„Šlechtic vládl a tak to bylo.“ – Díky, nechci

Možná si myslíte, že jste na bulšit o této dnešní zkažené době a starých dobrých časech už zvyklí. Ale číst tu a tam Václava Cílka a pak v úterní MF DNES narazit na rozhovor s historikem a autorem historické beletrie Vlastimilem Vondruškou, to je jako tu a tam si kápnout do polévky pikantní maggi a potom si vetřít do oka papričku bhut jolokia.

Že evropská civilizace „nezadržitelně směřuje k zániku“, že současné poměry připomínají „poslední fázi římského impéria“ a že „strach z cizáků je přirozenou reakcí lidské psychiky,“ to vám dneska poví každý zelinář nebo prezident. Vondruška to tedy zahlásí jen tak z povinnosti, aby čtenáři věděli, že s nimi jede na stejné vlně. Jedinečnou pozici na trhu proroků úpadku si nejpůjčovanější autor v českých knihovnách vydobývá originálnějším názorem: totiž že středověk byl ve srovnání s dneškem cool.

Nekorektní zábava, vláda pevné ruky a nízké daně. Ráj

Problém není samotné vychvalování středověku: z té éry jde vytáhnout ledasco inspirativního. Problém je, co na středověku Vondruška konkrétně velebí. Buď to totiž neodpovídá nejednoznačné historické skutečnosti, nebo to popírá demokratické ideály, nebo obojí zároveň.

Jací že tehdy byli lidé? „Rozhodně se uměli svobodně a bez předsudků bavit a smát. Věděli, že život je těžký a krátký, proto zbytečně nespekulovali, co je korektní, ale po těžké práci se prostě bavili.“

Dnes se naopak lidé bavit a smát neumějí a až několik hodin přemýšlejí nad tím, jestli mají poslední nekorektní obrázek IvČRN sdílet, nebo ne. Dost sarkasmu: Vondruška mluví o epoše, ve které za malicherné urážky Božího nebo královského majestátu hrozily kruté fyzické tresty. Těmi se, pravda, všední klení potíralo výjimečně – jejich hrozbě ale čelil každý, kdo by si dovolil zpochybňovat mocenský status quo doopravdy. Příklady znáte ze základní školy.

Dále lid ve středověku „panovníka podporoval, protože symbolizoval zákon a bezpečí země. Ale o jeho kroky se v podstatě nezajímal. Nebyly podstatné, důležitý byl jen výsledek.“ Hádky o politice? Neexistovaly: „Je iluzorní, že by se naši předkové porvali v šenku, zda má pravdu ten či onen šlechtic. Šlechtic vládl a tak to bylo.“

Obdiv k dobám, kdy „šlechtic vládl a tak to bylo“, je dechberoucí pohrdnutí stovkami let demokratizace. Otravují vás hádky o politice? Vaše věc, nikdo vás nenutí se jich účastnit. My ostatní si pokorně uvědomujeme, že to je výsada, za kterou se miliony lidí nechaly týrat a vraždit. A doufáme, že nás nečeká podobný osud, až se někdo nechá inspirovat Vondruškovými řečmi.

Úplně nejlepší potom byly na středověku nízké daně. Pomněte začátky daňových prázdnin: „Ve 14. století v polovině února. V renesanci o něco později. V době Jiráskova temna v 18. století to bylo různé podle místa: na horách mi vychází konec března a v nížinách, kde byla vyšší robota, začátek května. Dnes už jsme na konci června. Pokud bychom to tedy hodnotili z hlediska fiskálního, jsme na tom za tisíc uplynulých let úplně nejhůř.“

Kdybych byl anarchokapitalista, Vondruškova argumentace by ze mě udělala sociálního demokrata. Nejde přece jenom o to, kolik platíte, ale taky o to, kolik za to přímo nebo nepřímo dostáváte – a kolik vám zbude. K hospodaření dnešních vlád můžete mít tisíc dobrých výhrad. Ale pokud byste rolníkovi 14. století nebo poddanému 18. století nabídli dnešní daně a za ně dnešní školství, zdravotnictví a dopravní infrastrukturu, čekali byste, že odmítne?

Kdo chce zpátky 13. století

Pavel Švec, který rozhovor vedl, by mohl i s gymnaziální znalostí dějepisu Vondrušku sfouknout jako svíčku. Středověcí rolníci i měšťané se proti vrchnosti bouřili po celá staletí. Když Vondruška rádobyvědecky popisuje, že se státy pohybují od demokracie k totalitě jako kyvadla, nepasují mu do toho stabilně svobodné země jako USA, Británie nebo Holandsko ani věčné autokracie, jako je Saúdská Arábie nebo Rusko. Když skuhrá na to, že je v Evropské unii celkem pět tisíc členů parlamentů, a ti se nikdy nemůžou dohodnout, ať si spočítá, kolik je senátorů, reprezentantů a delegátů v jednotných a mocných Spojených státech. Nebo ať si prostě vzpomene, na čem všem se Evropané za posledních šedesát let dohodli, protože jim Vondruška zavčas dobromyslně nevysvětlil, že to nejde.

Přesto si ale Švec svou novinářskou čest zachraňuje otázkou: „V jaké době byste chtěl žít vy?“

To je totiž nejlepší dotaz, jaký můžete položit lidem, kteří vzpomínají na staré zlaté časy nebo třeba romanticky obdivují chudé země: A ty bys chtěl žít ve 13. století? A ty bys chtěl, aby tvoje dítě raději vyrůstalo v Bhútánu než v Praze? – Málokdo chce. Většina jen naprázdno kecá.

Však taky Vondruška Švecovi odpovídá: „Určitě v dnešní.“

Ekonomičtí publicisté Stephen J. Dubner a Steven D. Levitt před pár lety iniciovali anketu o nový slogan Spojených států. Zvítězilo nádherné heslo: „Ani naši největší kritici nechtějí žít jinde.“ Je to tak i s touto dnešní zkaženou dobou. Nejvíc o ní vypovídá to, že by ani její největší kritici nechtěli žít jindy.

Úcta k vrchnosti nebyla vždycky stoprocentní. Úvodní obrázek, na kterém šlechtic právě dovládnul a tak to bylo, vyřezal Petrarcas Trostspiegel. Máme ho z německé Wikipedie. 

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem