Společné toalety, ekonomická volba

Evropou obchází strašidlo – strašidlo unisexových nebo přesněji genderově neutrálních toalet. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojili Václav Klaus mladší, Martin Konvička i Matyáš Zrno. A jak už to s morální panikou šířenou strážci tradičních pořádků bývá, stačí aspoň chvíli místo nich poslouchat ty, před kterými varují, aby se panika rozptýlila.

Všichni tři totiž při hořekování strategicky zamlčují to, co zdůrazňuje třeba kandidátka do akademického senátu FF UK Anna Libánská: „Společné toalety by fungovaly vedle toalet, u nichž by bylo zachováno rozdělení na pánské a dámské.“ Pisoár ani možnost položit kabel z doslechu opačného pohlaví tyhle aktivistky nikomu neberou. Naopak by takové opatření v důsledku posílilo soukromí těch, kteří se bojí, že ho kvůli novinkám ztratí. Společné toalety by totiž kromě lidí se změněným nebo nevyjasněným pohlavím, o kterých se v téhle souvislosti mluví nejvíc, mohli využívat:

• Rodiče s malými dětmi opačného pohlaví. Americký princip „ať si lidé vybírají toalety podle toho, čím se cítí být, ne podle toho, co mají mezi nohama,“ vyvolává hrůzu z osob s penisem na dámských záchodech. Jenže ty tam paradoxně lezou už dnes, když nechtějí vést dcerku kolem řady chobotů. Neutrální toalety by tomu učinily přítrž.
• Tělesně nebo duševně postižení doprovázení asistenty opačného pohlaví.
• Lidé neschopní vyprázdnit se jinak než v úplném soukromí. Prakticky všechny návrhy na unisex toalety počítají s tím, že by nešlo o kabinky začínající třicet čísel nad podlahou a končící metr pod stropem, ale o zděné komůrky.
• Každý, kdo má „u svých“ zrovna plno.

Konec frontám

Poslední bod je neprávem přehlížený. Stavební předpisy poměrně striktně určují minimální kapacitu pánských a dámských toalet ve stavbách, aniž při tom braly v úvahu, že se počty žen a mužů můžou v té samé budově každý den lišit. Když na fotbalovém stadionu v pátek vystoupí boy band a v neděli se hraje liga, první publikum se bude skládat převážně z žen a druhé převážně z mužů, počet toalet se tomu ale nepřizpůsobí. Uvolnění předpisů a možnost vyhradit třeba polovinu z celkové minimální kapacity záchodů na stadionech, klubech nebo v divadlech jako unisex by bylo krokem k ekonomickému využití prostoru i lidského času, mařeného pohupováním se ve frontách. (Skoro vždy ženského času, dodejme.)

Takové řešení by bylo hodně „na punk“ a ne úplně v duchu diskutovaného návrhu na zřizování izolovaných neutrálních toalet. Proti těm se dá snadno vytasit právě ekonomický argument: zedníci něco stojí. Jenže ne moc. V Německu vyšla přeměna stávajícího WC na neutrální kabinku odpovídající požadavkům progresivních politiků na 350 euro, 9500 korun. To jsou jednotky procent nákladů na jedno podzemní parkovací stání, které takové kontroverze kupodivu nebudí, přestože u úřadů nebo škol platí i jeho zbudování všichni.

Peklo nečeká ani na konci šikmé plochy

Konzervativcům zůstává v ruce poslední argument: oddělené záchody se neruší jen zatím, jednou to přijde. To se z principu vyvrátit nedá, ale můžeme střízlivě zhodnotit nejvážnější předpokládaný důsledek případné desegregace: riziko sexuálního obtěžování. Podle Security Magazínu si „pytlák nemůže přát víc, než když mu zvěř přijde ke krmelci“. Jednak ale sexuálním násilníkům nikdo fyzicky nebrání vlézt na dámské záchody za kořistí už dnes; navíc mají jistotu, že je tam při činu nevyruší metrákový hokejista. A jednak by šlo stejným argumentem obhajovat segregované výtahy nebo noční tramvaje.

Sám mám proti hypotetickému úplnému sloučení pánů a dam jinou námitku. Pokud by to mělo vést ke zrušení pisoárů, které umožňují močit na stejně velkém prostoru více lidem než kabinky, pak by vzrostla průměrná doba, po kterou na volný záchod čekají ve špičce všichni, muži i ženy. K bagru bych se kvůli tomu nepřivazoval, jen mi přijde dobré připomenout, že možnost vyprázdnit se do mušle je jedna z těch nerovností, které v důsledku prospívají všem. Ovšem znovu: úplné sloučení toalet v české veřejné debatě neprosazují ani ti nejradikálnější a i ve Skandinávii jde o okrajový proud, žel přifouknutý senzacechtivými médii.

Zbývá se už jen vypořádat s tradiční poznámkou, že jsou snad na světě důležitější problémy. To jsou vždycky. Kdyby byla tahle póza tak populární v raném novověku, dodnes kadíme do hrnců a pak to lejeme z oken, protože Turek je před Vídní a ty tady blbneš s nějakým splachovadlem.

Kolik ušetříte s fotovoltaikou?

Zjistěte své roční úspory zdarma a do 2 minut. S Řešímto.cz porovnáte nabídky od ověřených dodavatelů ve vašem okolí.

Vyzkoušet zdarma

Sdílejte článek, než ho smažem