Lidé se od července snadněji dozvědí, jak rozhodovaly soudy v případech, které je zajímají. Rozsudky budou moct vyhledávat v nové databázi a líp tak rozvážit, jestli se v podobné kauze sami chtějí soudit.
Novinka by měla pomoct i justici: když soudce řekněme z Prachatic uvidí, jak podobnou věc dřív řešil kolega v Liberci, mělo by docházet k rychlejšímu sjednocování soudní praxe a soudy by výhledově mohly být předvídatelnější.
Povinnost zveřejňování rozsudků nižších soudů, tedy soudů okresních, krajských a vrchních, přináší novela zákona o soudech a soudcích. Účinná je od začátku prázdnin.
Všechno. Tedy... skoro
Už teď běží zveřejňování soudních rozhodnutí v pilotním provozu. Databáze rozhodnutí včetně praktických informací je dostupná na webu rozhodnuti.justice.cz. Ministerstvo spravedlnosti předpokládá, že ta samá adresa bude platit i po 1. červenci.
Svoje rozsudky už dlouho z vlastní iniciativy zveřejňují vrcholné soudy, tedy nejvyšší soudy a soud Ústavní. I rozsudky nižších soudů se zveřejňují, od roku 2011, jde ale jen o velmi omezený výběr. „V praxi to nefungovalo a v podstatě tam za celou dobu bylo publikováno minimum textů," říká Lukáš Králík z katedry teorie práva a právních dějin Právnické fakulty olomoucké univerzity.
Právě on v roce 2018 jako člen pracovní komise Rady vlády pro boj s korupcí navrhl ministerstvu povinné zveřejňování všech pravomocných rozhodnutí. Jak ale podotýká, ani teď ještě nepůjde o úplně všechny rozsudky: „Je třeba zdůraznit, že nebudou zveřejňována všechna rozhodnutí, ale pouze ve vybraných agendách."
O jaké agendy půjde, si určí ministerstvo samo v prováděcí vyhlášce, ke které právě skončil sběr připomínek. Jaký bude přesně její text, to tedy zatím není známé, ale jak upozorňuje ve svém stanovisku ombudsman, například z trestního práva navrhuje ministerstvo zveřejňovat jen rozsudky týkající se úplatkářství.
„Rozhodnutí by měla být zveřejněna v zásadě ze všech soudních agend. Výjimky by měly být řádně odůvodněné,“ píše se v připomínkách kanceláře ombudsmana. Ta doporučuje prováděcí vyhlášku doplnit o harmonogram rozšiřování databáze o další a další rozsudky směrem k co největší úplnosti.
Na precedenty se nehraje
Publikace rozsudků okresních, krajských a vrchních soudů by měla podle odborníků zvýšit předvídatelnost soudů. „Přispěje k veřejné kontrole výkonu soudní moci, typicky ke snadnější analýze toho, zda soudy neposuzují obsahově totožnou otázku bezdůvodně odlišně,“ říká František Nonnemann ze Spolku pro ochranu osobních údajů. To, že výstupy soudů budou veřejně dostupné, by podle něj mohlo vyvolat určitý tlak na zvýšení kvality jejich rozhodnutí, včetně odůvodnění.
Kromě laiků potěší novinka zejména právníky. Ušetří jim peníze a usnadní orientaci v soudní praxi. „Hlavní výhoda spočívá v tom, že dosud se uveřejňovaly až rozsudky nejvyšších soudů, nebo bylo nutné si platit informační systémy s databázemi judikatury. Jenže ne každý případ doputoval až ke špičkám justice, a pokud ano, trvalo to dlouhé roky. Nyní se budou zveřejňovat rozhodnutí všech soudů. Když se totiž novelizují zákony nebo se objeví úplně neznámé situace, jako třeba pandemie, praxe potřebuje dostat mnohem rychleji signály, jak soudy budou na problém nahlížet," vysvětluje advokát Tomáš Pauch z advokátní kanceláře eLegal.
V Česku sice nemáme pevný systém závazných soudních precedentů jako třeba v USA nebo Velké Británii – tam je v podstatě předchozí rozsudek jednoho soudu závazný i pro rozhodování dalších soudů v podobných případech –, ale i u nás má dřívější rozhodnutí jiného soudu svoji váhu a může ovlivnit názor soudce. Právníci nicméně radí nevkládat do toho až příliš velkou naději.
„Trochu se obávám toho, že by někdo na základě jednoho rozsudku jednoho okresního či krajského soudu předjímal závazný a definitivní výklad určitého ustanovení. Nebo se to tak snažil prezentovat, třeba za komerčními účely. Veřejně dostupné rozsudky obecných soudů jsou důležitý zdroj, ale musíme je vykládat v kontextu dalších pramenů, rozsudků vyšších soudů, odborné literatury a podobně. Izolované vytržení jednoho rozsudku nebo jedné věty z kontextu celého rozsudku může být pro právní argumentaci málo," varuje František Nonnemann.
Aby šlo poznat, o co jde, ale ne o koho
Plošné zveřejňování rozsudků má ale i jistá rizika. Soudní spory spolu totiž vedou konkrétní lidé. Soudní rozhodnutí a jejich odůvodnění nutně obsahují i řadu dost citlivých informací – a samozřejmě spolu s nimi i osobní údaje těch lidí, pro které jsou ty informace citlivé.
„Návrh vyhlášky poměrně detailně vypisuje údaje, které musí být z rozsudků před jejich zveřejněním odstraněny. U fyzických osob jsou to nejen základní identifikátory typu jméno, příjmení, adresa, číslo dokladu nebo rodné číslo, ale třeba i číslo bankovního účtu či IP adresa," vyjmenovává František Nonnemann ze Spolku pro ochranu osobních údajů. V některých případech ale přesto podle něj nejspíš můžeme čekat stížnosti dotčených osob, že pseudonymizace (s anonymizací sice není totožná, pro veřejnost má ale stejný výsledek) nebyla provedena důsledně.
Na druhé straně ale vidí Nonnemann i jiné riziko spojené s odstraňováním údajů, které by mohly vést k identifikaci konkrétních lidí. Totiž to, že pokud se provede opravdu důkladně a bezpečně rozsudek bude prakticky nepoužitelný, protože z něj nepůjde pořádně poznat předmět řízení ani argumentaci a právní výklad soudu. Jestli je to obava planá, uvidíme už brzy.
Jana Divinová
Vystudovala ekonomii a management na Vysoké škole báňské. V redakci NextPage Media působí od podzimu 2021, předtím pracovala v MF Dnes a iDnes.cz. Volný čas tráví nejraději s rodinou a přáteli. Miluje přírodu, cestování a... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem