Třetina všeho jídla končí v koši. Škandál, nebo pohoda?

Ty rád játra, on rád játra. Já nerad játra. Navaluje se mi z nich. Ve školní jídelně to bylo utrpení. Na naší škole (možná na žádné škole?) neměli v půlce osmdesátých let ve zvyku vypisovat jídelníčky. Takže šlo o štěstí – že člověk cestou k jídelně zachytí, co že se dneska podává. Protože jak jste se dostali dovnitř, únik nebyl možný. U dveří stála jedna souška, druhá hlídala na place. Sledovala frontu, aby se nepředbíhalo a aby nebyly strkanice, a sledovala nádobu na zbytky v rohu. Poslat čuníkům na statek pár zbylých brambor, to nebyl problém, ale maso? I stal jsem se mistrem v ukrývání jater pod hladičku rýže. Protože říct třeba Děkuju, dám si dneska jenom polívku nešlo. Nevím proč, asi aby jeden nebyl ochuzen o živinu a nezaostal ve vývinu.

Neplýtvat jídlem bylo heslem doby. V sámošce visel veliký plakát Rohlík ani kousek chleba nesmí přijít do popela.

Jenže plýtvalo se dost, heslům a dozoru navzdory.

A dnes?

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Petra Růčková: Finanční analýza – 5. aktualizované vydání. Metody, ukazatele, využití v praxi.

Naučte se pracovat se základními účetními výkazy – rozvaha, výkaz zisku a ztráty a cash flow – při zpracovávání finanční analýzy. Osvojte si metody výborně využitelné v podnikatelské praxi. Součástí je komplexní příklad, upozorňující i na možná úskalí při interpretaci výsledků.

Přijdou zase hesla a agitace?

Organizace Globale Resources Institute uvádí, že 24 procent všech kalorií, které vyprodukujeme jako potraviny, nesníme. Jak to spočítali, pámbuví. Ale úplně z prstu si to asi necucají, tabulky Organizace pro potraviny a zemědělství OSN tvrdí, že ročně přijde nazmar 1,3 miliardy tun potravin, což má odpovídat třetině jejich produkce. Nejhorší je to s ovocem a zeleninou, těch prý jde do odpadu 45 procent, tedy skoro polovička. A samozřejmě plýtvání produkty znamená plýtvání zdroji vůbec: na výrobu toho všeho jídla se spotřebuje spousta nafty, spousta hnojiv, spousta práce. Jenže co s tím? Samozřejmě se dají znovu zaplatit plakáty, dají se za spoustu peněz natočit výchovné spoty a vůbec se dá do popelnice ke všem těm potravinám přihodit hodně peněz. Dokonce by šlo nařídit obchodům s potravinami, aby ty plakáty vyvěsily a aby pouštěli z reproduktorů varování.

Možná se k tomu dopracujeme, mně to jako sci-fi nepřipadá.

Supermarkety už leckde vyhazovat nesmí

Některé vlády už k boji proti plýtvání přistoupily. Po svém. Francie loni uzákonila pravidlo, že větší obchody s potravinami nebudou smět svoje potravinářské zboží jen tak vyhazovat. Nejprve ho musí zdarma nabídnout charitám nebo zemědělcům třeba na zkrmení. Dosavadní praxe zatím byla často taková, že i docela dobré zboží, kterému se ale blížil konec doby doporučené spotřeby nebo které by prostě nevydrželo do dalšího dne nebo by zabíralo místo zboží čerstvějšímu, se prostě vyhodilo. A případně – pokud personálu přišlo, že ještě není docela bez hodnoty – se znehodnotilo dokonale. Třeba savem.

Důvod není docela jasný. Možná se majitelům zdálo, že popelnice s jídlem, které by se ještě dalo pozřít, lákají k jejich obchodům lidi, které tam neradi viděli. Možná po popelnicových potápěčích zbýval nepořádek. A možná prostě majitel nechtěl nikomu dát nic zadarmo. Popravdě – má na to právo. Veřejnost má právo být ničením potravin (a klidně i lakotou) pohoršena, může protestovat, především vlastním bojkotem takové firmy – a tím to podle mě končí. Případně začíná: pokud by takhle zacházel s jídlem pan Nguyen u nás v domě, ke kterému občas zajdu do večerky, šli bychom si to vyříkat. A pokud bych se dozvěděl, že se tak chová nejmenovaný obchoďák, ze kterého si nechávám posílat velké nákupy, nejdřív by přišla ostrá protestní nóta, pak konec nákupů a pak agitace u známých, aby tam už taky nenakupovali. V tomto pořadí.

Za dobré slovo knížku

Minule byla v rubrice Co si o tom myslíte? řeč o České poště, jak slavně zavádí na sto sedmdesáti ze tří tisíc poboček platební karty. Vyjádřili jsme miému dinosaurovi i jistou soustrast, neboť chápeme, proč to doposud neudělal.

• Na českých poštách prý zaplatíte platební kartou. Jestli dinosaurus nekecá

Knížku za pěkný komentář bychom rádi poslali entitě, která se podepsala jako Likvid. 

Abyste neumřeli hlady

Nu, ve Francii se postará vláda. A u nás se určitě taky najdou časem takoví starostliví. Vlk se nažere, možná se i kdekterý vepřík nažere, když to bude mít ze supermarketu levně, ale hromada odpadu zůstane skoro celá. Supermarkety se totiž možná na ničení potravin podílejí na pohled nepěkným způsobem, největším „producentem vyhozeného jídla“ jsou ale domácnosti. V Evropě na ně údajně připadá 40 procent. Na supermarkety pět procent. Pokud vám tedy záleží na tom, aby se neplýtvalo zdroji, můžete pro to snadno něco udělat. Floskule, že je vždycky potřeba začít u sebe, docela platí. A není na tom v zásadě nic zvlášť složitého, stojí to jenom trošku především mentálního úsilí. Nezapomeňte ale, že příliš zodpovědným hrozí vážné riziko. Když si totiž kupovali dva banány, s tím že někdy stačili sníst oba, někdy to s tím druhým nevyšlo, chudý zemědělec v Ekvádoru vždycky dostal peníze za dva banány. Co když kvůli vašemu šetření přijde o práci? Než se rozhodnete, co je větší a co menší zlo, mohli byste taky umřít hlady.

Co si o tom myslíte vy? Plýtváte potravinami? Není vlastně super, že dneska nemusíte sníst každou poloshnilou cibuli, že středověk prostě skončil? A pokud se snažíte být šetrní, je to spíš s ohledem na peněženku, nebo vám prostě přijde blbé boží dárek vyhazovat? Myslíte, že by se mělo supermarketům nařizovat, aby svoje přebytky nabídly charitě nebo zemědělcům? A nebojíte se, že jednou někdo bude hlídat váš koš, a vy budete nesnězené maso maskovat haldičkou rýže?

Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem. Za pěkný příspěvek odměníme jednoho z vás knížkou.

KREDITNÍ KARTA SMART

Získejte nyní 5 % zpět z každého tankování

Sjednat online

Sdílejte článek, než ho smažem