Skryté náklady úsporného cestování

I když by to tak podle titulku mohlo vypadat, tohle nebude další hejt na to, jak levné lety zamořují atmosféru skleníkovými plyny a mění nedotčené autentické kouty planety na disneylandy. Rád bych tuhle perspektivu obrátil: problém není, že by lidé za cestování utráceli moc – problém je naopak je, že za něj utrácejí málo. Přesněji: že travelhackeři, baťůžáři a digitální nomádi na cestách někdy šetří způsobem, který má negativní důsledky jak pro ty, které na nich potkají, tak pro ně samotné.

Paštikáři 2.0

Cestování byl odjakživa fajn způsob přerozdělení peněz od relativně bohatých lidí, kteří poptávají zážitky, k těm chudším, kteří prodávají svou práci. Jenomže velká část triků na snížení rozpočtu popsaných v knihách jako Travel Bible nebo How to Travel the World on $50 a Day a článcích jako je tenhle nebo tenhle šetří právě na výdajích za práci místňáků v chudých částech světa. Zato Saúdy na leteckém palivu nikdy neošulíte, ba dokonce jim paradoxně dáte vydělat ještě víc, pokud letíte levně s cik-cak přestupy.

Dobrým příkladem toho, čemu můžeme říkat toxické baťůžkářství, je všudypřítomná rada, aby cestovatelé nejedli v restauracích, ale vařili si sami. Ve Švýcarsku asi OK, ale řeč není zrovna o Švýcarsku: „I ve velmi levných zemích pořád vyjde mnohem výhodněji si ráno nakoupit na trhu čerstvou zeleninu, ovoce a třeba rybu a uvařit si doma,“ přesvědčuje Travel Bible. Alternativou jsou online služby, na kterých se může několik lidí domluvit na společné večeři a zaplatí jen suroviny.

Těm, kteří by se pak přece jen rozhodli jíst v restauraci, Telegraph radí, aby nedávali moc velká dýška, protože mimo USA a Británii bývá odměna obsluhy započítaná do cen v jídelníčcích. Jednak to ale neplatí univerzálně, jednak se tu dere na mysl stěžejní argument efektivních altruistů: pro relativně chudé Asijce, Afričany, ale i Balkánce má pár dolarů spropitného znatelnější přínos než pro obyvatele bohatých zemí.

Závod ke dnu se vede i v jiných disciplínách: sdílená ekonomika škrtá náklady na lidskou práci i v ubytování a dopravě a její cenu tlačí dolů i jiná oběma knihami doporučovaná praktika: dobrovolničit výměnou za střechu nad hlavou.

Provrtaná kolena

Nejsou to jen místní, koho může přehnaná snaha ušetřit na cestování poškodit – může se to stát i samotným cestovatelům. Když ještě zůstaneme u jídla: je pravda, že ať už sníte cokoliv, „vyjít z vás příští den musí stejně jedno velký krásný hovno“, jak cituje Bible cestovatele Jiřího Svobodu. Jakmile ale časovou perspektivu trochu prodloužíte, nakonec je vlastně jedno úplně všechno, včetně toho, kam všude jste se podívali, protože stejně umřete.

Tyler Cowen si nedávno dobře všiml, že jídlo servírované v restauracích a stáncích je teď asi nejinovativnější kulturní formou. Programově si ho odepírat je jako odepírat si v šedesátých letech rockové koncerty.

À propos: kultura. Galerie, muzea, památky, živé umění. Zatímco první turisté cestovali prakticky výhradně za tímhle, travelhacking kulturu vytěsňuje. How to Travel the World on $50 a Day nezmiňuje galerie ani jednou, muzea jednou – a Bible nepřekvapivě přináší jen pár odstavců o jak se dostat na umčo levně nebo zadarmo. Což jde spíš výjimečně a vždy s rizikem, že člověk galerii s volným vstupem proletí rychleji a míň pozorně, než když sám sebe zavázal k pozornosti patnácti eury vstupného.

Cestovní pojištění

Srovnejte to!

Za kopečky? A co pojištění, máte? Srovnáme cestovní pojištění, aby skákalo, jak budete pískat. A když budete chtít, můžete ho u nás i objednat. Stačí říct, jak byste ho nejradši kupovali, jestli ho chcete koupit přes počítač, probrat s přítelem na telefonu, nebo si pro něj dojdete osobně.

Online

Call Centrum

Osobně

Chci také ušetřit

Nečiň druhému…

Mohlo by to vypadat, že zakončím výzvou k naházení výtisků travelhackerských příruček na vatru – ale není to tak. Je v nich spousta dobrých rad, jak neplatit zbytečně moc: cestovat mimo hlavní sezónu nebo začínat a končit dovolenou uprostřed pracovního týdne jsou win-win tipy, o kterých se nedá mluvit jako o toxických. Ale protože postižené regiony nemůžou toxické cestování vyfiltrovat vízovou politikou a dost dobře ani regulacemi, je to hlavně na cestovatelích samotných. Při rozhodování o tom, za co utrácet a kde šetřit, vám může pomoct pár testů záměny:

Pokud vás někdy dožral Američan, který před vámi na nádražní přepážce pět minut přepočítával, s jakou jízdenkou se dostane na Karlštejn a zpátky o deset korun levněji, nebuďte takoví v Černé hoře. Pokud vidíte blbce v Holanďanovi, který v Beskydech šetří na kyselici a haluškách a samozásobuje se rohlíky, nebuďte takoví na Ukrajině. A pokud je vám trapně ze Švýcara, který vyzrál na vykutálené Čechy tím, že si sedleckou kostnici prohlídl jen zvenku, pak takoví nebuďte v jihovýchodní Asii.