Zdroj: yakub88 / Shutterstock
Klíčová otázka u voleb je nasnadě: Pro koho mám hlasovat? U krajských voleb se ale také můžete ptát: K čemu mně lidé zvolení do krajských zastupitelstev vlastně budou? A k čemu mně jsou kraje?
Předpokládám, že leckdo na takové otázky nenalézá odpověď. Nejspíš i proto bývá účast v krajských volbách tak nízká – chodí k nim jen o něco víc než třetina voličů, tedy o desítky procent míň než k volbám do sněmovny nebo místních zastupitelstev. A za korony jich ještě ubude.
Není divu, když volíte do Sněmovny, víte, o čem Sněmovna, potažmo vláda rozhoduje a jak se vás to týká, jak vám to může ulehčit, anebo spíš ztrpčit život. Když jste nalevo, zajímá vás, co vláda zařídí, pokud se řadíte napravo, chcete vědět, do čeho se vláda nebude plést.
Pokud hlasujete v místních volbách, zejména v menší obci, tušíte, co můžete od kandidátů čekat. Je vám jasné, proč nemůžete volit Frantu Tupého a jeho sdružení. Víte, že když dají opravit rozbitý chodník před vaším domem, za půl roku bude rozkopaný, protože se bude pokládat nový kabel elektrického vedení.
Je vám ale jasné, o čem vlastně rozhoduje hejtman a krajské zastupitelstvo? Máte povědomí, o čem rozhodlo během uplynulých čtyř let? A tušíte, co bude jinak, když zvolíte modré, oranžové, zelené…?
Pamětníci si nepochybně vzpomenou, že kraje se záhy po listopadu roku devětaosmdesátého rušily. Cíl byl jasný a opodstatněný – vymést z krajských úřadů komunisty.
Komunisté vytvořili kraje hned po „vítězném únoru“, když zlikvidovali historické země, a tím ukončili existenci Moravy jako svébytně spravovaného území. Argumentovali tím, že chtějí správu dostat blíž lidem. Skutečným cílem bylo zlikvidovat neloajální struktury.
Přiznal to už v době příprav na územní reformu generální tajemník komunistické strany Rudolf Slánský, druhý muž ve státě po Klementu Gottwaldovi, který připojil k návrhům na krajské uspořádání tyto věty: „Rozbijeme ty mamutí úřady, jakými byly zemské národní výbory, které nešly kontrolovat. Úřady v krajích a okresech budou nyní více pod kontrolou lidových zástupců.“
A tak komunisté vytvořili členění, které by kopírovalo strukturu jejich stranické organizace.
Po pádu režimu federální i český parlament přijaly usnesení, ve kterém prohlašovaly, že samospráva se vrátí k zemskému uspořádání. Nakonec jsme se však vrátili ke čtrnácti komunistickým krajům z roku 1948, byť v překreslené podobě.
Proč? Poté, co se rozdělilo Československo, zesílily obavy, že se by se mohla „trhnout“ také Morava. Především však převážily lobbistické zájmy politiků z regionů, kteří si chtěli vytvořit své krajské pašalíky. Tak vzniklo čtrnáct samosprávných krajů, mezi nimi pidikraj Karlovarský, a politici se před dvaceti lety zase mohli ‚dostat blíž k lidu‘.
Jenže nezůstalo jen u krajů. Abychom se mohli dostat k bruselskému penězovodu, zakrátko k nim přibyly ještě ‚nadkraje‘.
Petr Pithart, tehdejší předseda Senátu, to vysvětluje takto: „A co se pak stalo, když se zřídilo čtrnáct krajů? Druhý den telefonovali z Bruselu a říkali: co to tam děláte? Vždyť vy nedostanete ani korunu! My takové jednotky pod milion obyvatel nemáme. My to na té mapě ani pod lupou nevidíme.‘“
Vzápětí se tedy kvůli nomenklatuře Eurostatu a hladkému čerpání evropských peněz zřídily další umělé celky – osm sdružení dvou až tří krajů, kterým se poeticky říká regiony soudržnosti. Pithart je nazval „akorát příhodnými, aby se rozkradly evropské peníze“. A právě to se stalo v případě ‚soudržného‘ regionu Severozápad, kde při sobě drželi zkorumpovaní straníci bez ohledu na partajní příslušnost, úředníci, kmotři a podnikatelé.
Samosprávné kraje a zejména ‚nadkraje‘ (dohromady 22 institucí) jsou pro takový typ soudržnosti ideálním místem, fungují v šedé zóně, kam málokdo dohlédne. Média jim věnují jen okrajovou pozornost, protože nikoho nepálí. Rozdělují však miliardy – jak od vlády, tak z Bruselu, a vypisují veřejné soutěže. A že se na tom dá leccos zpronevěřit a trhnout, dokázala trojka vedená MUDr. Rathem.
Na samý konec dodávám důležitou informaci: V džungli krajské samosprávy najdete obětavé politiky, kteří se příkladně starají o sociální služby, dopravní obslužnost, školství i životní prostředí a pomáhají starostům. K tomu připojuji názor, že k volbám se patří chodit, protože, jaký si to (ne)zvolíte, takový to budete mít.
A volit se dá také za korony, byť to je krapet složitější. Pomoci by vám však mohlo vydařené instruktážní video.
Anebo si můžete vyzkoušet hlasovat přímo z auta, protože tyhle volby vláda avizuje jako první, které budou také Drive-in – ve skutečnosti Drive-thru.
V každém případě šťastnou volbu!
Pavel Jégl
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 10. 2020 5:23, jan
Je to tady "proinstitucionalizováno"... Stojí to obrovské peníze a k vůli tomu se Česko nemůže hnout z místa...Covid by mohl ukázat na ty úřady, které jsou zbytečné...
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
1. 10. 2020 8:27
Ten článek je demagogický. Myslím, že ty kraje daleko více připomínají spolkové země v Německu (mimochodem, spolkové země na území bývalé NDR také přetrvávají v podobě, v jaké je ustavili komunisté po r. 1945). V Německu jsou také velké země s více než 10 miliony obyvatel (Bavorsko, Severní Porýní-Vestfálsko), a pak "trpasličí" země s necelým milionem obyvatel (Brémy, Sársko). Takže bych řekl, že to naše krajské zřízení není v evropském kontextu ničím mimořádným.
V diskuzi je celkem (21 komentářů) příspěvků.