Nikdy to není buď – anebo

Léto, ve kterém je buď hnusně teplo, anebo hnusně mokro, svědčí myšlenkovému pleveli: falešným dilematům. To je „jeden z argumentačních klamů, který vyvolává dojem, že existují pouze dvě (tři, čtyři…) možnosti tam, kde je jich ve skutečnosti více“.

Takže pro připomenutí:

Peníze můžou být zároveň na uprchlíky i na „naše děti“, ať už se bavíme o chovancích Klokánků, anebo o marodech, na jejichž pomůcky se sbírají téměř bezcenná víčka. Jedna pomoc nevylučuje druhou, šetřit a brát se dá i jinde. Prezident-levičák by mohl volat po zvláštní dani pro firmy prodávající zbraně totalitním režimům, před kterými lidé utíkají. Prezident-pravičák třeba po omezení neefektivních dotačních programů. Prezident Zeman namísto toho postaví dva humanitární problémy proti sobě, protože místo myšlenek šíří už jen zášť.

Anketa

Sbíráte víčka?

Ano, člověk musí pomáhat, co to jdeUž ne, moc to nepomáháAni mě to nenapadlo, pomáhám jinakAni mě to nenapadlo, někomu pomáhatKdyž já nemám jak sbírat, to vršky z piva kdyby se vykupovaly...

Česko a Evropská unie můžou řešit migrační krizi jak tady, tak tam. Respektování práv a důstojnosti těch, kteří už dorazili do Evropy, se nijak nevylučuje s podporou uprchlických táborů ve státech severní Afriky a Blízkého východu. A naopak. Lidem v bárce u Lampedusy nepomůže zásilka mattonek do Jordánska, lidi v Jordánsku by ocenili podporu dřív, než se zkusí protlouct k Lampeduse.

Žena může nosit šátek a přitom být svobodná a emancipovaná. Třeba tahle. Podobné dilema: nezahalené Češky versus zahalené cizinky. Některé ženy v šátku jsou tu stejně doma jako vy.

Řekové si nikdy nevybírali mezi splacením dluhu a útěkem před ním. Po referendu koloval sítěmi obrázek, na kterém podržtaška oznamuje kapitánovi filmového Titaniku, že většina pasažérů hlasovala proti a ledovec se má jít vycpat. Čeští publicisté se pak předháněli, kdo tenhle vtip rozvaří na větší počet slov. Jenomže zvolení levicové, nicméně pořád prokapitalistické a prounijní Syrizy i zamítnutí navržených podmínek v referendu nebyly vzkazem „jděte se vycpat“. Byly zoufalým pokusem o vymanění se z falešného dilematu. Pokusem o hledání alternativ k úsporným opatřením, která nejenom že jsou vcelku pochopitelně „nepříjemná“ (nepříjemná ve smyslu „radši se zabiju“). Podle stále většího počtu ekonomů, včetně těch z Mezinárodního měnového fondu, jsou i kontraproduktivní: dusí ekonomiku, zvyšují nezaměstnanost a v důsledku oddalují svůj vlastní konec.

Ne, společnost vlídnější ke gayům a lesbám nemusí být o to méně vlídná k heterákům. „V Česku počátkem 21. století nejsou fakticky ohroženi homosexuálové, nýbrž tradiční rodina,“ glosoval Josef Koukal na Novinkách pražskou Pride. „[R]eálná sociální politika mladé lidi k zakládání rodin demotivuje. Děti se stávají luxusem, řada funkčních párů předstírá před úřady, že spolu nežijí, protože je to daňově výhodnější.“ Ano, mladí žijou na psí knížku, pemprsky něco stojí, ale co s tím mají sakra co společného gayové a lesby? Tedy kromě toho, že by leckdo z nich ocenil možnost plnohodnotného sňatku a kdekdo teplý ty pleny kupuje pro vlastní děti…

Pan Koukal si proto přečte závěr analýzy Českého rozhlasu: „Úroveň porodnosti či sňatečnosti souvisí mnohem více s ekonomickou situací daného regionu než s právy homosexuálních párů. Stát, který chce podporovat rodiny s dětmi, dosáhne svého spíše daňovými úlevami, půjčkami či sociálními dávkami než odmítnutím oficiálních stejnopohlavních svazků.“

Všichni ostatní si pustí písničku Možnosti tu sou a zbystří pokaždé, když někdo bude dělat, že ty možnosti jsou jenom dvě. Vždycky je jich víc. Jenom ne tak výhodných pro toho, kdo dává na výběr.

Sdílejte článek, než ho smažem