Kde vzít peníze? Zdaňte i víno, radí ekonomové vládě

Spotřební daně z alkoholu v Česku nerespektují cíle, které mají plnit – mimo jiné omezovat spotřebu kvůli snížení nákladů na veřejné zdravotnictví. To se ukazuje hlavně u takzvaného tichého vína, které je od spotřební daně v praxi osvobozeno. Vyplývá to ze studie z Katedry ekonomie vysoké školy CEVRO Institut.

Jako hlavní změnu doporučují autoři studie právě zavedení spotřební daně na tiché víno, která je v současnosti nulová. Kdyby se zvýšila základní sazba spotřební daně u tichého vína na úroveň vína šumivého, tedy 2340 korun za hektolitr, mohl by stát vybrat o 1,8 miliardy korun ročně víc.

„Pokud by pak výrobci dokázali přenést celou daň do ceny, spotřebitelé by si připlatili 16,38 koruny za lahev vína. Protože ale čelí konkurenci, o část spotřební daně by si museli snížit marže. A jelikož je to daň z litrů vína, nikoliv z jeho ceny, procentuálně by byl dopad mnohem vyšší na nejlevnější krabicové víno, než na dražší lahve,“ upřesňuje ekonom Dominik Stroukal, vedoucí katedry a spoluautor studie.

Zároveň zdůrazňuje, že problém veřejných financí (obří rozpočtové deficity) by se měl řešit na výdajové straně, nikoliv zvyšováním příjmů státního rozpočtu. Studie nicméně předpokládá, že cílem spotřebních daní je – vedle příjmů státního rozpočtu – mimo jiné omezení negativních dopadů spotřeby alkoholu, snížení společenských nákladů (vyšší náklady na zdravotnictví, řešení kriminality a dopravních nehod).

Spotřební daně jako celek dlouhodobě tvoří přibližně 12 procent příjmů státního rozpočtu. To je obvykle na třetí až čtvrtou příčku co do objemu získaných peněz, co do velikosti jsou srovnatelné s daní z příjmu fyzických osob. Pokud jde o spotřební daň z vína, týkající se v současnosti jenom šumivého, tak tvoří méně než tři procenta výnosu spotřebních daní z alkoholu a dokonce méně než tři promile ze spotřebních daní jako celku.

Zdroj: CEVRO institut

Zrušit daňové osvobození chtěl zrušit tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek už v roce 2012. Z každého litru se měla platit daň deset korun. Návrh ale nezískal potřebnou podporu a ministerstvo ho stáhlo.

V současné vládě tlačil na vyšší zdanění alkoholu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Odmítal mimo jiné i snížení DPH na točené pivo, které prosazovalo hnutí ANO.

O rušení daňových výjimek obecně mluví i ministryně financí Alena Schillerová, se spotřební daní na víno však nesouhlasí. Vysvětluje to stejně jako další zastánci dosavadní úlevy: hlavně podporou tuzemských vinařů. Bojí se i toho, že by lidé začali víc kupovat víno v sousedním Rakousku nebo Německu, pokud by tam zůstalo bez daně.

Autoři studie ale na tuzemské producenty myslí. I po zavedení spotřební daně na víno by ji vůbec nemuseli platit drobní vinaři s produkcí do 20 hektolitrů, malí vinaři s produkcí mezi dvaceti a tisíci hektolitry by pak měli sníženou sazbu – podobně jako to dnes funguje u piva. 

Braňte si peněženky, přichází reforma daňového mixu

„Pokud je cílem nulové spotřební daně z vína podpora konkurenceschopnosti vinařů a kultury spolu s péčí o krajinu, je to legitimní politický cíl, který však jde na úkor standardních cílů spotřební daně. Vláda k takovému úkolu může využít instituce Vinařského fondu, který byl zřízen v roce 2002 právě kvůli podpoře výsadby vinic a rozvoji vinařské turistiky. Je tak nástrojem jak k zachování konkurenceschopnosti skrze marketing vína, tak k podpoře kulturních aspektů a péče o krajinu,“ vysvětluje Jan Šincl, spoluautor studie CEVRO institutu.

Studie připomíná, že také zákon o daních z příjmů dává tichému vínu rozpočtově nevýznamnou, ale symbolickou výjimku: výdaje vynaložené k dosažení zisku lze uznat „reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně“.

Autoři studie zmiňují i irský příklad: zavedení minimální jednotkové ceny za gram alkoholu obsažený v nápoji. „Pokud bychom daň ve stejné výši – očištěnou o kupní sílu bohatších Irů – aplikovali u nás, pohybovala by se na úrovni 1,6 koruny za gram. Minimální cena dvou decilitrů vína by odpovídala zhruba 31 korunám, půllitr piva by nesměl stát méně než 26 korun a 0,4 dl lihoviny méně než 20 korun,“ upřesňuje Stroukal.

„Takové opatření by se dotklo zejména cenově nejdostupnějších variant alkoholických nápojů. Litr krabicového vína by nebylo možné koupit za méně než 155 Kč, lahev (0,7 litrů) vína by nesměla stát pod 108 Kč, lahvové pivo méně než 26 Kč a půllitrová lahev 40% lihoviny 256 Kč,“ dodává.

Spotřební daně z alkoholu jsou v Česku při zohlednění kupní síly pod průměrem zemí Evropské unie, nicméně se významně liší mezi kategoriemi. Zatímco daň z lihovin je přesně na mediánu, daň ze šumivého vína i piva jsou pod mediánem.

Zdroj: CEVRO institut

Podle statistik OECD vypil každý člověk starší 15 let v České republice za rok 2019 v průměru 11,9 litrů čistého alkoholu. To nás řadí na třetí místo na světě hned za Lotyšsko a Rakousko. Česká spotřeba alkoholu dlouhodobě stagnuje – v posledních letech významně roste právě zájem o víno, zatímco o lihoviny klesá.

Petr Kučera

Zaměřuje se na širokou oblast osobních financí a spotřebitelských témat. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale ještě víc než paragrafy má rád média. Přes pět let vedl web Peníze.cz, předtím ekonomicko-finanční... Další články autora.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem