Zdroj: Shutterstock
Osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), pro které je podnikání hlavní výdělečná činnost, je v Česku zhruba 650 tisíc. Asi dvě třetiny z nich odvádějí do důchodového systému jen minimální zákonem stanovené pojistné. To je letos stanovené na 2944 korun měsíčně. Oproti tomu, kolik odvedou zaměstnanci, je to málo.
V rámci diskuzí o důchodové reformě se proto mluví i o zvyšování odvodů OSVČ na sociální pojištění. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky by na něm vydělali všichni: stát by teď získal víc peněz a živnostníci by v budoucnu dosáhli na vyšší důchody. Minimálně druhá půlka toho tvrzení ale podle studie společnosti Freedom Financial Services nemusí být pro všechny pravda.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zatím důchodovou reformu nepředstavilo. K tomu má dojít začátkem května. Z dosavadních debat se ale ví, že se uvažuje o tom, že by se minimální pojistné OSVČ zvýšilo tak, aby se místo z 25 procent počítalo ze 40 procent průměrné hrubé mzdy.
„Posledním návrhem ministerstva je postupné zvyšování základu pro výpočet minimálních záloh až do výše minimální mzdy. Ta v roce 2023 činí 17 300 korun. Znamenalo by to zvýšení minimálních odvodů na 5052 korun, tedy o 72 procent,“ vysvětluje Jiří Šafařík, specialista na státní důchodové zabezpečení ve společnosti Freedom Financial Services.
Dnes se totiž minimální odvody počítají z minimálního vyměřovacího základu ve výši 10 081 korun. Pokud tedy skutečně 400 tisíc OSVČ odvádí jen minimální pojistné, toto zvýšení by zvedlo příjem státní kasy zhruba o 10 miliard korun ročně.
Aby zvýšené odvody nezasáhly jen OSVČ, které odvádějí minimální pojistné, ale i ostatní živnostníky, navrhuje MPSV zvýšit vyměřovací základ OSVČ z 50 procent zisku na 70 procent.
„Všechny argumenty a na nich postavené návrhy na změny minimálních odvodů se odvíjejí z představy, že OSVČ podniká a odvádí minimální pojistné celoživotně. To je ale v reálném životě silně zavádějící,“ tvrdí Jiří Šafařík.
Podle Šafaříka je ale řada případů, kdy člověk nejdřív pracoval jako zaměstnanec, u kterého jsou celkové odvody sociálního pojištění vysoké (i když formálně jsou rozdělené na část, kterou platí zaměstnanec a část, kterou platí zaměstnavatel. Z tohoto období si většinou odnáší základ dobrého státního důchodu. Pak začíná podnikat a nízkými odvody si začne „ředit“ takzvaný osobní vyměřovací základ penze. „To je jednoduše řečeno průměrný měsíční hrubý příjem za dosavadní výdělečnou činnost přepočítaný na úroveň dnešních příjmů,“ vysvětluje expert.
Poněvadž výše starobního důchodu se počítá z příjmů za celý aktivní život, nemusí znamenat současné minimální odvody OSVČ vždy výrazně nižší důchod. A naopak navrhované zvýšení pojistného nemusí vést k jeho zvýšení,“ tvrdí expert a nabízí dva zjednodušené modelové příklady OSVČ.
Jedna podniká od začátku své výdělečné činnosti, druhá podniká po předchozím zaměstnání. V obou příkladech odvádějí minimální odvody na důchodové pojištění.
Muž OSVČ ve věku 50 let. Od roku 1991 nepřetržitě vykonává samostatnou výdělečnou činnost a na důchodové pojištění odvádí jen minimální zálohy. Do vzniku nároku starobní důchod mu zbývá ještě 14 let a 4 měsíce. Nadále bude odvádět minimální pojistné. Získá dobu pojištění 46 roků.
Měsíční pojistné na důchodové pojištění | Konečný důchod | Pojistné na důchodové pojištění za 14,3 roku | Důchod vyplacený za 20 roků | |
Současné minimální | 2944 Kč | 10 827 Kč | 505 190 Kč | 2 598 442 Kč |
Navrhované minimální | 5052 Kč | 12 344 Kč | 866 923 Kč | 2 962 560 Kč |
Rozdíl | 2108 Kč | 1517 Kč | 361 733 Kč | 364 118 Kč |
Poznámka: Výpočty jsou provedeny v současné hodnotě na úrovni roku 2023. To znamená, že nepočítají s růstem mezd ani s inflací, tedy ani s valorizacemi důchodů. Zdroj: Freedom FS. | ||||
Pokud bude OSVČ v modelovém příkladu odvádět 2944 korun měsíčně po dobu 14 let a 4 měsíců, dostane při dosažení důchodového věku důchod ve výši 10 827 korun.
Pokud bude schválen návrh zvýšení minimálního pojistného o 72 procent, tedy o 2108 korun na 5052 korun měsíčně, starobní důchod mu vzroste o 1517 korun na 12 344. Za 14 let a 4 měsíce muž zaplatí na pojistném navíc 361 733 korun, a když pak bude žít a dostávat důchod 20 let, stát mu vyplatí o 364 118 korun víc, což představuje téměř vyrovnanou bilanci.
Příklad ukazuje, že této OSVČ navrhované zvýšení minimálního pojistného přinese vyšší důchod o 14 procent a že pojistné zaplacené navíc proti současnému stavu se mu vrátí, pokud bude v důchodu žít alespoň 20 let. „Ovšem výraznější přilepšení v důchodu to znamenat nebude,“ komentuje Jiří Šafařík.
I v druhém příkladu figuruje muž, OSVČ, ve věku 50 let. Do roku 2012 byl zaměstnancem s průměrným měsíčním příjmem v současné hodnotě 40 tisíc korun. Posledních 10 let vykonává samostatnou výdělečnou činnost a platí minimální zálohy na důchodové pojištění. Do důchodu mu zbývá 14 let a 4 měsíce. Nadále bude odvádět jen minimální pojistné.
Měsíční pojistné na důchodové pojištění | Konečný důchod | Pojistné na důchodové pojištění za 14,3 roku | Důchod vyplacený za 20 roků |
| |
Současné minimální | 2944 Kč | 17 456 Kč | 505 190 Kč | 4 189 440 Kč |
|
Navrhované minimální | 5052 Kč | 17 851 Kč | 866 923 Kč | 4 284 240 Kč |
|
Rozdíl | 2108 Kč | 395 Kč | 361 733 Kč | 94 800 Kč |
|
Poznámka: Výpočty jsou provedeny v současné hodnotě na úrovni roku 2023. To znamená, že nepočítají s růstem mezd ani s inflací, tedy ani s valorizacemi důchodů. Zdroj: Freedom FS. | |||||
Pokud se nic nezmění, bude OSVČ v tomto modelovém příkladu odvádět 2944 korun měsíčně po dobu zhruba 14 let. Její starobní důchod bude 17 456 korun.
Pokud bude schváleno zvýšení minimálního pojistného, důchod mu vzroste na 17 851 korun, tedy o pouhých 395 korun. Přitom ale za 14 let a 4 měsíce zaplatí na pojistném 361 733 koruny navíc. Zvýšení pojistného mu tedy přinese jen zanedbatelné zvýšení důchodu. Pojistné ve výši 361 733 korun, které odvede navíc ve srovnání s variantou, že by byl ponechán současný minimální vyměřovací základ, by mohl ale například investovat nebo uložit na spořicí účet a peníze tak výhodněji zhodnotit.
„Je jasné, že navrhovaná opatření zvýší především příjmy do státní kasy, zatímco životní úroveň budoucích důchodců z řad OSVČ zlepší nepodstatně, nebo ji dokonce zhorší,“ shrnuje Jiří Šafařík.
Studie připomíná metodiku výpočtu starobního důchodu danou zákonem o důchodovém pojištění. Starobní důchod je součtem dvou složek: základní výměry a procentní výměry. Základní výměra je pro všechny stejná a nyní činí 4040 korun. Procentní, tedy zásluhová výměra závisí na době pojištění, tedy odpracovaných let, a na výši příjmů.
Chcete si i v penzi plnit sny? Poradíme!
Najděte si nejvýhodnější penzijní spoření a získejte státní příspěvky i slevy na dani. Podpořit vás může i zaměstnavatel.
„Průměrná měsíční výše příjmů přepočtených na současnou hodnotu koruny za celou dobu produktivního života se nazývá osobní vyměřovací základ. Ten se dál upraví redukcí na takzvaný výpočtový základ. Tím se podle principu solidarity snižují rozdíly mezi budoucími důchodci s předchozími nízkými a vysokými příjmy,“ vysvětluje Jiří Šafařík. Snížení se provádí pomocí dvou redukčních hranic. Osobní vyměřovací základ se do výše první redukční hranice, která v roce 2023 činí 17 743 korun, neredukuje, tedy započítává se plně. Mezi první a druhou redukční hranicí (161 296 korun v roce 2023) se redukuje na 26 procent a nad druhou redukční hranici se již nezohledňuje.
„Podstatné je to, že se z příjmů až do výše druhé redukční hranice odvádí plné pojistné na důchodové pojištění, bez ohledu na redukci. Konečná výše procentní výměry se vypočte vynásobením výpočtového základu počtem let doby pojištění,“ doplňuje Jiří Šafařík. Pro výši penze tak není rozhodující, jaké příjmy, ze kterých člověk odvádí pojistné na důchodové pojištění, má dnes, ale jaké průměrné výše příjmů, tedy osobního vyměřovacího základu, dosáhne při vzniku nároku na důchod.
„Teprve tento konečný osobní vyměřovací základ se bude redukovat na výpočtový základ. A v tom spočívají problémy při hodnocení dnešních OSVČ z hlediska často zmiňovaných ‚férových‘ a ‚neférových‘ odvodů na důchodové pojištění,“ doplňuje Šafařík a vysvětluje to na modelových příkladech. U prvního modelového příkladu OSVČ nedosáhne ani při vyšších odvodech během zbývající doby výdělečné činnosti její osobní vyměřovací základ hodnoty první redukční hranice, od které se příjmy redukují. To znamená plný zápočet: výpočtovým základem pro stanovení důchodu bude osobní vyměřovací základ dosažený z příjmů, ze kterých odváděla pojistné.
U druhého příkladu by osobní vyměřovací základ výrazně přesáhl první redukční hranici i v případě zachování současných minimálních odvodů, což znamená jen částečný zápočet. Tedy důchod se bude počítat ze sníženého osobního vyměřovacího základu. „Živnostníci by se měli snažit získat co nejvyšší důchod od státu při zachování efektivity vynaložených nákladů na pojistné. To lze dosáhnout výší osobního vyměřovacího základu, který nepřekročí první redukční hranici, ovšem bude se jí co nejvíc přibližovat. Tato ‚taktika‘ by dnes představovala starobní důchod okolo 16 tisíc korun při době pojištění 46 let a splnění některých dalších podmínek,“ uzavírá Jiří Šafařík.
Kateřina Hovorková
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
