Korupce je samozřejmě problém etický, ale také ekonomický. Kdyby nedosahovala obřích rozměrů, možná by zítra dokonce odboráři nestávkovali proti reformám. Nebylo by totiž při nich potřeba tolik škrtat. Peníze, o které nás připravili tuneláři a korupčníci, by nejspíš zaplatily propad důchodového systému. Podle odhadu, který na včerejším fóru Zlaté koruny citoval premiér Petr Nečas, připraví korupce Česko ročně o dvě procenta hrubého domácího produktu.
Důchodová reforma by sice ani tak nebyla zbytečná – Evropa včetně Česka prostě stárne a změny penzijních systémů chystají i země, kde se tolik peněz „neztrácí“ a které jsou na tom obecně hospodářsky lépe než my – reformy by však s plnější kasou mohly probíhat... citlivěji.
Vláda zatím přijala 18 z 58 plánovaných kroků svého protikorupčního programu a v parlamentu je rozsáhlá novela zákona o veřejných zakázkách, jejichž cenu „náklady na korupci“ zvedají a které tedy prohlubují schodek veřejného rozpočtu. Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslava Hanáka podniky při soutěži o veřejnou zakázku musí do svých kalkulací dopředu zahrnout průměrnou výši úplatku z hodnoty veřejné zakázky, ta je prý kolem 16 procent, nejčastěji se platí deset procent.
Co do počtu plánovaných protikorupčních kroků je tedy vláda zhruba v třetině cesty. Šéf Hospodářské komory Petr Kužel má však její přístup ke korupci za zvláštní. Za příklad dává právě zákon o veřejných zakázkách. Řada připomínek, které byly k připravované novele předloženy, se prý projednává až nyní v parlamentu. Česká republika také zatím podle jeho slov ratifikovala pouze jednu ze čtrnácti mezinárodních smluv, které se týkají podvodů a korupce.
Ach ta korupce, ach ty veřejné zakázky...
Ročně se v Česku vypisují veřejné zakázky za zhruba půl bilionu korun. Kdyby se jejich cenu podařilo snížit jen o pět procent, mohlo by Česko – jak poukazuje premiér Nečas – každoročně ušetřit 25 miliard korun.
Podle průzkumu agentury Ipsos Tambor se ovšem celé dvě třetiny Čechů domnívají, že se korupce nedá vymýtit. Jejich víru zřejmě neposílil fakt, že žádný z velkých korupčních případů – pandury či gripeny pro příklad – se nepodařilo dotáhnout do konce. Pokud tedy vůbec byla snaha.
Na české problémy s korupcí upozorňuje americká i německá obchodní komora, ale také domácí Svaz průmyslu a dopravy. Jeho členové požadovali podle prezidenta Jaroslava Hanáka hmatatelné změny, zatím ale mají pocit, že se nic neděje, zhruba třetina jich dokonce hovoří o zhoršení situace.
Podle Hanákova odhadu stála loni Česko korupce přímo 40 miliard korun. Velmi podobný odhad, o miliardu nižší, má i poradní vládní orgán NERV.
Podle výzkumu Svazu průmyslu a dopravy korupce nejvíce pálí, tedy jsou na ni nejcitlivější, podnikatelé na Vysočině, v Jihomoravském a Středočeském kraji. Ve stavebnictví se prý přitom neobejde bez úplatků žádná (!) veřejná zakázka.
Pro boj proti korupci je podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy klíčová beztrestnost toho, kdo oznámí korupční chování. Protože však prý proti penězům lze účinně bojovat zas jen penězi, navrhuje pro oznamovatele korupce i provizi. K dalším účinným protikorupčním zbraním pak zařadil černé listiny firem i jednotlivců, odnímání licencí či povinná majetková přiznání vysokých úředníků, ministrů, ale i vládních úředníků či vyšších činitelů samospráv.
Svaz průmyslu a dopravy také nepřímo vyzval firmy, aby se mu se svou zkušeností s korupcí svěřovaly: „Nabízíme naši veškerou váhu k tomu, že sehrajeme roli podnikatelského ombudsmana. Máme nástroje k tomu, abychom monitorovali podnikatelskou realitu, vyslechli a shrnuli jevy, které se v oblasti korupce vyskytují a napomohli situaci řešit,“ řekl Jaroslav Hanák.
Ekonom Valtr Komárek nazývá český ekonomický systém „politicko-tržní ekonomikou“. Ta se projevuje tím, že po každých volbách se stranický management vítězné partaje mění na management státní a vedení státních a polostátních institucí se vyměňuje podle stranického klíče. Komárek proto vidí jako nezbytnou reformu veřejné správy Tak by bylo možné zabránit přílišné dominanci politiků a jejich vstupování do základního tržního vztahu nabídka-poptávka, byť za cenu jiného rizika – že od nich dominantní roli převezmou byrokraté.
Jak upozornil ekonom Jan Švejnar, ač měla každá česká vláda silný protikorupční program, žádná neuspěla. Za hlavní problém pokládá malou pravděpodobnost postihu korupce. Trestáni by tedy měli být ti, kteří jsou za tento postih (nebo jeho absenci) zodpovědní – tedy policisté, žalobci a soudci.
Výchozí situace postkomunistických států byla stejná nebo podobná. Otázkou tedy je, proč je podle mezinárodních žebříčků Česko korumpované víc než Estonsko či Slovinsko. Podle Švejnara to souvisí jednak s tím, že veřejné zakázky u nás nejsou příliš transparentní, jednak také s tím, že Češi jsou prostě ochotni korupci tolerovat. Ve světě podle Švejnara existují dva přístupy ke korupci. Ve většině vyspělých zemí západního světa se korupce bere za nepřípustné zlo. V Africe a rozvíjejících se zemích třetího světa se bere za normální a vcelku se toleruje.
Před nějakými dvaceti lety jsme se hlásili k masarykovskému Nebát se a nekrást halasně se drali zpátky do Evropy. A dneska? Nebudí vás ráno troubení slonů?
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 6. 2011 8:07, Petr
Jak uprimne to vlada mysli s korupci ukazala kauza Drobil. Oznamovatel potrestan, vinik vesele chrochta u koryta dal. Korupci u nas umi vysetrit jen nezkorumpovana policie. Bohuzel zatim jen britska, rakouska, svycarska, svedska, nebo americka, jak bylo videt v posledni dobe.
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.