Půjčí vám 50 tisíc, zpátky chtějí 145. Žebříček ukazuje, na koho si dát pozor

Když si na rok půjčíte 50 tisíc korun, můžete za to zaplatit ani ne 2,5 tisíce navíc, ale na druhou stranu třeba i 95 tisíc korun. Podobné rozdíly se týkají i nákladů při prodlení.

Vyplývá to z nového Indexu odpovědného úvěrování, který každoročně sestavuje organizace Člověk v tísni. Zkoumá všech 38 společností, které smějí poskytovat nezajištěné splátkové úvěry.

U jednotlivých společností hodnotí 15 parametrů týkajících se nákladů spojených s úvěrem, transparentnosti a klientské vstřícnosti. Výsledkem je pak celkový žebříček. 

„Půjčka od neseriózní společnosti je problémem vždy; ale v krizi, které nyní čelíme, mohou být pro lidi následky špatného rozhodnutí opravdu zdrcující. Vysoká cena nebo přemrštěné náklady při nesplácení proměňují úvěr v past, ze které není úniku,“ říká Daniel Hůle, vedoucí dluhového poradenství organizace Člověk v tísni.

„Důležitosti nabývá i míra vstřícnosti poskytovatelů. Poté, co v říjnu skončily zákonné odklady splátek, bude totiž pouze na každém z věřitelů, kolik pochopení projeví pro dlužníky, kteří se dostanou do problémů se splácením,“ dodává Hůle.

Celkový žebříček dělí poskytovatele spotřebitelských úvěrů do pěti skupin podle počtu hvězdiček. Čím víc jich poskytovatel má, tím je odpovědnější. K dispozici je i tabulka s přesným počtem bodů.

Zdroj: Člověk v tísni

Žebříček hodnocených společností od nejlepší po nejhorší. Vyberte si ty s aspoň třemi hvězdičkami, doporučují autoři indexu.

„Čtyři hvězdy, tedy nejvyšší rating, značí přijatelnou cenu a žádné záludnosti v obchodních podmínkách. I tříhvězdičkové společnosti mají přijatelnou cenu, zároveň však u nich máme dílčí výhrady. Pokud si tedy člověk rozhodne vzít si spotřebitelský úvěr a zvolí si mezi čtyř- či tříhvězdičkovou společnost, neudělá chybu,“ vysvětluje autor analýzy David Borges, analytik společnosti Člověk v tísni.

„K ostatním poskytovatelům radíme jít až ve chvíli, kdy lépe hodnocené společnosti půjčku neposkytnou. U společností se slabším hodnocením však důrazně doporučujeme zvážit, zda člověk unese vysoké měsíční splátky a nabádáme k pečlivému prozkoumání podmínek, za kterých se peníze půjčují,“ zdůrazňuje Borges.

A společnosti, které v žebříčku neobdržely žádnou hvězdu? Těm by se zájemci měli vyhnout v každém případě.

Úroky až 200 procent ročně

Index počítá s modelovým úvěrem ve výši 50 000 korun, který je splácen ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách.

U bank se úrokové sazby v tomto případě pohybují v rozmezí od 10 do 15 %, větší nebankovní společnosti půjčují zhruba za 20 až 30 %. Nicméně na trhu najdeme také osm společností, u nichž za úvěr zaplatíte 100 % a více. Dva nejdražší poskytovatelé nabízejí úvěry dokonce s více než 200% úrokem.

Po přepočtení na peníze tak za roční padesátitisícovou půjčku můžete zaplatit od necelých 2500 Kč až do 95 000 Kč.

„Obecně lze říci, že půjčky s roční úrokovou sazbou do 40 % mohou lidem v krátkodobých problémech pomoci. Pokud je ale cena vyšší, řada lidí už začíná mít problém splátky zvládnout. A pořád je na trhu dost společností, které si za rok na úrocích vezmou víc, než je samotná výše půjčky,“ upřesňuje Borges.

Zdroj: Člověk v tísni

Za roční padesátitisícovou půjčku zaplatíte od necelých 2500 Kč až do 95 tisíc. U 19 poskytovatelů se vejdete do 10 tisíc Kč. U pěti zaplatíte od 10 do 20 tisíc Kč. Čtyři nabízejí úvěr za 20 až 30 tisíc, pět za 30 až 40 tisíc a dva lehce přesahují čtyřicetitisícovou hranici. U zbylých tří poskytovatelů zaplatíte přes 70, respektive 85 nebo dokonce 95 tisíc.

Co když nebudete splácet

Při výběru půjčky by se zájemci měli zajímat nejenom o samotnou cenu, ale také o případné další náklady.

Autoři indexu počítají s modelovou situací, kdy dlužník není schopen výše zmíněnou padesátitisícovou půjčku půl roku splácet. I tady jsou mezi jednotlivými poskytovateli značné rozdíly. Zatímco u nejvstřícnějších věřitelů vzrostou po půl roce náklady jen o necelých šest tisíc korun, ti s nejagresivnějšími cenami požadují desítky tisíc.

„Více než polovina společností se s dodatečnými náklady vejde do 16 tisíc korun, tedy do třetiny vypůjčené částky. To považujeme ještě za přijatelné. Náklady překračující tuto úroveň považujeme již za příliš vysoké,“ říká Borges.

„Přestože řada společností deklaruje, že ve skutečnosti po lidech tyto náklady požadovat nebudou, jejich smluvní podmínky umožňují účtovat při prodlení 20 až 40 tisíc navíc. A pak jsou tu dvě společnosti, u kterých za půlroční nesplácení zaplatíte na nákladech více, než je výše samotné půjčky. U jedné je to přes 50 tisíc, u druhé dokonce více než 70 tisíc,“ upozorňuje Borges.

Výpočet nákladů letos autoři studie zpřesnili. Nevycházeli už jenom z informací na internetových stránkách společností, ale výslovně se jich zeptali, jaké konkrétní náklady může věřitel při prodlení účtovat – tedy kolik bude muset klient zaplatit za upomínací dopisy, SMS, e-maily, telefonáty a podobně. Společnosti odpovídaly také na to, jaké náklady na právníky zaplatí lidé, kteří budou pro neplacení dluhů zažalováni u soudu.

Zdroj: Člověk v tísni

Čtyři společnosti požadují za půlroční nesplácení 50tisícového úvěru náklady za prodlení nižší než je 10 tisíc Kč. Sedmnáct poskytovatelů se vejde do pásma od 10 do 20 tisíc, dalších devět je v rozmezí 20 až 30 tisíc. U šesti byste zaplatili něco mezi 30 a 40 tisíci. U posledních dvou společností zaplatíte na nákladech z prodlení víc, než je samotná půjčka. U jedné je to cca 55 tisíc, u druhé více než 73 tisíc.

Využijte kalkulačky

Pokud jde o transparentnost informací, situace se meziročně zlepšila. Věřitelé postupně přestávají skrývat citlivé informace o svých produktech a jsou k zákazníkům férovější. Stále však existuje velký prostor ke zlepšení.

Zatímco obchodní podmínky na web už dodaly všechny společnosti, u smlouvy tomu tak není. „Je to absurdní situace. Věřitelé chtějí po dlužníkovi podepsat, že si důkladně pročetl smluvní podmínky, ale smlouvu mu ukáží až poté, co jim předá citlivé osobní údaje,“ konstatuje Borges.

Situace se sice postupně zlepšuje a smlouvy mají na webu už více než tři čtvrtiny společností, jedenáct poskytovatelů to však stále nezvládlo. Mezi nimi jsou i významné banky jako ČSOB nebo Komerční banka.

Potěšující je i rostoucí kvalita webových kalkulaček. Dá se říci, že s několika málo výjimkami už společnosti mají na webu alespoň nějakou formu kalkulačky, která umožňuje dopředu spočítat měsíční splátku, i to, kolik budete muset zaplatit celkově.

„Věřitelé tedy svůj díl domácího úkolu postupně plní. Teď je řada na lidech, aby toho využili, a dopředu si zjistili, za jakých podmínek si případně půjčí. Na rozdíl od let minulých dnes již tu možnost u většiny poskytovatelů mají,“ říká Borges.

Na co si dát ještě pozor

Kvůli dopadům současné krize nabývá na důležitosti téma vstřícnosti ke klientům. „Dříve jsme často slýchávali, že se nezodpovědný klient, který nesplácí své závazky, nemůže divit, že je proti němu postupováno tvrdě. Koronakrize ale ukazuje, že za nesplácením úvěrů nebývá jen nezodpovědnost či lehkovážnost klienta, ale i jevy, které dlužník prostě nemůže ovlivnit. A pak je zásadní, jak vstřícní poskytovatelé v takovýchto případech jsou,“ vysvětluje Hůle.

Autoři analýzy začali nově zjišťovat, jak společnosti postupují v případě žalob u soudu. Část společností vymáhá pohledávky interně, tedy přes svá právní oddělení, což je pro klienty z hlediska nákladů výhodnější.

„Věřitelé si mohou pochopitelně najímat i externí právníky, měly by však dodržovat vyhlášku ministerstva spravedlnosti, která stanoví, že u malých půjček nesmí náklad na advokáta překročit zhruba 2200 korun,“ vysvětluje Hůle. Průzkum ukázal, že to tak docela neplatí. Zhruba 40 procent společností, mezi nimi i velké banky jako Komerční banka, mBank či Raiffeisenbank, totiž nevylučuje, že v některých případech zatíží klienty vyššími tarify, což náklady na soud mnohonásobně prodražuje.

Index také hodnotí, jak se jednotlivé společnosti zachovají, pokud se na ně dlužník obrátí s žádostí o odklad splátek. „Zde lze říci, že většina společností chce jednotlivé případy posuzovat individuálně. To může samozřejmě znamenat cokoliv a realita se ukáže až v příštích týdnech. Bohužel už nyní víme o společnostech, které svým klientům říkají, že jim v současné situaci nepomohou,“ dodává Borges.

Index nadále zkoumá i délku promlčecí lhůty. Ta je ze zákona tříletá, některé společnosti ale využívají možnosti lhůtu prodloužit. Tato praxe není nezákonná, je však eticky sporná. „Není přece normální, aby se věřitel po patnácti letech ozval s tím, že si vzpomněl na nezaplacený poplatek,“ naráží Borges na praxi například Komerční banky či Oberbank, které své lhůty prodlužují až na 15 let.

Důležitou částí indexu zůstává posuzování takzvané bonity klientů v úvěrových registrech. „Na trhu jsou i společnosti, které podle našeho názoru zkoumaly schopnost lidí splácet jen povrchně, a příliš je netrápilo, zda má dlužník i jiné závazky. Brzy se ukáže, že právě tito věřitelé utrpí velké ztráty. Doufejme, že to bude budíček, který povede ke změně praxe,“ věří Borges.

Rychlá půjčka před výplatou? Podmínky takzvaných mikropůjček, kreditních karet a kontokorentních úvěrů porovnává samostatný index. Jeho podrobné výsledky jsme přinesli v červnu. 

Nemáte v peněžence poklad? Projděte si vzácné koruny

Zlatý svatováclavský pětidukát z roku 1937, který se nedávno vydražil za rekordních 23 milionů korun, u sebe nejspíš nemáte. Možná ale v peněžence najdete zdánlivě obyčejné mince a bankovky, které jsou přesto něčím výjimečné. Dostat za ně můžete několikanásobek nominální hodnoty. Pojďme to zkusit.

Vstup do galerie (klikněte)

Už nás sledujete? 

Přidejte si Peníze.cz na Twitter nebo Facebook a dozvíte se včas další aktuality a praktické rady! 

Sdílejte článek, než ho smažem