumazané slibotechny formátu Andreje Babiše nebo Tomia Okamury — je ovšem nutné připomenout, že populisti mají v kalkulačce oproti realistickým systémovým stranám velkou výhodu vždycky. Doposud jsem neviděl kalkulačku, která by otázky pokládala včetně zmínění následků — tedy „chcete X, i když to bude stát Y, které budou scházet v Z?“
• Odvážným, byť kontroverzním krokem by bylo politické projekty na jedno použití z kalkulačky vyřadit úplně, případně ozdobit štítkem „neověřené“. Nejste Česká televize, můžete si dovolit nekorektnost.
• Nepočítejte pseudovědecká procenta shody. Výsledky místo toho rovnou porovnejte v tabulce srovnávající preference voliče s programy stran, kterou si v současné verzi Kalkulačky musí uživatelé rozkliknout.
• Namísto žebříčku by šlo bez uvedení pořadí a číselně vyjádřené shody ukázat tři až pět nejbližších i nejvzdálenějších stran. Uživatel pak bude mít dobrou motivaci nad svou volbou dál přemýšlet.
• Otevřeně napište, co budete dělat s cennými daty, která kalkulačka od stovek tisíc lidí sesbírá. Smažete je po volbách? Nabídnete všem ke stažení a analýze jako otevřený dataset? Prodáte politické straně, která za pikantní vztahy mezi názory nabídne nejvíc?
• Tak jako multivitamín na obalu varuje, že není náhradou pestré stravy, kalkulačka by se neměla bát explicitního vzkazu: „Pokud jsou vaším jediným kontaktem s politikou billboardy a my, pak si prosím svou účast u voleb zkuste rozmyslet.“ Současný přístup „my nikomu neradíme, aby volil podle nás, ale rádi se pochlubíme stovkami tisíc lidí, kteří to udělali,“ je nebezpečný a pokrytecký.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem