Nový občanský zákoník značně posiluje závaznost zůstavitelovy poslední vůle. Zmínili jsme se o tom ostatně už v předchozím článku Revoluce v dědění a odkazování majetku. Odrazem této skutečnosti je i to, že osnova nově připouští, aby zůstavitel k závěti připojil takzvané vedlejší doložky (tedy podmínky, doložení času či příkazy), které budou pro dědice závazné. Zůstavitel tak bude moci v závěti například určit, k jakému účelu má dědic po jeho smrti zděděný majetek použít.
To bude dosti dramatická změna oproti současnému stavu, kdy zákon podmínkám a příkazům, které zůstavitel v závěti vysloví, žádné právní následky nepřiznává a tyto podmínky a příkazy lze pak „beztrestně“ ignorovat. Dokonce ani zůstavitelův příkaz, aby jeho tělo bylo řádně pohřbeno a nikoli zpopelněno, by dnes pro dědice nebyl právně závazný. V současnosti se tedy role zůstavitele de facto redukuje na to, aby určil, komu po jeho smrti majetek připadne, avšak dědice nemůže nijak omezovat v tom, jak mají se zděděným majetkem nakládat, ani nemůže nabytí dědictví vázat na jakékoli podmínky. Důvodová zpráva z roku 1964 něco takového odmítala jako (v socialistické společnosti) nepřípustnou „vládu mrtvých nad živými“.
Nový občanský zákoníknaproti tomu stojí na zásadě, že úcta k mrtvému a jeho poslední vůli vyžaduje, aby jeho vůle byla co nejvíce respektována. Skutečností je, že se dědic ujímá cizího majetku, jenž je zpravidla výsledkem zůstavitelovy celoživotní činnosti a úsilí. Z pohledu dědice jde o jakýsi „bezpracný výdělek“, tudíž se považuje za přiměřené, aby dědice zavazovaly skutky a vůle jeho právního předchůdce. Osnova proto zůstavitelovi dává široký prostor k tomu, aby svými pokyny závazně uspořádal majetkové poměry týkající se pozůstalosti pro dobu po jeho smrti.
Co vše souvisí s vedlejšími doložkami
Jaké věci komplikovaly nebo mohou komplikovat vyřizování dědictví vám nebo vašemu okolí? Podělte se o zkušenosti a názor?
Sdílejte článek, než ho smažem