Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Petr Pála: U holek musíte být větší psycholog

| rubrika: Rozhovor | 21. 1. 2017 | 1 komentář
„Emoční stránka hraje u holek daleko větší roli než v mužském tenise. S klukem si to můžete vyříkat ostřeji, víc napřímo,“ říká nehrající kapitán české fedcupové reprezentace Petr Pála.

V posledních šesti letech dovedl české tenistky k pěti triumfům ve Fed cupu. To v historii nikdo jiný nedokázal a asi ještě nějakou dobu jen tak nedokáže. Někdo by měl možná v takové situaci problémy s motivací a porozhlížel se po dalších výzvách v trenérské branži. Petr Pála teď ale prý o změně rozhodně neuvažuje. Chce se dál věnovat ženské tenisové reprezentaci a své mládežnické akademii. „Jsem přesvědčený, že mám týmu pořád ještě co dát. Kádr je široký, dá se s ním hodně pracovat. Navíc je tu výzva, abychom do reprezentace postupně zabudovávali mladší hráčky. A i kdyby se náhodou nedařilo, rozhodně nebudu utíkat,“ říká v rozhovoru nehrající kapitán fedcupového týmu. Trénování je podle něj často především věc psychologie a dovednosti dostat se svěřencům „do hlavy“ a správně je nasměrovat.

Petr Pála

Petr Pála

Bývalý český tenista, deblový specialista. S různými spoluhráči vyhrál šest turnajů ATP. Největším úspěchem jeho hráčské kariéry byla účast ve finálové čtyřhře na grandslamu French Open v roce 2001. Od roku 2008 je nehrajícím kapitánem českého ženského týmu ve Fed Cupu, zvítězili spolu v letech 2011, 2012, 2014, 2015 a 2016. Vedl také výpravy českých tenistů na olympiádách v Londýně a Pekingu. Jeho otec František byl také tenista a později kapitán daviscupového týmu.

Foto Profimedia

Nemáte někdy problém zvládnout tak velký „babinec“? Navíc, když se podíváme na naše přední tenistky – Petru Kvitovou, Karolínu Plíškovou, Báru Strýcovou a Lucii Šafářovou – jsou povahově dost rozdílné…

Klíčové je, že holky dokážou při fedcupových zápasech přepnout z brutálního individuálního nastavení do týmového módu. Na turnajích si celou přípravu řídí podle sebe a najednou musí v řadě věcí slevit a přistoupit na kompromisy, aby pomohly týmu. Mají můj velký respekt, protože tím dokazují, jak je pro ně Fed cup důležitý. A musím pochválit i náš realizační tým, který holkám dokáže připravit skvělé zázemí.

Řešil jste i situace, kdy to v týmu nefungovalo?

Samozřejmě se občas objeví nějaký zádrhel, ale nikdy nešlo o nic dramatického. Vždycky jsme si to spolu včas vyříkali a jelo se dál. Holky si musí uvědomit, jakou roli mají v týmu v danou chvíli, a tu zkrátka akceptovat.

Jak by se vám pracovalo s hráčkou jako je Maria Šarapovová, o které se ví, že je samostatná jednotka, a v ruské reprezentaci se všechno točí kolem ní…

Když máte hráčku, u které víte, že vám skoro jistě vyhraje oba své zápasy, tak jí samozřejmě nebudete házet klacky pod nohy a pokusíte se pro ni připravit co největší komfort. Můžete soupeřit s jejím egem, ale nakonec je i pro vás nejdůležitější, aby dvakrát vyhrála. Samozřejmě to musíte dělat tak, aby to nestáhlo dolů ostatní hráčky.

A kdybyste měl v týmu světovou tenisovou superstar, ale ostatní hráčky by s ní nedokázaly vyjít?

Takhle obecně se to dá jen těžko říct. Záleželo by na konkrétní situaci. Ale kdyby člověk věděl, že vám s jistotou přinese dva body, tak můžete zbytek týmu sestavit tak, aby s ní dokázal vycházet. Já měl ale vždycky štěstí, že i když byla v týmu hráčka ze samotné špičky žebříčku – ať už předtím Petra Kvitová, nebo teď Karolína Plíšková, tak šla příkladem, dokázala se přizpůsobit a nedělala žádné problémy.

S čím vlastně při trénování reprezentace nejvíc bojujete?

Částečně jsou to sice „příjemné problémy“, ale většinou to bývají nominace. Momentálně máme spoustu skvělých tenistek a na některé se zkrátka nedostane. Chápu, že mají občas pocit, že si v týmu zaslouží být, a já je pak zklamu. Samozřejmě se to s každou snažím probrat osobně z očí do očí. Někdy jsou ale holky na druhém konci planety, takže to řešíme přes mobil a už se párkrát stalo, že to byly hodně emotivní telefonáty. Jsem ale rád, že i když se na mě třeba některá hráčka naštvala, tak to nakonec pochopila, a když se řešila nominace příště, měla zase zájem reprezentovat.

Z posledních šesti let jste v pozici nehrajícího kapitána dovedl fedcupový tým k pěti triumfům. Nehledá se už těžko motivace, když vyhráváte všechno, co se dá?  

S motivací problém nemám. Stereotyp se z toho rozhodně nestal a úspěchy chutnají pořád dobře. Navíc holky, které musí být maximálně motivované, nemůže vést někdo, kdo by v sobě motivaci složitě hledal. Nebylo by to fér vůči nim, dalším lidem, co se pohybují kolem fedcupového týmu, a samozřejmě ani vůči fanouškům.

Neláká vás v rámci trenérské profese zkusit zase něco jiného? Třeba přesun k mužskému daviscupovému týmu?

Kluci kapitána mají a dělají s ním úspěchy, takže to teď určitě nepřichází v úvahu.

Dřív jste ale v rozhovorech říkal, že dělat kapitána daviscupové reprezentace byl vždycky váš sen. Pokud by byl post volný, bral byste ho?

Sen to byl celkem logicky, protože i můj táta dělal kapitána daviscupového týmu. Sám jsem byl profesionální tenista, takže jsem si říkal, že kdybych jednou trénoval, byl by Davis cup super. Teď to ale vážně není na pořadu dne.

A co jít trénovat nějakou hráčku na okruh WTA?

Taky ne. Nějaké nabídky sice přišly, a některé mi udělaly vážně radost, ale odmítnul jsem je. Chci dál trénovat holky ve Fed cupu.

Nešlo by to skloubit? Dál působit u fedcupového týmu a navíc individuálně trénovat nějakou hráčku?

Určitě to jde. A bývá to celkem běžné. Já občas u některé hráčky taky zaskočím, například nedávno jsem byl tři týdny s Luckou Šafářovou, když neměla trenéra, nebo ještě dřív, když nemohl David Kotyza, tak jsem byl dva turnaje v Americe s Péťou Kvitovou. To je teď ale moje maximum. V tuhle chvíli se mi nechce tolik cestovat po světě. Kromě fedcupové reprezentace vedu vlastní tenisovou akademii. Je to každodenní práce s dětmi různého věku – od šesti do osmnácti let, různých kvalit a různých cílů. V podstatě jde o takový rodinný podnik, v akademii působí i táta, švagr a sestra. Baví mě to a naplňuje, takže nemám důvod něco měnit. Ale kdo ví, třeba jednou uzraje čas i na individuální trénování.

Trénoval byste pak radši tenistku, nebo tenistu?

Dokážu si představit obojí. Záleželo by na tom, o koho by konkrétně šlo. Trenér si s hráčem musí sednout povahově, protože spolu tráví většinu roku. V tenise je trochu zvláštní, že hráč, tedy v podstatě majitel firmy, do svého týmu angažuje a platí člověka, kterého má sám poslouchat. Takže mezi nimi musí být určitá chemie, jinak by to nefungovalo.

V čem je hlavní rozdíl v trénování mužů a žen?

Emoční stránka hraje u holek daleko větší roli než v mužském tenise. Trenér u nich musí být větší psycholog. S klukem si to můžete vyříkat ostřeji, víc napřímo. Taky musíte počítat s tím, že jde o jiný druh hry. Muži mají v arzenálu víc úderů.

Anketa

Mají brát tenistky na grandslamech stejně jako tenisti?

V poslední sezóně se hodně řešilo, jestli je správné, že mají tenistky na grandslamech stejně vysoké odměny jako tenisté. Barbora Strýcová nedávno v rozhovoru pro DVTV připustila, že jí to nepřijde moc fér, protože muži stráví na kurtech podstatně víc času. Kdybych ale něco takového zmínil před Serenou Williamsovou, tak mi omlátí raketu o hlavu. Jak se na to díváte vy?

Zrovna naše holky chápou, že jsou to dost rozdílné zápasy, a kdyby měli na grandslamech chlapi víc než ony, tak by jim to asi nevadilo. Na druhou stranu, já to holkám přeju. Chlapi mají totiž za sezónu řadu jiných turnajů, kde jsou finančně lépe ohodnoceni. A holky mají alespoň díky příjmům z grandslamů šanci investovat víc peněz na svůj rozvoj a do svých týmů. Lidi vidí jen odměny za turnaje, ale neuvědomují si už, že je to hrubý příjem, který se rovnou daní. Pak k tomu musíte ještě připočíst velké výdaje na realizační tým, který s tenisty cestuje po světě.

Když už zmiňujete daně… V roce 2014 se opřel poslanec Stanislav Huml do Petry Kvitové kvůli tomu, že je kvůli daním rezidentkou v Monaku. Dokonce tehdy prohlásil, že kdo v Česku neplatí daně, měl by přijít o občanství. Jak se na tuhle kauzu s odstupem času díváte?

Byla to zveličená bublina, na které si chtěl jeden poslanec nahnat plusové body. Šlo o naprosto nepochopitelný útok na někoho, kdo nám dělá ve světě dobré jméno. Musíme si navíc uvědomit, že kromě jednoho turnaje na Spartě, který je navíc dotovaný velmi skromně, se všechno ostatní hraje v zahraničí, takže se odměny daní logicky v dějištích turnajů. Chápu, že někdo může mít problém s tím, kdyby člověk vydělal všechno v Česku a pak to chtěl danit jinde, to ale není případ tenistů.


Úvodní foto: Jimmie48 Photography / Shutterstock, Inc.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-5
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

23. 1. 2017 19:44, Memo

Super rozhovor. Jen tak dál!

Reagovat

 

+2
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi

23. 1. 2017 | 19:44 | Memo

Super rozhovor. Jen tak dál! více

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2017 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK