Studii Penzijní reformy od Chile po středovýchodní Evropu zpracoval analytický a poradenský tým Úřadu vlády ČR pod vedením Vladimíra Špidly, který dnes působí jako šéf poradců premiéra Bohuslava Sobotky. Cílem práce bylo zmapovat tři desetiletí trvající trend reformování penzijních systémů, započatý v osmdesátých letech minulého století. Autoři kladli důraz na „privatizaci“ důchodových systémů a možnost vyvádění části odvodů na starobní penze do soukromých penzijních fondů. V Česku takový model zavedla vláda Petra Nečase v roce 2013, zrušení takzvaného důchodového spoření ale prosadila už následující vládní koalice ve složení ČSSD, ANO a KDU-ČSL v roce 2015.
Vládní studie přináší užitečný přehled penzijních reforem (a jejich důsledků), které proběhly v posledních desetiletích zejména v Latinské Americe a střední a východní Evropě. V češtině téma nebylo dosud komplexně zpracováno. Ze závěrů a doporučení autorů analýzy je ale až příliš patrná snaha o obhajobu Sobotkovy vlády, za což od řady ekonomů sklízí silnou kritiku.
„Studie je odborně se tvářící obhajobou nečinnosti Sobotkovy vlády ve věci penzijní reformy. Jako taková tedy není ničím více než politickým pamfletem. Je obecnější otázkou celospolečenské diskuze, zda má vůbec Úřad vlády ČR takové studie publikovat, když z nich politické zadání přímo čiší,“ nebere si servítky hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda, podle kterého by bylo přínosnější, kdyby se podobné studie sestavovaly na akademické půdě, bez intenzivního politického tlaku.
Jasně – dobře si vychovat hodně šikovných dětí, pořídit si byt, aby se nemusel platit nájem, a zahrádku, aby si člověk sám vypěstoval dobroty.
Ale k tomu pořád investovat a šetřit!
Rádi poradíme s výběrem a pomůžeme porovnat:
Vznik studie naopak hájí šéf Odborné komise pro důchodovou reformu sociolog Martin Potůček: „Ze srovnání vývoje důchodových systémů v různých zemích se lze inspirovat při promýšlení cest, jak zlepšovat ten náš. Autoři také správně upozorňují na paradox, že politici a odborníci, kteří u nás připravovali druhý pilíř, se nedokázali poučit z faktu, že ve většině středovýchodních zemí se už naplno projevila jeho slabá místa.“
Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.
Martin Potůček dále oceňuje, že autoři poukazují na kritéria, kterými se v minulosti řídily jednotlivé penzijní reformy (prý se při jejich stanovování často přehlížela existenční situace samotných důchodců), nebo na citlivé propojení soukromých penzijních systémů a vývoje globálních finančních trhů či veřejných penzijních systémů a „konsenzuální politické kultury“ v daných zemích.
Víc pozornosti by při analyzování problematiky penzijních reforem naopak věnoval roli Evropské unie ve formování národních sociálních politik, včetně té důchodové. Chybí mu také „přesnější charakteristika kroků, které přijala současná vláda“.
Čeká nás velký důchodový průšvih? Co na náš penzijní systém říkají odborníci? Musíme ho zásadně revidovat a měnit? Pokud ano, jak by si hlavní úpravy představovali? Ptáme se v anketě Očima expertů.
Zcela zásadní je otázka dlouhodobé udržitelnosti českého důchodového systému bez jeho razantnější úpravy. Autoři studie tvrdí, že řešení současných i budoucích otázek spjatých s penzijním systémem nutně nesouvisí s velkou reformou a je na ně prý možné reagovat prostřednictvím řady parametrických úprav stávajícího systému, včetně zvyšování podílu HDP vydávaného na starobní a další penze a posilování třetího pilíře.
„ČSSD se sice ve voličích snaží vyvolat dojem, že ‚zdroje jsou‘, tady ale mezi řádky přiznává: ty zdroje jste vy. Systém není potřeba drasticky reformovat, ale jednoduše do něj víc zaplatíte a míň z něj dostanete. Je to obsaženo v celkem stručné poznámce ke konci studie o ‚parametrických úpravách‘ – v podobě například zvýšení odvodů, růstu důchodového věku či dofinancovávání systému z dodatečných daňových příjmů. Tedy nic nového pod sluncem. Jen se to asi nedočteme na předvolebních billboardech,“ říká finanční analytik společnosti Partners Aleš Tůma.
O dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému pochybuje ekonom Jan Švejnar: „Důchodová reforma opravdu vyžaduje zásadní inovaci. Potřebujeme penzijní systém, který diverzifikuje rizika důchodců a je stabilní.“ Řešení by viděl ve znovuzavedení druhého pilíře, avšak v jiné podobě, než tu mezi lety 2013 až 2015 fungoval. „Na rozdíl od toho v minulosti zrušeného ovšem musí být otevřený všem generacím, nikoliv pouze lidem do určitého věku, a musí lépe diverzifikovat riziko,“ dodává Jan Švejnar.
Komisař u výslechu? Běžná situace. Tentokrát ale klademe otázky my:
Šéfoval dvěma komisím pro reformu důchodů, v té dnešní byl jako zástupce Asociace penzijních fondů, než ho v červnu vystřídal Aleš Poklop.
Předseda Penzijní společnosti České spořitelny vystřídal v červnu Vladimíra Bezděka v čele Asociace penzijních společností i na židli v důchodové komisi. Ptali jsme se ho zejména (ale nejen) na dopňkové penzijní spoření.
Vysoce postavený odborář. Dnes šéf pracovního týmu důchodové komise, který má na starosti rušení druhého pilíře a přestavbu třetího.
Sociolog. Dlouholetý expert ČSSD na důchodovou problematiku. Šéf současné mnohohlavé důchodové komise.
Teoretický ekonom. Kromě teorie preferencí a teorie důvěry se ovšem zajímá také o demografii. V důchodové komisi má na starosti přerozdělování. Míněno přerozdělování vybraných peněz. Říká, že dlouhodobě znevýhodňujeme rodiny s dětmi – a že bychom je naopak měli podpořit.
Statistika a demografa Tomáše Fialy se ptáme, jestli vymíráme a jestli budou mít příští genreace v horizontu několika desítek let opravdu problém uživit své penzisty. A jedním dechem přidáváme otázky, jestli se dá nějak „rozproudit“ porodnost, jestli státní programy na podporu rodin s dětmi mají šanci proměnit naše rozhodování, kdy si pořídit potomky a kolik si jich pořizovat.
Pracuje v think-tanku IDEA při CERGE-EI, kde se věnuje oblasti daní, důchodů a rodinné politice. Je členem rodinné komise, expertem Ministerstva práce a sociálních věcí pro rodinnou politiku a přizvaným expertem důchodové komise.
V závěru studie tým analytiků pod záštitou Vladimíra Špidly doporučuje, jak současné penze posilovat, aniž by bylo nutné dělat zásadní systémové úpravy. Z velké části jde ale jen o nástavbu ke změnám, které už stávající vláda realizovala. Řeč je například o optimálním nastavení valorizace penzí, zastropování věku odchodu do důchodu nebo úpravách třetího pilíře.
Šéf důchodové komise Martin Potůček k ochotě českých politiků reformovat penzijní systém:
Souhlasím se závěrem studie, že je český penzijní systém udržitelný, není ale zaručeno, že takto bude schopen uspokojivě a efektivně plnit všechny svoje funkce. Odpovědi klíčových politických subjektů na otázku položenou v dokumentu Cestovní mapa české důchodové reformy se přitom různí a k širokému konsenzu máme daleko. Zatímco KSČM by stačila současná podoba a ČSSD by přikročila k rozsáhlejším změnám až po důkladné přípravě, KDU-ČSL by byla pro razantnější podporu rodinám s dětmi i v důchodovém systému. ANO se vyslovuje pro lepší transparentnost, úpravy financování a posílení zásluhovosti. ODS a TOP 09 se nelíbí zrušení druhého pilíře, ale s novým návrhem nepřicházejí…
„Oceňuji zmínku o tom, že je vhodné podporovat III. pilíř. Na druhou stranu proč upřednostňovat jeden konkrétní produkt? Možná je důvod ten, že naprostá většina aktiv III. pilíře je ve státních dluhopisech (uvidíme, zda politická podpora vydrží, když se to změní),“ říká Aleš Tůma.
Ekonom Jiří Šatava zase připomíná, že zastropování důchodového věku na pětašedesáti letech vypadá hodně líbivě, dlouhodobě je ale stěží udržitelné. Hranice odchodu do důchodu se tak podle něj bude muset časem stejně posunout nahoru. Alternativou k zvyšování důchodového věku je totiž zvýšení už dnes vysokého pojistného, snižování důchodů nebo výrazné dotování důchodového systému z daní.
„Zvyšování důchodového věku by nemuselo být tak razantní, pokud by stát dokázal víc motivovat k výdělečné činnosti lidi v důchodovém věku nebo ženy s malými dětmi. To ale bohužel nikdo neřeší. Aktuální návrhy spíš povedou k tomu, že se ženy budou vracet do práce později. Přitom právě ženám, které zůstávají delší dobu doma s dětmi a starají se o domácnost, reálně hrozí, že budou mít velmi nízký důchod nebo že na něj vůbec nedosáhnou,“ myslí si Jiří Šatava.
Oslovení ekonomové se každopádně shodují na tom, že zásadní změna se musí odehrát i v tom, jak o důchodech přemýšlejí budoucí důchodci. „Vzhledem k příštím desetiletím by mělo být každému občanovi Česka jasné, že pokud nechce prožít stáří o vodě a suchém chlebu, musí převzít za své zajištění na stáří vyšší míru vlastní odpovědnosti,“ říká Lukáš Kovanda. A analytik Aleš Tůma ho doplňuje: „Abychom se někam posunuli, nepotřebujeme slohová cvičení o tom, že důchodce lze podpořit slevou na dopravu a kulturu, ale tvrdá čísla. Vláda by měla povinně při každé změně pravidel pro důchody rozeslat ‚výpis z účtu‘ vyčíslující, jak konkrétně každá změna ovlivní poplatníka.“
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 7. 2017 16:51, I. Novák
Nevidím důvod, aby z vybraných peněz dětí na penze rodičům dostávali podíl i lidé, kteří žádného plátce do systému nevychovali. Co výchova stála, mohli si dávat na stará kolena do strožoku.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
28. 7. 2017 2:42, Omasta
Aby bylo více peněz na důchody, je třeba snížit výdaje na zdravotnictví.
Možná jste už slyšeli, že na léčení jednoho důchodce v posledním roce jeho života se vydá stejné množství peněz jako za celou předchozí léčbu. Čím je to způsobeno? Viděli jste někdy důchodce v posledním roce života?
Důchodci žádnou zvláštní péči v posledním roce života nedostávají. Kam tedy ty peníze mizí? Co víme jistě je, že důchodci v posledním roce života již trpí různě pokročilými formami demence, jsou po mozkové mrtvici nebo i v komatu, zkrátka jsou ve stavu, kdy již nemohou kontrolovat přiměřenost lékařské péče ani ji nemohou odmítnout.
To je velmi důležité. Přehnaně vykazované částky nemají možnost ovlivnit ani příbuzní důchodců, protože jim do toho nic není. Výše výdajů v posledním roce života tedy závisí jen na libovůli lékařů.
Jak by to dalo zlepšit?. Úplně by postačilo, když by bylo uzákoněno, že jakmile důchodce starší 75 let je více než 1 měsíc ve stavu, kdy není schopen činit právní úkony, náleží mu jen proplacení udržovací léčby (léky co měl předtím). Vše navíc musejí zaplatit příbuzní nebo se odečte z pozůstalosti.
K čemu by to vedlo? Příbuzní by se začali více starat, za co jsou vynakládány prostředky. Rodinná rada by se sešla a rozhodla, že chce dědit a nikoliv platit léčbu, a tak by do měsíce bylo jasno.
Výsledkem by bylo snížení výdajů ve zdravotnictví na polovinu (o 50%) a snížení výdajů na důchody o 1 rok, což je asi 7%. Co vy na to? Mohli by potom vašim rodičům zvýšit důchody.
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.