Zdroj: Shutterstock
Když se paní Lucie z malé středočeské obce chtěla zbavit ojetých pneumatik, narazila na překvapivý problém. Odmítl ji nejen autoservis, kam běžně jezdí na výměnu, ale i řada dalších míst v okolí.
„Našla jsem si na internetu seznam oficiálních odběrných míst a asi osm jich obvolala, dvě z nich byly i v Praze. Nikde jsem ale neuspěla. Když jsem je upozornila, že přece použité pneumatiky převzít musí, buď řekli, že mají plno, nebo argumentovali tím, že je přijímají pouze od svých zákazníků,“ popisuje svou zkušenost žena.
„Nakonec mě zachránil autoservis ve vesnici vzdálené x kilometrů, kam jsem se ale musela vyloženě vnutit. Pneumatiky přebrali, ovšem s dodatkem, že už jim je nikdy nemám vozit,“ dodává Lucie.
Výrobci pneumatik mají podle zákona o výrobcích s ukončenou životností (ZVUŽ) povinnost zajistit zpětný odběr odpadních pneumatik od konečných uživatelů, a to na vlastní náklady a bez nároku na úplatu. Jednoduše proto, že likvidace je už zahrnutá v ceně pneumatik při jejich koupi. Musejí zajistit alespoň jedno odběrné místo v každé obci s pověřeným obecním úřadem, městské části statutárního města nebo obci, která o to požádá – a to v případě, že jiné odběrné místo není dostupné do 10 kilometrů.
Povinnosti může výrobce plnit buď samostatně, nebo prostřednictvím takzvaného kolektivního systému: v Česku je to systém Eltma (ELT Management Company Czech Republic). Ojeté pneumatiky můžou lidé v rámci systému zadarmo odevzdat ke zpětnému odběru na 4000 odběrných místech po celém Česku, nejčastěji jde právě o smluvené pneu a autoservisy.
Redakce webu Peníze.cz v roli zájemce o zpětný odběr čtyř pneumatik obvolala z tohoto oficiální seznamu celkem deset odběrných míst – v menších středočeských obcích, v Praze a okresních městech ve středních a jižních Čechách. Některé namátkou, v dalších případech šlo o místa, která více než týden nazpět odmítla paní Lucii.
Celkem šest míst registrovaných v Eltma nemělo s odběrem pneumatik žádný problém (pokud pocházejí od fyzické osoby a jsou v přijatelném množství), a to především ve velkých městech jako Praha, Tábor, Benešov nebo Třeboň. Mezi nimi byla i dvě místa, která ještě před několika dny odmítla paní Lucii.
Zpětný odběr naopak v rámci redakčního průzkumu odmítly tři autoservisy v malých obcích a jeden v Praze (dva z nich dříve odmítly i paní Lucii). Nejčastějším důvodem byla plná kapacita kvůli zpožděnému svozu. Někteří pak tvrdili, že ojeté pneumatiky přijímají jen od vlastních zákazníků. Jeden ze servisů uvedl, že zpětný odběr provádí pouze v dubnu a listopadu.
Z malého redakčního průzkumu webu Peníze.cz tedy vyplývá, že vyřídit si likvidaci starých pneu lze, mimo velká města to ale často stojí čas a kilometry najeté navíc.
Zákon neurčuje přesné množství pneumatik, které lze odevzdat. Umožňuje ale provozovatelům sběrných míst stanovit si pravidla, která zamezují zneužívání systému. „Provozovatel místa zpětného odběru může odmítnout převzít ke zpětnému odběru pneumatiky, jestliže vzhledem k množství a typu či jiným okolnostem lze mít důvodné pochybnosti, že jde o pneumatiky od konečného uživatele,“ vysvětluje tisková Miriam Loužecká, mluvčí České inspekce životního prostředí.
Dále může odmítnout převzetí pneumatik i v případě, že by tím došlo k překročení kapacity sběrného místa.
Pokud servis opakovaně odmítá převzít pneu k likvidaci, přestože se jedná o aktivní sběrné místo, je podle České inspekce životního prostředí možné situaci zdokumentovat a informovat příslušný kolektivní systém. „Případně výrobce, který místo zpětného odběru zřídil. Pokud se situace opakuje a provozovatel nezajistí nápravu, lze podat podnět na ČIŽP,“ doplňuje Loužecká.
Faktem ale je, že za celý proces zpětného odběru ručí pouze výrobce pneumatik, včetně fungování odběrných míst, se kterými má uzavřené smlouvy. Pokud výrobce své povinnosti neplní – ať už sám, nebo prostřednictvím kolektivního systému – může mu být podle zákona udělena pokuta až do výše 5 milionů korun.
Jinak řečeno, samotná odběrná místa sice mají povinnost pneumatiky převzít, ale pokud se odvolají třeba na naplněnou kapacitu, jsou z obliga a pro zákazníka to znamená jediné – musí hledat jinde.
Podle ministerstva životního prostředí je však síť odběrných míst pro pneumatiky v Česku funkční a stížnosti úřad eviduje zcela ojediněle. „Spíše jsme se setkali s nepřebíráním nebo zpoplatňováním zpětného odběru odpadních pneumatik na sběrných dvorech, kde mají vytvořena místa zpětného odběru individuálně plnící výrobci pneumatik,“ říká mluvčí ministerstva Veronika Krejčí.
Podobně se vyjadřuje Česká inspekce životního prostředí, která provádí namátkové kontroly míst nebo právě kontroly na podnět. „V oblasti zpětného odběru pneumatik ČIŽP v roce 2024 zkontrolovala 9 výrobců, 12 posledních prodejců, 14 míst zpětného odběru a v jednom případě prošetřovala podezření na nelegální nakládání s odpadními pneumatikami. Celkem v této problematice ČIŽP prošetřovala 6 podnětů, z čehož 4 poukazovaly na tzv. free riding pneumatik (uvádění pneu na trh, ale neplnění zákonných povinnosti, pozn. red.),“ vypočítává mluvčí Loužecká.
Loni dostala inspekce na nefunkční místo jen jeden podnět. „Což je výrazný pokles oproti minulým letům. Například v roce 2022 ČIŽP řešila 11 podnětů, které upozorňovaly na problémy při odevzdání pneumatik na místech zpětného odběru,“ dodává Loužecká.
Asi není nutné připomínat, že pneumatiky jsou při nevhodné likvidaci pro přírodu vysoce toxické. Vyhodit je tedy na černou skládku v lese, položit k popelnicím nebo je spálit, proto rozhodně není vhodné řešení. Navíc za to hrozí pokuta až 100 tisíc korun.
Správné možnosti tedy jsou:
Pavla Adamcová
Sdílejte článek, než ho smažem
