S dosavadním pojetím dědického práva se výrazně rozchází znovuzavedení tzv. svěřenského nástupnictví. Slovy zákona:
Návrh občanského zákoníku zůstaviteli mj. dává možnost, aby v závěti ustanovil někoho svým dědicem a zároveň určil, komu má dědictví připadnout po smrti tohoto dědice (tj. může určit dědice svého dědice). Svěřenské nástupnictví se týká jen toho majetku, který zůstavitel sám tzv. přednímu dědicovi zanechal (a nevztahuje se tedy nikterak k ostatnímu majetku dotyčného dědice).
Podstata spočívá v tom, že zůstavitel zavazuje dědice, který dědictví přijal, k tomu, aby přenechal pozůstalost jiné osobě jako dalšímu dědici (svěřenskému nástupci), nastane-li událost určená v závěti . Takovou událostí nemusí být jen smrt „předního“ dědice. Zůstavitel může např. v závěti uvést, že jakmile svěřenský nástupce dovrší osmnáctý rok věku, připadne dědictví jemu namísto předního dědice. Podobně může zůstavitel v závěti určit, že dědictví připadne určité osobě jen vymezenou dobu (např. na 10 let) a po uplynutí této doby získá zděděný majetek někdo jiný (svěřenský nástupce).
Přední dědic je tak jen dočasným vlastníkem zděděného majetku (nanejvýše na dobu svého života). Dokud nenastane případ svěřenského nástupnictví, náleží přednímu dědici omezené právo vlastnické s právy a závazky poživatele. Přesněji řečeno je v postavení dočasného poživatele (a uživatele) dotyčného majetku, protože tento majetek sice může držet, užívat a brát z něho plody a užitky, ale nesmí z něj nic převést na někoho jiného, zatížit jej věcným břemenem nebo zástavním právem. Zděděný majetek musí uchovat pro svěřenského nástupce a výše zmíněné právní úkony s dědictvím proto může činit jen s výslovným souhlasem tohoto nástupce.
Tvůrci nového zákoníku původně neuvažovali o tom, že by institut svěřenského nástupnictví obnovili (ve věcném záměru rekodifikace občanského práva se dokonce píše: „Naproti tomu nebude obnoveno svěřenské nástupnictví, které omezuje vlastníka, komplikuje vlastnické vztahy a přineslo by i jiné komplikace.“). Nakonec však názor změnili, neboť po znovuzavedení svěřenského nástupnictví volala právní praxe (notáři).
Důvodová zpráva k návrhu zákona vysvětluje, že svěřenské nástupnictví je praktické zejména v případech, kdy přední dědic není způsobilý o svém majetku rozhodovat pro případ smrti. Václav Bednář, odborný asistent katedry občanského práva na právnické fakultě v Plzni, přibližuje v jednom ze svých článků užitečnost svěřenského nástupnictví na následujícím příkladě:
Zůstavitel může povolat i více svěřenských nástupců v řadě za sebou. Určitou zvláštností je skutečnost, že za svěřenského nástupce lze určit i někoho, kdo jako osoba v době smrti zůstavitele ještě ani neexistuje (dítě, které ještě nebylo ani počato). Zároveň ovšem návrh zákona vylučuje, aby se pozůstalost přeměnila v rodinné svěřenství (tento institut používala v minulosti šlechta k tomu, aby zajistila zachování rodového majetku i pro budoucí generace svého rodu), tedy brání tomu, aby zůstavitel povolal za svěřenské nástupce nekonečnou řadu svých budoucích, ještě ani nezplozených potomků. Svěřenské nástupnictví totiž zaniká, jakmile se dědictví ujme první z těch následných dědiců, který v době smrti zůstavitele ještě neexistoval ani jako plod v lůně mateřském.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
