Ani po dvou letech fungování se nepodařilo projektu státních maturit získat výraznější důvěru veřejnosti. Během letošních „zkoušek dospělosti“ se vyskytla řada problémů, kvůli kterým byl nakonec odvolán ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání CERMAT, které maturity vytváří, Pavel Zelený. Pořádnou porci kritiky schytalo především hodnocení slohových prací, ale také obtížnější varianta testů z matematiky, která byla podle řady odborníků až příliš náročná. Proti výsledkům zkoušek se nakonec odvolalo přes osm tisíc studentů, což je takřka šestkrát víc než před rokem (celkem se k maturitám přihlásilo 103 000 studentů).
V polovině června pak všechno nasvědčovalo tomu, že státním maturitám definitivně odzvonilo. Zvlášť poté, co se premiér Petr Nečas nechal slyšet, že státní maturity v současné podobě jsou mrtvé. Jednotné státní zkoušky jsou ale podle premiéra nezbytné, a protože se na projektu utratila už miliarda a půl, dává předeseda vlády ministerstvu školství ještě do podzimu čas na analýzy. Pokud se ukáže, že státní maturita má systémové chyby, bude se stavět znovu na zelené louce, jinak má projekt ještě šanci.
Ministr školství plánuje změny
Už v červenci ale začíná nová podoba maturit dostávat pevnější obrysy. Ministr školství Petr Fiala svolal tým čtrnácti odborníků, na jejichž doporučení navrhl změny, které chce co nejrychleji uzákonit, aby platily už od roku 2013. Mělo by dojít ke zrušení různých variant obtížnosti, zároveň zůstanou povinné pouze dva předměty, podle původního plánu měly od příštího roku být povinné tři. Opravování slohovek se vrátí zpět na školy. Ministr školství zároveň připustil, že v současné době kromě CERMATu neexistuje žádná organizace, která by byla schopná zajistit fungování celého projektu, takže státní maturity zůstanou i nadále v jeho režii.
Jak to vidí osobnosti, které server Peníze.cz oslovil? Jakým způsobem by se podle nich mělo dál naložit s projektem státních maturit? Zrušit? Přepracovat? Nechat v současné podobě, třeba si to ještě sedne? A vyplatí se nám vůbec podobné projekty? Pomůžou nám peníze, které takto investujeme, ke vzdělanějším osobnostem? K lidem, kteří si líp dokážou poradit na trhu práce a v životě vůbec?
JIŘÍ PEHE
politolog
Myslím si, že projekt státních maturit je nesmyslný. Něco takového může vyžadovat a organizovat jen fungující stát – a to ten náš bohužel není. Zákonitě se to tak zvrhlo ve fiasko.
DANIEL MÜNICH
ekonom
Maturity ve stávající (letošní) podobě považuji za neudržitelné. Místo jejich přepracování do redukované podoby vidím jako vhodnější následující:
- mnohem lepší veřejný a státní dohled nad formou, obsahem a průběhem školních maturit
- snadná veřejná dostupnost informací o školních maturitách (přehledný web) možná i včetně anonymizovaných výsledků
- využití existujících mezinárodně uznávaných zkoušek z cizích jazyků
V oblasti základního školství vidím jako velice potřebné realizovat či dokončit jiné projekty z oblasti hodnocení:
- přípravu standardů výsledků vzdělávací činnosti
- celonárodní monitorovací systém pravidelného sledování vývoje výsledků vzdělávání a vzdělanosti vzdělávací soustavy regionálního školství
- podpora rozvoje a užívání kvalitních diagnostických nástrojů a nástrojů ověřování výsledků vzdělávací činnosti pro učitele, ředitele a zřizovatele
- podpora sdílení dobré vzdělávací praxe mezi školami
Za zdaleka nejdůležitější ovšem považuji kroky ke zkvalitnění práce učitelů, ale to není předmětem této ankety.
JAROSLAV ŠONKA
politolog a publicista
Zdá se mi, že v naší vlasti se projekty dělají jen proto, aby si někdo stranou vydělal (viz peníze z EU). Jistě je důležitá srovnatelnost dosaženého vzdělání, ale nesmí se to dělat hloupě. A hlavně – je zde spousta jiných zemí, kde už také něco udělali. Proč tedy nikdo nediskutuje o tom, jak se to dá srovnat se sousedy, se Skandinávií a podobně?
PETR MACH
politik a ekonom
Vždy jsem doporučoval zrušení státní instituce CERMAT a ponechání maturit na jednotlivých školách. Na vysokých školách se také skládají „státní závěrečné zkoušky“, ale zkoušení je na zkušebních komisích jednotlivých škol. Jediné, co je potřeba, aby zkoušky odpovídaly akreditaci daného oboru. Takto to fungovalo do zavedení slavných „státních maturit“ i na středních školách. CERMAT stál daňové poplatníky už skoro miliardu korun, zrušil bych jej, budovu prodal v aukci a nechal zkoušení na jednotlivých školách.
NAĎA JOHANISOVÁ
ekonomka a pedagožka
Projekt státních maturit vnímám spíš skepticky jako snahu o centralizaci něčeho, co by asi mělo zůstat na půdě jednotlivých škol. Chápu lákavou ideu „objektivizace“ výsledků, jednotnosti, srovnatelnosti...může ale také docházet k zglajchšaltování, neprůhlednosti, zvýhodnění průměrnosti. Celý projekt spotřeboval spoustu peněz, administrativy a energie, které asi mohly smysluplněji posloužit jinde. Ministr Fiala usiluje o inteligentní přepracování státních maturit, což je asi nejlepší řešení, pokud zrušení není politicky průchodné.
TOMIO OKAMURA
podnikatel, viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Nejsem expert na státní maturity, takže netuším, v jaké podobě se dnes nacházejí, zda je třeba je přepracovat, nebo zachovat. Unifikovaná srovnávací zkouška pro středoškoláky je samozřejmě nezbytná. Takže standardy pro maturity jsou naprosto nutné. A vůbec by mě netrápilo, kolik středoškoláků je zvládne nebo ne. Maturitu kdysi kdosi vynalezl právě proto, aby se oddělili ti, kdo ji udělali a prokázali nějakou míru znalostí a schopností, od těch, kteří tento standard nenaplňují. Tohle je pak jedno z orientačních měřítek jak pro zaměstnavatele, tak pro vysoké školy. Jen hlupák to dělá obráceně, tedy tak, aby maturitu měli všichni. To ji raději zrušme.
TOMÁŠ PROUZA
ekonom
Návrhy ministra Fialy na sjednocení úrovně a zrušení nesmyslných hodnocení jsou velmi rozumné. Měl by k tomu přidat ještě forenzní audit a čistku v CERMATu, aby bylo jasné, kam peníze skutečně tekly. Ale obávám se, že k tomu nedostane politické povolení… Jinak jsem rozhodně pro jednotnou maturitu, která umožní lépe srovnávat kvalitu různých škol – ale bylo by potřeba to dovést do důsledků a školy s dobrými výsledky odměnit za kvalitní přípravu žáků.
MARTIN PROKOP
ekonom, analytik Next Finance
Státní maturita podle mého názoru nemá žádný velký účel. Výuka středních škol se do jisté míry bude muset sjednotit, aby studenti měli šanci uspět u maturitní zkoušky. Odpadává tak rozmanitost škol. Školy se také budou moci méně specializovat na různá odvětví. Ani většina vysokých škol neakceptuje tuto zkoušku u přijímacího řízení. Z toho je patrné, že se těmto maturitám příliš nevěří. Nevěřím také, že by nám nějaký certifikát státní maturity pomohl v životě. Důležité je spíše to, co v praxi dokážeme uplatnit. To nám nezaručí ani státní maturita. Z mého pohledu se tak jedná o zcela zbytečný výdaj dvou set milionů korun, což jsou roční náklady na státní maturitu. V době, kdy by měl stát šetřit každou korunu, je projekt státních maturit příliš drahým experimentem.
LUKÁŠ KOVANDA
ekonom a publicista
Dost dobře nerozumím smyslu státních maturit. Vždyť ani vysokoškolské tituly nejsou měřítkem. Titul ing. z jedné relativně kvalitní české vysoké školy je – co se týče požadavků na jeho splnění – zcela nesouměřitelný s titulem ing. z jiné, poměrně snadné tuzemské univerzity (a to se vůbec nemusí jednat o turbostudium). Ten titul je navíc nesouměřitelný nejen prostorově, „intratemporálně“, ale též časově, „intertemporálně“. Za časů, kdy studoval můj děd, byl vstupenkou do společnosti vzdělanců. O „pánech inženýrech“ se téměř automaticky – a právem – přepokládalo, že umí propočítat třeba stavbu mostu. O kolika inženýrech bychom si to samé dovolili tvrdit dnes, kdy si titul dává před jméno kdekdo, včetně absolventů vyloženě „soft“ oborů typu marketingu? Skutečným měřítkem kvalit zaměstnance tudíž nikdy nemůže být vysokoškolský titul sám o sobě (a to platí dnes ještě více než před lety), a už vůbec ne složená státní maturitní zkouška. Měřítkem je naopak autentická schopnost flexibilně se uplatnit na trhu práce. Jenže ten samý stát, který dnes tak plýtvá vysokoškolskými tituly, čímž mate zaměstnavatele, jim znesnadňuje situaci tím, že stanovuje poměrně striktní podmínky, za nichž může být zaměstnanec propuštěn. Situace je tedy taková, že zaměstnavatelé jsou – žádný div – stále skeptičtější stran důvěryhodnosti signálu, jejž má vysílat vysokoškolský titul, a navíc jsou stále méně ochotní s absolventy „experimentovat“ – opět, žádný div, vždyť kdo by toužil být rukojmím „inženýra“, jehož autentické schopnosti jsou u bodu mrazu. Rozvolnění trhu práce je zkrátka mnohem zaručenějším prostředkem k růstu a zbohatnutí celé společnosti než jakákoli státní (a nákladná!) certifikace vzdělání.
Sdílejte článek, než ho smažem