Říkal jste, že podle vás Vlasta Parkanová navždy končí minimálně v politice. Věříte, že skončila politická kariéra také pro Pavla Béma? Ten ještě nedávno tvrdil, že se nehodlá loučit.
Myslím si, že nebude žádná poptávka po tom, aby se vracel. Vyprší mu poslanecký mandát a půjde se věnovat něčemu jinému. Stejně jako nikdo nemá zájem na tom, aby se vrátil Ivan Langer, Stanislav Gross či Mirek Topolánek. Tihle lidé si už odehráli svůj politický part. S každým z nich je spojený nějaký příběh, ani v jednom případě to nenechalo dobrý konec. Politicky se nad nimi už zavřela voda a nikdo o ně nestojí.
Zatím tu ale mluvíme jen o politickém konci. Nechybí některým z těchto příběhů i trestní odpovědnost?
Určitě tu zůstává pachuť celé řady nedořešených kauz. My se v Transparency snažíme, aby se všechny případy dotáhly až do samého konce a nezapadly. Bohužel kauza, která se odehrála před pěti lety, je už zavátá sněhem a veřejnost se o ni moc nezajímá. Je navíc těžké získat nové důkazy a svědky.
Takže když není v dostatečně krátkém čase zahájeno trestní stíhání a vyšetřování se dlouho táhne, může být zkorumpovaný politik klidnější?
Bohužel to tak je.
Není demotivující, že když už se objeví odposlechy Pavla Béma a Romana Janouška, ze kterých je poměrně zřejmé, jak to na pražském magistrátu chodilo, tak to stejně neskončí trestními postihy?
Z těchto odposlechů se opravdu nedá vyvozovat nějaká trestní odpovědnost, možná s výjimkou pronájmu stanic metra, což souvisí se situací v dopravním podniku. Na druhou stranu alespoň vedly k politickému krachu Béma a mocenskému konci Janouška. V naší politice naprosto přebujela role těchto zákulisních hráčů.
Otázka ale je, jestli politik může vůbec vystoupat do nějaké vysoké funkce a nemít za sebou takový stín, který ho ovládá nebo s ním alespoň úzce spolupracuje. Své „janoušky“ má bohužel celá řada politiků. Tihle manažeři v pozadí by nás asi měli zajímat mnohem víc než politici, kteří jsou často jen herci na scéně.
Opravdu věříte tomu, že Roman Janoušek ztratil svůj vliv?
Určitě došlo k jeho výraznému oslabení. Blíží se také kongres ODS a uvidíme, co se tam stane. I na těch nejvyšších úrovních může dojít k velkým překvapením. K mocenským soubojům bude ale docházet ve všech velkých politických stranách. Podívejte se, co se zase děje na pražské radnici. Kmotři se mezi sebou také trochu neutralizují, protože vzájemně musí bojovat o vliv. Aspoň jim tím trochu ubývají síly, které by jinak vynaložili ke korupci.
Zatím to vypadá, že stranám jako ODS, ČSSD či TOP 09 vůbec nejde o volební preference a spíš chtějí jen zametat to, co na ně v poslední době vyplouvá. Souhlasíte?
Rozumnější lidé v těchto stranách musí jednoznačně chápat, že pokud se jim nepodaří zastavit tento trend, tak to s nimi špatně skončí. Spousta politiků spoléhá na to, že do parlamentních voleb je ještě daleko a že voliči na jejich prohřešky zapomenou. Soustředí se také na to, aby nevznikla žádná relevantní alternativa. Snaží se tedy neustále poškozovat menší strany, které jim v tom bohužel svým chováním zdárně sekundují. Spousta politických hráčů chce mít navíc svoji ministranu, které budou šéfovat. V důsledku tak všichni získají jedno až dvě procenta hlasů, což jim bude stejně k ničemu.
Menší a nové politické strany to budou mít v příštích parlamentních volbách hodně těžké i kvůli Věcem veřejným, které ve sněmovně předvedly úplnou katastrofu.
Je pravda, že příběh Věcí veřejných je hodně unikátní. Možná i v celoevropském měřítku. Velké strany se před volbami budou určitě ptát voličů: To chcete další Věci veřejné? Na druhou stranu je naštvanost lidí na stávající politické strany tak obrovská, že přesto budou hledat nějakou alternativu. Věřím tomu, že například v blížících se krajských volbách uspějí různá lokální uskupení.
V krajích je ale vždycky jednodušší uspět.
Posun z kraje na národní úroveň je opravdu nesmírně obtížný, takřka nemožný. Když ale malé strany dostanou letos v krajích přes dvacet procent, příště to může být přes čtyřicet. Velké strany si musí uvědomit, že brzy můžou o kraje definitivně přijít.
Jak se díváte na odvolání policejního ředitele Petra Lessyho?
Určitým způsobem to působí jako profesní poprava nepohodlného člověka. Trochu mi to připomíná odvolání ministra Pospíšila. Ani na Pospíšila, ani na Lessyho bychom kvůli tomu samozřejmě neměli pohlížet jako na jednoznačné hrdiny. Ze strany vlády jde ale o hodně netaktické rozhodnutí, které se proti ní obrátí. Zajímalo by mě, do jaké míry v tom hrála roli snaha o vytvoření Národního kriminálního úřadu. To by totiž s největší pravděpodobností znamenalo opětovné otevření informačních toků o vyšetřování směrem k politikům a zákulisním hráčům. Mohlo by tím dojít k dalšímu ovlivňování vyšetřování politicky citlivých kauz.
Spočívá ve vytvoření Národního kriminálního úřadu opravdu taková hrozba?
Je paradoxní, že v normálních časech by byla podobná snaha celkem logická. V tuhle chvíli by to ale znamenalo sloučení třech nebo čtyř celorepublikových vyšetřovacích úřadů kvůli tomu, aby se nad nimi zvýšila kontrola. O něčem podobném můžeme uvažovat za pět let, až se dnešní stav věcí nějakým způsobem posune. V tuhle chvíli je to ale podle mě spíš hrozba.
Jaký máte pocit z dosavadního působení Jana Kubiceho na postu ministra vnitra?
Přijde mi, že si pan Kubice myslí, že vnitro je jen policie a nechápe, že tenhle rezort má nespočet dalších legislativních úkolů a že také musí řešit veřejnou správu. Rovněž nechápu, proč vedl takovou válku s policejním ředitelem Lessym, když on sám je bývalý policajt, který byl extrémně citlivý na to, když mu někdo zasahoval do práce. Řadoví policisté jsou pak naštvaní a mají pocit, že s Lessym naprosto zbytečně zamával, což vede jen k destabilizaci policejních složek a nahrává zločincům.
Transparency International se také výrazně angažuje v kauze pražského dopravního podniku. Vše nasvědčuje tomu, že jde o další příklad podivného vyvádění peněz ze státní firmy do kapes soukromých subjektů. Jak celou situaci vnímáte?
Téhle kauze se věnujeme už přes rok. Měli jsme řadu podnětů, probírali jsme se informacemi, sledovali různá podezření. Když nám poté primátor Svoboda navrhl, abychom se podíleli na prověrce konkrétních smluv, tak jsme s tím souhlasili. Musím říct, že to předčilo veškerá očekávání. Rozsah trestné činnosti je totiž v tomhle případě mimořádně velký a její struktura velmi sofistikovaná. Vše nabralo velký spád. Odvolání ředitele Liche, policejní razie v dopravním podniku, oslabení pozice primátora, koaliční roztržka na radnici. Z toho všeho je patrné, že je tu velká snaha zastavit důsledné prošetření celé věci. Dále můžeme sledovat tendence zabránit tomu, aby se měnily stávající smlouvy, které jsou v dopravním podniku podepsány na delší období, protože z nich tečou velké peníze pryč.
Věříte, že se podaří tuto kauzu dotáhnout až do konce a pachatelé trestných činů skončí ve vazbě?
Jsem přesvědčen o tom, že je nashromážděno velké množství důkazů, které by měly vést k trestní odpovědnosti lidí, kteří se podíleli na této struktuře, která v dopravním podniku byla. Rozhodně jich není málo.
Čekal jste, že to skončí trestním oznámením proti vaší osobě?
Uvědomoval jsem si, že jdeme opravdu hodně hluboko a že jsme zasáhli jakési epicentrum pražské komunální politiky. Žaloby a trestní oznámení ze strany bývalého vedení chápu jako protitah, jak celou věc zamlžit a dostat nás pod tlak, ale svým způsobem jsem s tím počítat musel.
Bývalý šéf dopravního podniku Martin Dvořák tvrdí, že není nic divného na tom, když se ředitel významné státní firmy neustále setkává s lobbisty, jako jsou třeba Roman Janoušek, Ivo Rittig a další. Přijde vám to normální?
Mně to rozhodně normální nepřijde. Nešlo navíc o nějaké společenské setkání, ale o domlouvání společných obchodů. Arogantní odmítání viny a sebevědomé vystupování pana Dvořáka je součástí jeho strategie. Já věřím, že mu to nebude nic platné. Lidi jsou snad dostatečně rozumní na to, aby si udělali vlastní obrázek.
Co když se tuhle kauzu nepodaří dotáhnout do konce? Měl byste ještě vůbec chuť bojovat proti korupci, kdyby se všechno zametlo pod koberec?
Těch důkazů je opravdu tolik a provinění jsou tak závažná, že si vůbec nedokážu představit, že by to neskončilo před soudem.
Sdílejte článek, než ho smažem