Jak už to bývá, i tady zasáhla náhoda, jakkoliv i Michal Medek souhlasí se surrealistickou mantrou, že náhoda je objektivní. „Myslím, že to nebylo jen tak, že se potkali s Jiřím Bělohlávkem ve Velké Británii, když tam Jiří dirigoval symfoniky BBC, někteří lidé se prostě setkat musí,“ vypráví Medek o začátku spolupráce s Tomem Schreckerem. Ten se v hovorech s dirigentem Bělohlávkem velmi zajímal o to, jak podpořit mladé hudebníky v Česku. Byl vášnivým posluchačem klasické hudby a pokoušel se i hrát na nástroj, i když to nebylo na vystupování na veřejnosti.
Když se Jiří Bělohlávek v roce 2012 po šesti letech vrátil z Londýna, kde vedl BBC Symphony Orchestra, a stal se šéfdirigentem České filharmonie, přišel čas mecenáše Schreckera. „Pamatuji se na to velmi dobře. Sešli jsme se tehdy s Jiřím Bělohlávkem, s šéfem Filharmonie Davidem Marečkem a Tomem Schreckerem na oběd v hotelu Aria. Tom nám během jídla kladl spoustu otázek, ptal se, jaké máme plány, čeho chceme dosáhnout, jak to všechno chceme financovat,“ pokračuje ve vyprávění ředitel Medek. „Nakonec jsme se dostali i k mecenášské tradici, kterou přerušilo čtyřicet let komunismu a která orchestru chybí. Tomovi se moc líbilo, že by mohl pomoci při obnově této tradice, a tak jsme začali své představy konkretizovat.“
Jiří Bělohlávek, bývalý hudební ředitel a šéfdirigent České filharmonie, s mecenášem Tomem Schreckerem
Nakonec z toho byla podpora violoncellového mistra Václava Petra. „Tom chtěl, aby ty peníze sloužily konkrétním lidem, aby byly poskytovány takzvaně na židli. A protože na cello hrál i Jiří Bělohlávek a Tomovi se také jako nástroj moc líbilo, byly z toho tři miliony na tři roky pro cellovou židli,“ dokresluje první mecenášský dar porevoluční historie prvního českého orchestru jeho obchodní ředitel (mimochodem potomek známého rodu Medků, proslaveného mimo jiné malířem Mikulášem Medkem a hradním kancléřem Ivanem Medkem, disidentem a novinářem, původně muzikologem, těsně spolupracujícím s Českou filharmonií).
Tom Schrecker byl prvním a také velmi štědrým dárcem Filharmonie. Po něm přišli mnozí další. „Do té doby jsme měli sponzory, většinou větší firmy, které dávaly sponzorské dary, za něž se žádá jisté plnění. Tedy určitá protihodnota, prezentace jména, VIP vstupenky a podobně. Mecenášství má jinou kvalitu, ti lidé chtějí navázat bližší vztah, dostat se k orchestru, být mu po ruce,“ popisuje hlavní rozdíl mezi sponzorem a mecenášem Michal Medek.
Zatímco sponzor uvažuje na transakční bázi „něco za něco“, mecenáš dává peníze proto, že má k danému oboru vztah. Ptám se tedy Michala Medka, zda je to v hudbě stejné, jako ve výtvarném umění, kde se jen výjimečně najde sběratel, který by obrazy a sochy nemiloval? „Kdyby tu Tom s námi byl, určitě by pokyvoval, to byl přesně on, čistý filantrop, s hlubokým vztahem k hudbě i orchestru. I díky němu se našlo mnoho podobně motivovaných lidí, a my jsme za to moc rádi.“
Nadšení Toma Schreckera pro hudbu a Českou filharmonii dokreslují i jeho pravidelné návštěvy koncertů. Snažil se chodit, dokud mohl. Když už to v pokročilém věku nešlo, oblékl se alespoň doma do obleku, sedl si k televizi a sledoval koncert na dálku.
Tom Schrecker s Filharmonií založili takzvaný Dynamický klub, odkazující názvem na škálu zvuku od pianissima po fortissimo. Dnes je podobným způsobem jako tehdy cellista Petr podporována desítka hráčů orchestru. A mecenášský klub se slušně rozrostl, má zhruba tři sta členů.
„Bylo to něco úplně nového, Tom chtěl všechno znát, poznat management, žít takto s orchestrem, absolvoval jsem s ním minimálně desítku jednání, kde jsme vše probírali a také chystali pro další mecenáše, kteří přijdou,“ vykresluje Michal Medek zakladatelskou roli Toma Schreckera pro mecenášství ve Filharmonii.
„Stal se takovým patronem mecenášství, jeho zakladatelem, natočili jsme s ním k tomu i nějaká videa, kde mluví o svém příkladu, o své inspiraci. Pro příchod dalších lidí, kteří byli ochotni podpořit orchestr osobním, nikoli firemním darem, to bylo klíčové,“ shrnuje ředitel Medek.
Obchodní ředitel České filharmonie Michal Medek
Vedle soukromých darů mecenášů je dnes poměrně dobře využívaná investiční pomoc některých velkých firem, které zjistily, že investice do smyčcových nástrojů se dlouhodobě výborně zhodnotí. Nakupují tedy historické nástroje, které pak v rámci sponzorské podpory zapůjčují hudebníkům. „Ano, to funguje dobře,“ potvrzuje Michal Medek. Ve Filharmonii je podle něj už kolem desítky takto zapůjčených špičkových nástrojů. „České filharmonii to významně pomáhá, protože kvalita těch nástrojů zásadně ovlivňuje celkový zvuk orchestru.“
Mecenášské a sponzorské dary tvoří asi dvacet procent příjmů České filharmonie, 55 % celkového rozpočtu tělesa (ten je dnes asi půl miliardy Kč) jsou veřejné peníze. „U amerických orchestrů, u nichž se inspirujeme, protože tam má mecenášství největší tradici, je naopak těch 55 % ze soukromých darů,“ charakterizuje Michal Medek hlavní rozdíl mezi českou symfonickou jedničkou a světovými orchestry. Přesto věří, že se mecenášský klub České filharmonie jednou rozroste na pět set až tisíc lidí. Pomoci by mohl opět Tom Schrecker, přestože už přes rok není na tomto světě.
„Tom usiloval o to, aby mecenášské dary na kulturu dostaly nový legislativní rámec, aby si dary mohli lidé odepsat z daní. Šlo mu více o systém, o princip než o samotné peníze,“ vysvětluje ředitel Medek. Na řadu lidí by to mohlo mít motivační efekt, což si myslel i Tom Schrecker. A tvrdil, že čím jednodušší a průhlednější takový systém bude, tím lépe. Lidé chtějí dát peníze, a nemít s tím potom dlouhé obtěžující papírování a zejména s darem získat významnější daňové výhody.
Kromě České filharmonie působí Michal Medek také jako ředitel festivalu Smetanova Litomyšl. Loví tedy partnery pro Filharmonii i pro festival, což se někdy, řekl by laik, může docela křížit. „Já v tom střet zájmů nevidím. Festival a práce orchestru, to jsou dost odlišné věci. Myslím, že se nám to daří rozlišovat a odstínovat, Festival víc loví ve svém regionu, Česká filharmonie má celorepublikový záběr.“
Z Medkovy zkušenosti je zřejmé, že zájem mecenášský roste hojně v obou případech. „Ale máte pravdu v jednom: u obou subjektů máme tu výhodu, že nabízíme exkluzivní kvalitu, a o tu je v Česku zájem.“
K dalšímu rozvoji mecenášské kultury v České filharmonii pomůže i dalších 16 milionů od Toma Schreckera. Kam půjdou? Na mladé talenty, například na podporu České studentské filharmonie nebo na působení mladých hudebníků v Orchestrální akademii, kde podobně jako u jiných orchestrů ve světě mohou cvičit a hrát přímo s velkým orchestrem.
Management Filharmonie v této věci ještě definitivně nerozhodl. Ví ale, že přání Toma Schreckera podpořit mladé splněno bude. I s díky za to, co všechno tento muž pro první český orchestr udělal.
Petr Fischer
Sdílejte článek, než ho smažem
