Aktivistky z brněnského Nesehnutí u mě mají za kampaň Špeky nejsou hřích zákusek. Šly na trh doslova s vlastní kůží – a takhle vyfutrovaný postoj se nevidí každý den. Jejich slogan (parafráze reklamy Klenotů „šperky nejsou hřích“) navíc postihuje širší a skrytější problém, než je nadužívání vychrtlých modelek v reklamách. Žijeme ve společnosti, která se sice učí být tolerantní k jinakostem, ale stále hůř přitom snáší projevy buď slabé vůle, nebo rovnou otevřené nechuti bojovat se sebou samotným.
Pokud jde o sexuální preference nebo genderovou identitu, už ani přední konzervativci jako Roman Joch nebo Václav Klaus se nesnaží menšiny „napravovat“. Naložte si se svým životem, jak chcete, akorát po nás nechtějte, abychom vám tleskali, vzkazují a otevřené pohrdání nechávají fašistům. Ta pseudokorektní rétorika je mi protivná, ale jedním dechem musím dodat, že jen výjimečně něco aspoň tak omezeně tolerantního slyším z liberálních médií o lidech s nadváhou.
Obvyklý vzkaz je totiž na dnešní blahovolnou dobu mimořádně puritánský: Vybrali jste si špatnou cestu. Pokud chcete žít dobrý život, špeků se musíte vzdát. Jestliže je berete jako součást svojí identity, jste slaboši.
Je přitom jedno, že majitelé špeků, bříšek, kýt, cupcaků a madlíček neomezují svými parametry nikoho dalšího, což je jinak vrcholný argument všech diskuzí o tom, co by společnost měla tolerovat. Jiří X. Doležal jím čtvrt století obhajuje liberální drogovou politiku, a přesto proti kampani Špeky nejsou hřích vystoupil zatím nejostřeji ze všech publicistů.
Rozebrat si zaslouží hlavně jeho závěr: „Sluníčkáři prostě v důsledku svých ideologických předsudků tvrdí úplné nesmysly odporující všem zdravotním poznatkům, které má věda k dispozici.“ Autorky kampaně přitom žádný zdravotnický poznatek nerozporují, věda přece neříká, co hřích je a co není. Blog Nesehnutí naopak s odkazem na zprávu Světové zdravotnické organizace správně připomíná, že víc mladých žen, které jsou hlavním cílem kampaní s hubenými modelkami, přichází o život vinou sebevražd a sebepoškozování než kvůli čemukoliv jinému.
Když jsme u těch poznatků, stojí za to fanatismus Doležala a trvalou sebepropagační kampaň mediálních dietologů vyvážit dvěma faktickými poznámkami:
Za prvé, s narůstajícím body mass indexem sice nepřekvapivě roste výskyt zdravotních komplikací a úmrtnost s nimi související, překvapivý ale může být pozvolný vývoj grafu třeba v této studii, a nejen v ní. Pokud máte nějaký ten špíček, tedy BMI dejme tomu 26, svému zdraví v tom případě pravděpodobně prospějete víc, když místo hubnutí přestanete s kouřením, které Doležal sám nedávno bránil jako projev své osobní svobody.
Ano, obezita (BMI 30 a víc) přináší vysoká rizika zdravotních komplikací, ani to z ní ale ještě nedělá hřích. Podobně jako za hřích neoznačujeme chronické nevyspání, zálibu v extrémních sportech a řadu dalších hřebíků do rakve, o kterých mluvíme věcně, bez náboženské terminologie.
Za druhé, nadváha je dnes méně smrtící než kdy dřív. Namítnete, že na takzvané civilizační choroby se umírá stále častěji, ale to má i jiné vysvětlení, než že si kopeme hroby svou pohodlností: víc lidí se dožívá věku, kdy už to srdce nebo buňky nedávají. Paradoxně přitom umíme udržet naživu stále více pacientů postižených infarktem nebo stále lépe uchovat životní komfort cukrovkářů.
Nikomu teď lehkomyslně neradím: dopřávejte si, medicína vás zachrání. Zajímá mě ale to, proč v některých oblastech přijímáme vědecký pokrok jako konec odvěkých omezení a snažíme se luxus zlevnit a nabídnout všem, a v jiných to tak není. Proč na vynález počítačů společnost nezareagovala „řešme příčiny, ne následky, musíme v sobě porazit hřích zvědavosti a žádné drahé stroje pak nebudeme potřebovat“, když přesně tímto způsobem reaguje na pokrok v oblasti léčby následků nadváhy.
Můj tip je, a tím se dostáváme od faktických poznámek ke spekulaci, že právě tady přichází do hry ideologie. Přihlášením se ke kultu zdravého ducha ve zdravém těle se hlásíme k tomu, co Neviditelný výbor pojmenovává jako režim neustálé mobilizace a o čem filozof Peter Sloterdijk v knize You Must Change Your Life píše jako o přikázání „změň svůj život!“ nahrazujícím stará náboženství.
Výřez z Delacroixovy Svobody vedoucí lid.
Pro větší špeky klikněte
Kdo má špeky, ten na první pohled přiznává, že se mobilizovat a změnit neumí, nebo ještě hůř: nechce. Že boj se sebou samotným buď prohrál, anebo rovnou odmítl vést. Že od něj nebo od ní bůh sebezdokonalování žádnou oběť čekat nemůže.
Na oplácaných nohách se po plážích kolébají zneklidňující připomínky toho, že lidé ještě nedávno uměli žít svobodně od tlaků, které je dnes dohánějí k sebenenávisti, sebepoškozování a sebevraždám. A když to někdo zkusí připomenout, jako to udělaly aktivistky z Nesehnutí, nečeká ho od ujařmených vděk, ale hejt.
Pointou budiž slavný obraz Eugèna Delacroixe Svoboda vede lid. Všimněte si, že ani tahle frajerka by se do kampaně Klenotů nedostala. Má na bocích špíčky.
Kvalita potravin je absolutně důležitá pro hlavu i tělo. A nás na Peníze.cz opravdu zajímá. Nabízíme výběr z článků a rozhovorů, věnovaných tomu, co všechno nám také v našich obchodech dokážou nabídnout. I tomu, jak se bez takových nabídek obejít:
Michal Kašpárek
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
24. 7. 2015 12:05, jezevec
nejde o špeky nebo o špíčky. jde o skupinu lidí, spatřujících své štěstí v tom, že se budou srát do cizího, a snažit se zakázat to co se nelíbí jim. nekuřáci kouření, hubeňouři bůček, abstinenti alkohol, kobliháři drobné podnikání a pumpičkáři auta .... je to stejný typ lidí, vždy si akorát vyberou to co jim by nevadilo zakázat, a pak se toho snaží dosáhnout. často svůj názor mění i několikrát za život, podle vlastního vývoje se v různých fázích svého života snaží znepříjemnit či zakázat někomu jinému druh jídla, děti, působ trávení času a nebo způsob pohřbu.
já jsem odpůrcem odpůrců! (a špeky ty mám taky)
V diskuzi je celkem příspěvků.