Co si ujasnit před zabezpečováním bytu

Rodinná rada příbuzných třiadevadesátileté paní Vlasty z pražského nábřeží opakovaně řešila, jak se o babičku postarat. Sice byla soběstačná, protože špatně slyšela zvonek a pomalu chodila, nechávala si často dveře od bytu otevřené kvůli návštěvám. Její děti se bály, aby ji někdo nepřepadl. Starosti měly a také o její zdraví. Kdyby se jí udělalo špatně, mohla by dlouhé hodiny ležet na zemi, než by přišla pomoc. Stěhování do pečovatelského domu ani k dětem nepřicházelo v úvahu. Kdyby ovšem rodina pořídila některý z moderních zabezpečovacích systémů, mohla by být klidnější.

Důvody, proč si někdo potřebuje zabezpečit domácnost, jsou různé. Penzisté se mohou doma bát sami, někdo jiný se zase děsí požáru. Lidé vlastnící starožitnosti se obávají o vzácné kouskya jiní chtějí zabezpečení hlavně kvůli pojistce. Pro každého se hodí jiný zabezpečovací systém a solidní zabezpečovací agentura by potřeby klienta měla zohlednit, říká odborník na zabezpečovací systémy Ladislav Špička ze společnosti PCS, která se zabývá bezpečnostními systémy a technologiemi.

Klient by měl hned na začátku s agenturou probrat míru rizika, která se zabezpečovaného objektu týká. Ta závisí na lokalitě a přístupnosti, případně na zvýšené pravděpodobnosti požáru. Při návrhu zabezpečení by se agentura měla také řídit požadavky pojišťovny klienta. Ideální podle oslovených expertů je, pokud se bezpečnostní agent spojí přímo s pojišťovacím úředníkem, aby instalovaný systém odpovídal požadavkům pojišťovny.

U zabezpečení domu či bytu proti vandalismu se zpravidla doporučuje podle Špičky kompletní zabezpečení tak, aby do objektu nemohl nikdo vniknout. To se týká například domů ve větších městech, kde se mohou vyskytovat bezdomovci či narkomani, kteří se pokoušejí v domech přespávat. Základní a relativně kvalitní zabezpečení běžného městského bytu se dá podle Špičky pořídit okolo deseti tisíc korun.

Důchodci s malými úsporami mohou například stačit dobré bezpečnostní dveře a pro zdravotní i osobní bezpečnost automatický telefonní hlásič (ATH). Pro jeho pořízení stačí mít doma telefonní linku a elektřinu. ATH stojí zhruba 1900 až 2500 korun, někdy i méně a může být ovládán bezdrátově pomocí spínače, který se vyrábí i v podobě běžného vypínače nebo klíčenky. V případě nebezpečí stačí takový spínač zmáčknout a v předem nastaveném časovém limitu se odešle audio nebo textová zpráva na vybraná telefonní čísla. Příbuzní nebo jiné kontaktní osoby díky tomu okamžitě vědí, že je něco v nepořádku.

Základní rozdíl mezi mechanickým a elektronickým zabezpečením podle Špičky je v právě v upozornění na to, že se něco v zabezpečeném objektu děje. Mechanické zabezpečení (mříže, bezpečnostní folie na okna a bezpečnostní dveře) sice ochrání před vniknutím, neoznámí však, že se někdo pokouší do bytu či domu dostat. Zhruba za stejnou cenu se dá pořídit základní mechanické zabezpečení i základní elektronické zabezpečení.

Cena mechanických bezpečnostních prvků se odvíjí od typu použitého materiálu a úrovně garantovaného zabezpečení, tedy takzvané bezpečnostní třídy a platí čím vyšší třída, tím dražší prvek. Metr čtvereční mříže se dá pořídit od 1500 korun až po více než 4 tisíce korun. K tomu je pak třeba započítat ještě další položky jako je montáž, obvodový rám či zámek. U folií stojí metr čtvereční materiálu a jeho instalace 1000 až 2000 korun za metr čtvereční. Jejich montáž se vyplatí na rušných veřejných místech, kde by si lupiče všimli lidé na ulici. Na samotě u lesa folie prakticky nemají smysl. Cena bezpečnostních dveří se pohybuje od deseti do desítek tisíc korun. Šetřit a pořídit jen bezpečnostní vložky a zámky do obyčejných dveří se nemusí vyplatit, protože zlodějbez ohledu na zámek bude moci dveře vyrazit nebo vykopnout.

Elektronické systémy se nejčastěji liší podle typů použitých detektorů, ústředny a způsobu upozornění na vniknutí do zabezpečeného bytu či domu. K patrně nejlevnější variantě elektronického zabezpečení patří kombinace pohybových detektorů s výstupem na sirénu nebo optický maják. Pokud čidla zaznamenají pohyb v okamžiku, kdy je systém aktivován, siréna začne houkat. Kromě pohybových čidel je možné do systému napojit také čidla teplotní, plynová a optická, která upozorňují na jiné typy nebezpečí.

Vyšší úroveň elektronického zabezpečeníspočívá podle Špičky v tom, že se o poplachu dozví někdo i ve větší vzdálenosti než jen v bezprostřední blízkosti domu. To je možné například pomocí hlasových či SMS zpráv z ústředny bezpečnostního systému přímo na mobil majitele objektu nebo jiných osob. Tímto způsobem může systém upozorňovat i na jiná nebezpečí jako jsou docházející baterie v čidlech, vypadnutí či přerušení elektřiny. V případě, že takový systém má někdo nainstalovaný například na vzdálené chatě, kde zlodějipřeruší elektřinu, aby se systém vybil a mohli tam bez problémů vniknout, majitel o tom ví v předstihu a může zajistit zabezpečení včas.

Další možností je přímé napojení na takzvaný pult centrální ochrany (PCO) bezpečnostní agentury, za který se ovšem platí agentuře měsíční paušál. Jeho cena závisí nejen na systému, ale i na regionu, protože ceníky lokálních agentur se v rámci Česka liší. Informace o poplachu se z PCO přitom mohou posílat buď radiovým či GSM signálem přímo do bezpečnostní agentury, která při nebezpečí dorazí na místo poplachu. U radiového signálu se ovšem platí poplatky jak Českým radiokomunikacím, tak i agentuře. 

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem