Ceny některých spotřebitelských úvěrů jsou až nemravně vysoké. Dlouhodobě na to poukazuje například Index odpovědného úvěrování od organizace Člověk v tísni. V budoucnu by si lidé už za vysoké úroky půjčovat neměli.
Ministerstvo financí teď chce zavést cenové stropy. Návrh je součástí novely zákona o spotřebitelském úvěru, který úřad poslal k připomínkám. Reaguje na unijní směrnici CCD2 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Členské státy musí zpřísnění podmínek pro poskytování půjček promítnout do svých zákonů.
Konkrétní limit u spotřebitelských úvěrů zatím v Česku chybí. „Máme v občanském zákoníku ustanoveno něco, čemu se říká dobré mravy. Na straně soudů se tak vyvinul konsensus, který říká, že pokud se ceny úvěrů pohybují nad čtyřnásobkem nejvyšších bankovních úroků, tak to není v souladu s dobrými mravy. Ale nejde o jednoznačný výklad a pokud spotřebitel nevznese u soudu nebo u finančního arbitra stížnost, tak se má za to, že je úvěr v pořádku. A to je 99 procent případů,“ říká David Borges z Člověka v tísni.
Podle něj je proto správné, že cena úvěrů bude nově regulována a nastaví se taková pravidla, která mají účinně předcházet drahým úvěrům a zadlužování rizikových osob.
Návrh počítá s rozdělením spotřebitelských úvěrů na dvě části: jednak nad 20 tisíc a se splatností delší než šest měsíců, jednak do 20 tisíc a se splatností do šesti měsíců.
U vyšších úvěrů nad 20 tisíc korun a se splatností delší než šest měsíců by se vycházelo z repo sazby České národní banky navýšené o osm procentních bodů, a to celé vynásobeno čtyřmi. Hodnota repo sazby pro tento výpočet má být minimálně čtyři procenta – pokud bude ve skutečnosti nižší, dorovná se tedy na čtyři procenta. Podle Borgese to byl požadavek bank.
Pokud bychom počítali cenu úvěru podle tohoto vzorečku, limit by nyní dosahoval maximálně 48 procent (čtyři plus osm, to celé krát čtyři). „Repo sazba se od roku 2000 nedostala nikdy výš než na sedm procent. Limit by tak umožňoval poskytovat dlouhodobé půjčky za RPSN 48 až 60 procent,“ říká Borges. Dnes si podle něj někteří poskytovatelé účtují i stovky procent ročně.
RPSN (roční procentní sazba nákladů) přitom obsahuje jak samotnou úrokovou sazbu, tak další náklady na úvěr. Proto je vždy vyšší než samotná úroková sazba.
U nižších půjček do 20 tisíc a splatností do šesti měsíců se má limit počítat trochu jinak. Byl by vstřícnější pro poskytovatele. „Nízké půjčky jsou totiž o dost nákladnější,“ vysvětluje Borges, proč budou nižší půjčky pro spotřebitele o něco dražší.
U nižších půjček počítá ministerský návrh s limitem celkových nákladů, nikoli RPSN jako u vyšších půjček. Limit by se počítal jako součin vypůjčené částky a délky úvěru, snížený o limitní sazbu, navíc s paušálem ve výši 2000 korun.
Takže například úvěr ve výši 10 tisíc korun na šest měsíců by se počítal následovně: 10 tisíc by se vynásobilo 0,5 (délka splatnosti půl roku). Z výsledku by se stanovilo 48 procent (stejný vzorec jako u vyššího úvěru nad 20 tisíc – tedy repo sazba ČNB minimálně 4 % + osm procentních bodů, celé pak vynásobené čtyřmi). A k výsledku by se přičetly dva tisíce. Náklady na takový úvěr by tedy byly maximálně 4400 korun. Součet splátek by tak nesměl být vyšší než 14 400 korun.
Tabulka ukazuje, kolik bude stát podle nových pravidel úvěr do 20 tisíc korun:
Člověk v tísniNovela má také stanovit, že náklady na úvěr se počítají na dlužníka – aby poskytovatelé půjček neobcházeli nová pravidla tím, že by ji rozepisovali do více smluv na nižší částky. „V případě, že by některý z poskytovatelů porušil zákon a cenu úvěru navýšil nad limit, platila by úvěrová smlouva dál, ale dlužník by zaplatil pouze dluh navýšený o repo sazbu plus osm procentních bodů,“ doplňuje Borges.
Podle Indexu odpovědného úvěrování půjčují banky peníze za 10 až 20 % p.a. Do chystaného limitu se tak jejich úvěry vejdou. Úroky nebankovních společností se pohybují od 25 % p. a. „Do limitu se jich vejde podle našich dat asi třetina, jde však o největší poskytovale. Zbylé nebankovní společnosti podle mě z části sníží úroky, budou se chtít přizpůsobit. A další část patrně skončí,“ očekává expert. Podle něj se tak omezí legální půjčky pro nejrizikovější zájemce.
A právě na to upozorňují nebankovní společnosti, které jsou sdružené v Asociaci poskytovatelů nebankovních úvěrů. Ministerstvo financí chce zavedením úrokových stropů více ochránit spotřebitele, praktické důsledky pro nižší socioekonomickou část spotřebitelů však mohou být podle nich opačné.
„Spotřebitelé, kteří nedosáhnou na půjčky od regulovaných poskytovatelů úvěrů, budou vytlačeni k neoficiálním nebo neregulovaným poskytovatelům úvěrů, kteří nabízejí úvěry za mnohem vyšší ceny a s nulovou ochranou spotřebitelů. A především s neetickými praktikami, jako jsou půjčky na fiktivní IČO nebo požadavek zajištění nemovitostí. Úrokové stropy tedy nebudou znamenat větší ochranu spotřebitele, ale naopak je vystaví nebezpečným praktikám při poskytování úvěrů nebo agresivním metodám vymáhání,“ varuje asociace.
Podle ní zavedení úrokových stropů připraví 90 tisíc jejich zákazníků o možnost získat úvěr legálně. Asociace připomíná, že nebankovní sektor obsluhuje rizikovější zákazníky, a musí proto tento fakt kompenzovat vyšší úrokovou sazbou.
„Byznys nebankovních poskytovatelů je založen na jiném principu, než je tomu u bank. Banky čerpají svoje finanční prostředky z vkladů klientů a mají tak výrazně levnější přístup k finančním zdrojům. Nebankovní společnosti musejí svůj byznys zajišťovat často z vlastních zdrojů nebo na finančních a kapitálových trzích. Náklady na tento kapitál se běžně pohybují na úrovni 10 až 15 % ročně,“ vysvětluje asociace.
Podobný názor má také právník Partners Banky František Nonnemann. Předpokládá, že navržená hranice roční výše nákladů úvěrů bude mít dopad především na nebankovní poskytovatele, zejména na ty, kteří poskytují krátkodobé půjčky nastavené na splatnost v řádu týdnů či měsíců.
„Někteří nebankovní poskytovatelé tak zřejmě změní obchodní model a cenu svých produktů sníží, další možná přestanou poskytovat služby vůbec. Obojí bude znamenat, že část klientů nedosáhne ani na nízký úvěr, který by jim krátkodobě vyřešil závažné životní situace. Respektive nedosáhnou na něj u regulovaných a dohlížených subjektů, takže asi půjdou jinam, do šedé zóny,“ obává se právník.
A odchod části nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, změna byznys modelu dalších, tedy jejich posun blíže k bankám a jejich sazbám, a vyloučení části spotřebitelů z možnosti získat spotřebitelský úvěr, bude mít podle něj dopad na celý finanční trh. „Bohužel předkládací zpráva tento možný dopad nijak neanalyzuje a nezohledňuje,“ míní expert.
Připomíná, že předkládací zpráva ministerstva financí hovoří o tom, že nová pravidla jsou nezbytná k boji proti lichvářství, porušování dobrých mravů a porušování pravidel pro ochranu spotřebitele a posuzování úvěruschopnosti. Právní řád už ale nyní podle Nonnemanna obsahuje nástroje, jak lichváře či společnosti, které porušují pravidla pro poskytování spotřebitelských úvěrů, postihnout.
„Pokud tato právní úprava nefunguje, pak je na místě analyzovat proč a tuto právní úpravu či navazující postupy případně posílit. Upravit procesní nástroje, zvýšit pokuty, posílit kapacitu či kompetence dozorových orgánů. Ale konstatovat, že současná úprava v trestním zákoníku, občanském zákoníku, zákoně o ochraně spotřebitele a zákoně o spotřebitelském úvěru v praxi nefunguje, a proto zavedeme další právní normu, mi nepřijde zcela koncepční,“ uzavírá právník.
Návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru je teprve na začátku legislativního procesu, může se tedy ještě dočkat úprav. Na jaře má zamířit na jednání vlády. Podle expertů se však novela nestihne schválit do voleb. Protože ji Česko schválit musí, měla by ji pak nová vláda znovu poslat do sněmovny. Účinnost nových pravidel se proto dá předpokládat až od roku 2027.
Kateřina Hovorková
Na Peníze.cz se věnuje hlavně osobním financím a trhu práce. V médiích pracuje od 90. let. Začínala v České tiskové agentuře, později prošla redakcemi MF Dnes, iDnes, pracovala v Hospodářských novinách a na webu Aktuálně.cz.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem