Jestli vás obchodník nechá zaplatit natrženou nebo třeba pokreslenou bankovkou, nezáleží na jeho dobré vůli. V řadě případů je přijmout musí jednoduše proto, že mu to nařizuje zákon o oběhu bankovek a mincí. Stejně tak to platí i pro banky, u těch je ovšem seznam peněz, jaké musí i přes vadu přijmout, o něco delší.
Jestli můžete vadnými penězi platit v obchodě či restauraci (případně tam natrženou stovku dostat) nebo vám nezbude než zajít do banky, závisí především na míře, respektive druhu poškození. Zákon proto rozlišuje mezi třemi typy poškození:
Pokud jde o poslední jmenované – nestandardně poškozené peníze – platí poměrně jednoduché pravidlo. Obchody je nepřijímají, banky nevyměňují. U České národní banky s nestandardně poškozenými penězi pochodíte, jen pokud jejich poškození vzniklo v důsledku živelné pohromy, následkem trestného činu nebo jiné odůvodněné události, která vážně postihuje nebo ohrožuje váš majetek.
Nestandardně poškozené jsou bankovky:
Nestandardně poškozené jsou mince:
Zmuchlané, odřené a zašpiněné bankovky či mince spadají do kategorie opotřebené oběhem. Pokud je v peněžence máte, bez problému s nimi můžete zaplatit kdekoli. Opačně to ale tak docela neplatí. Pokladní by vám zmuchlanou stovku nebo třeba špinavou desetikačku vracet neměla. Pro právnické osoby totiž platí, že zmuchlané či zašpiněné bankovky (a odřené mince) nevracejí zpět do oběhu, ale předávají České národní bance.
Za opotřebenou oběhem se ale považuje i bankovka, které chybí třeba kousek růžku. V takovém případě je totiž bankovka pořád celá. „Bankovka se považuje za celou, pokud jí chybí část nebo části okraje, a to potištěného nebo nepotištěného, pokud jí nechybí více než polovina délky žádného okraje bankovky, a zároveň rozměr chybějící části okraje nepřesáhne v žádné svojí části 5 mm směrem od okraje bankovky k jejímu středu. Za celou bankovku se považuje také bankovka, které chybí jeden nebo více růžků, pokud v ani jednom směru od pravého úhlu, který tvoří růžek bankovky, nechybí více než 20 mm okraje bankovky,“ píše se konkrétně na webu České národní banky. V praxi to pak znamená, že jak fyzické osoby (vy), tak i právnické osoby (obchodníci), můžou takové bankovky vracet do oběhu.
Co už vám ale u pokladny nutit rozhodně nesmějí, respektive co jako fyzická osoba máte právo odmítnout, to jsou bankovky a mince běžně poškozené. Jako běžně poškozené se označují bankovky natržené, přetržené, popsané, pomalované, potištěné, propálené nebo proděravělé (pokud nemají díru na svědomí úředníci).
Jestliže se vám ale taková bankovka přece jen dostane do ruky, nemusíte s ní nutně utíkat pouze do banky. Dost možná ji totiž udáte třeba v supermarketu. Pro běžně poškozené bankovky totiž platí, že je právnické osoby musí přijímat, pokud jsou zároveň celé. Problém tedy nebudete mít se stovkou s malůvkou, které navíc chybí kousek růžku. Stejně tak nevadí ani bankovky natržené.
Jiná pravidla už ale platí pro peníze na dvě půlky (pokud je neslepíte), peníze děravé či propálené nebo bankovky, kterým sice chybí podstatně větší kus než růžek, pořád je jich ale víc než polovina. Takové bankovky sice také spadají do kategorie běžné poškozené, už se ale nepovažují za celé. Proto s nimi pochodíte pouze v bance – musí je jak přijmout, tak i vyměnit.
Pokud jde o běžně poškozené mince, je výčet o dost kratší. Za běžně poškozené zákon považuje mince zkorodované a proděravělé. Proděravělé mince musí přijmout v bance, zkorodované klidně v obchodě.
Banky mají povinnost přijímat jak peníze opotřebené oběhem, tak i bankovky a mince běžně poškozené. Vyplatit by vám za ně měly náhradu v plné výši – v hotovosti, případně můžete požádat o převedení částky na bankovní účet.
Výjimkou jsou pouze bankovky, kterých je míň než padesát procent – v takovém případě nedostanete nic. Zároveň platí, že za výměnu nic neplatíte, pokud vyměňujete maximálně sto bankovek či mincí.
Sdílejte článek, než ho smažem
