Návrat ke kořenům? Nutnost vyvažovat a místo konzumu a virtuálních světů se dotknout něčeho skutečného, hlíny, která dává vlastní úrodu? Samozásobitelství, pěstování zeleniny nebo chov užitkových domácích zvířat koz a ovcí je, zdá se, důležitou součástí dobrovolné skromnosti. Stejně jako spiritualita, propojení s přírodou a volba příbytku, který v rozměrech moderního světa není považovaný za komfortní: dům postavený z hlíny a slámy, jurta bez tekoucí vody a někdy i bez elektřiny. Alespoň takové bývají představy těch, kteří o dobrovolné skromnosti sní v teple městského bytu.
Rozhodnutí symbolicky vystoupit z běžného konzumního života může souviset s únavou, tlakem a tíhou. „Tolik jsem toho chtěla a nic z toho nemám. Nemám děti v domácí škole, nemám zeleninovou zahrádku, chtěla jsem pracovat pro radost a ne z nutnosti. Mám závazky a povinnosti a teď dům s hypotékou a rekonstrukcí na krku. Mám příjmy, ale čím vyšší jsou, tím větší výdaje mám. Mám dojem, že se ode mě něco čeká. Sama sebe tlačím do škatulek a společenských očekávání. Jasně, že nejde se vším seknout a říct: od teď jedu znova v pronajatém nezařízeném bytě a celý příští týden je k obědu čočka a rýže. Ale dá se s tím udělat alespoň něco?“ svěřila se jedna žena v internetové diskuzi k dobrovolné skromnosti.
Ekovesnice, školy přírodního stavitelství, kurzy, kde se lidé učí pěstovat zeleninu nebo podojit kozu a naštípat dříví, jsou pravděpodobně odpovědí na podobný tlak. Když už člověk nemá odvahu do dobrovolné skromnosti skočit rovnýma nohama a se zavřenýma očima za sebou nechat město, může o nich alespoň snít. A potom jsou tady lidé, kteří skromně žijí, aniž sledovali trendy. Starší lidé na vesnici, u kterých skromnost mnohdy vychází z nutnosti. Nebo jsou tak zvyklí celí život a své zvyky nemění, i když na kontě peníze mají. V domě mají zavedenou elektřinu, ale třeba už neznají komfort splachovacího WC. Na zahrádce pěstují mrkev, cibuli a brambory, a i když se zeleninou nevystačí po celý rok, přispívá podstatným dílem do jejich rodinného rozpočtu. Jsou zvyklí spotřebovat chléb do poslední kůrky. Šetří peníze, protože mají vnoučata nebo děti ve městech, které je – na rozdíl od nich – potřebují.
Jsou místa, která přitahují moderní dobrovolně skromné víc než jiná: je to Šumava a oblast Volar (o zde žijících dobrovolně skromných psal například už v roce 2003 časopis Sedmá generace), jsou to Bílé Karpaty – drsný kraj, kde byla dřív skromnost nutným předpokladem přežití a dnes zde funguje centrum Veronica se svojí ekologickou vesnicí.
S vymezením pojmu dobrovolná skromnost mají ekologové, filozofové i sociologové potíž. Často se sami ti, kteří jsou za dobrovolně skromné označováni, tomuto označení brání. Dobrovolná nebo uvědomělá skromnost omezuje záměrně spotřebu nebo potřebu vlastnit. Tím se odlišuje od skromnosti nucené (vynucené okolnostmi, například chudobou). Uvědomělou skromnost vyzdvihují některá náboženství, podle nichž vede k vyššímu poznání (vzpomeňme třeba na poustevníky). Environmentalistka Hana Librová rozlišuje skromnost záměrnou a dobrovolnou takto: „V případě záměrné skromnosti spotřebitelé cíleně mění vzorce a objem své spotřeby z environmentálních motivů; pokud se jedná o dobrovolnou skromnost, ta není cílená, je druhotné povahy, nezamýšleně vyplývá z orientace člověka k jiným než spotřebním hodnotám.“
Dobrovolná skromnost (voluntary simplicity) není nic nového pod sluncem. Už Díogenés si za příbytek zvolil sud, za což sklidil posměch a nepochopení okolí. Následovali další a další přicházejí. Mezi jinými třeba Mahátmá Gándhí, Martin Luther King nebo Fritz Schumacher se svým dílem Malé je milé. Ekonomie, která by počítala i s člověkem, ve kterém odmítl představu „člověka ekonomického“. Schumacherův soubor esejů vyšel v roce 1973 a čtenářský zájem podpořila tehdejší energetická (ropná) krize a nástup globalizace.
O tři roky později vydali Duane Elgin a Arnold Mitchel dílo Voluntary Simplicity (Dobrovolná skromnost nebo Dobrovolná prostota). Žít skromně podle nich znamená žít cílevědomě, smysluplně, ne tak pro sebe jako jeden pro druhého. „Jsme-li rozptylováni vnějšími okolnostmi, nemůžeme žít cílevědomě. Nemůžeme žít smysluplně, jestliže nebdíme u všeho, co se děje teď a tady. Pro cílevědomé jednání je rozhodující být si plně vědom, jak jsem zapojen do životního procesu."
Spíš než návrat do jeskyní, respektive do domů bez tekoucí vody a elektřiny, je dobrovolná skromnost uvědomělost a schopnost čelit reklamám, které nutí ke spotřebě. Spotřebnímu nátlaku se pochopitelně lépe odolává na samotě u lesa, kde lze očekávat méně chytlavých billboardů než na hlavní promenádě města.
Romantický život v roubence bez sprchy a splachovacího WC se relativně dobře zvládá v létě. Když ale vycházíte do závějí, abyste přešli dvůr do nehostinné kadibudky, může vzít brzy za své. A tak se nabízí otázka: můžeme dobrovolně skromně žít i ve městě?
Dobrovolná skromnost je do určité míry luxusní volbou. Můžou si ji vybrat lidé žijící v dostatku, pokud ne dokonce v nadbytku. Jak říkají ti, kteří jsou považováni za dobrovolně skromné, ale sami toto označení odmítají: dobrovolná skromnost musí být nenásilná.
Mnohdy stačí málo a k dobrovolné skromnosti se můžeme přiblížit i ve městě. Třeba nakupovat se seznamem v ruce a před nákupem zkontrolovat spíž. Vařit ze základních surovin.
Porozhlédnout se po komunitní zahradě, kde si můžeme vypěstovat vlastní zeleninu, nebo alespoň osadit balkon.
Do práce chodit pěšky, jezdit na kole nebo MHD. Směňovat s okolím už nevyhovující oblečení, knihy nebo nábytek. Opravovat, co se opravit dát. Vyjít si do přírody a sbírat divoké byliny nebo volně rostoucí ovoce.
Ztlumit topení v bytě o dva stupně a místo trička si přes hlavu přetáhnout svetr.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 11. 2016 15:20, Johny
Vydat se bydlet někam na samotu a vyloženě se živit sám je bohužel pro většinu lidí nemožné a nikdy se tak nestane. Ovšem omezit konzumní život můžeme mi všichni. Viz. těch pár tipů v článku a je toho samozřejmě mnohem více.
Proč se pořád někam honíme? Všude jezdíme autem? Kupujeme tuny jídla a pak ho vyhazujeme? Kupujeme si nový mobil když ten starý pořád funguje a jen vyšel nový model? Musíme si opravdu koupit nové džíny jen proto, že ty staré trochu vybledly? Potřebuju paušál na telefon i když nepodnikám? .....
Takhle bych mohl pokračovat dál a dál..
Někdy člověk zjistí, že je mnohem štastnější když má méně náročnou prácí za méně peněz, ale má čas se zastavit a nemuset někam stále pospíchat.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
31. 10. 2016 8:53, dre
Chocholoušek? Vy nás ale zásobujete pane Karfík....
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.