Skutečný půst: 40 dnů mimibazarové sodomy

Poučený reakcemi na články o inspiraci nebo opouštění komfortní zóny pro jistotu výslovně hlásím, že nemám v plánu soudit, jak žijete, i když by to tak mohlo vypadat. Klidně si šťávou ze zeleného ječmene dělejte i klystýr, pokud v tom spatřujete nějaký smysl: nikdo vám to právo neupírá. Co řeším, je posun obsahu jednoho na jaře obzvlášť oblíbeného slova, a tím je půst.

Půst není to samé, co hladovka nebo dieta. Jde o dlouhé a namáhavé duchovní cvičení, při kterém se snažíte zbavit svých žádostí tím, že upozaďujete různé potřeby. (Nemusí se ani týkat žaludku.) Postit se můžete jako monoteisté, polyteisté nebo ateisté, poznání si z toho ale odnesete podobné, z principu těžko sdělitelné slovy. Na konci půstu si obvykle víc vážíte věcí, které jste mívali za samozřejmé, jste uvolnění „z okovů svévole“ a umíte silněji soucítit s potřebnými, protože sytý přece hladovému nevěří. Jakkoli překvapivě to může znít, půst je tak možná ještě prospěšnější vašemu okolí než vám samotným. Ostatně třeba ramadán kromě askeze obnáší i povinnou almužnu.

Spočtěte si: body mass index

Vaše výška:	cm
Vaše hmotnost:	kg

Rozšířená verze kalkulačky

• Výpočet BMI (Body Mass Index)

Jak se s takovou výzvou popasovat uprostřed kultury, která diety a „zdravý“ životní styl dokázala zabalit jako další zdroj slasti a jako poznávací znamení uvědomělých lidí? To jsem si nevymyslel: na webu najdete se slovem „dieta“ dvoutisíckrát i slib „budete se cítit lépe“. Teekane nabízí čaj pro období půstu, který slibuje „příjemné a uklidňující účinky v každém šálku“. A pokud se tak dobře prodávají návody na zhubnutí, patrně na tom procesu bude i něco příjemného, protože jinak by se dobře prodávaly i návody na provrtání kolena nebo vypíchnutí oka.

Slastí spojenou s odmítnutím „nezdravé“ stravy je zřejmě silný pocit čistoty, svěžesti a životní energie, jaký ve svém blogu oslavuje po sedmidenním „půstu“ známý copywriter Otto Bohuš. Nic proti tomu, není to ovšem odvrácení pozornosti od tělesnosti a konzumu. Jde naopak o vítězství hmoty nad duchem, pokračování konzumního a sebestředného životního stylu jinými prostředky: „Stačí si dát dohromady dvě a dvě, aby vám došlo, že takový půst může skvěle nastartovat nejen vás, ale i váš byznys.“ – „Kromě toho se vám zlepší krevní oběh, zjemní pokožka, nějaké ty vrásky ubydou, ujasníte si priority, stoupne vám sebedůvěra…“

To jsou báječné účinky hladovky, možná placeba – ale určitě ne půstu. Ten člověka propouští z okovů svévole, dává mu možnost přerůst vlastní žádosti. A co jiného než žádost je sen o skvěle nastartovaném byznysu a jemné pokožce k tomu?

Éčka jako prostředek duchovního růstu

Jak se tedy může postit člověk, který se snaží jíst více méně „rozumně“ celý rok? Nabízí se nejextrémnější půst ze všech, totiž 40 dní šmakuládové sodomy. Základní pravidlo: upozadit svou hysterickou potřebu stravy s tím správným množstvím vlákniny a antioxidantů, tím správným počtem kalorií, tím správným poměrem živin. Dobrovolně se zříct intenzivního pocitu čistoty, svěžesti a životní energie. Zapomenout na hovínko jako piškůtek, podle kterého by šly seřizovat hodinky. Jíst, co je.

Na oběd chodit do restaurace, která je nejblíž, bez ohledu na recenze. Cíleně kupovat potraviny s prošlou minimální dobou trvanlivosti. Zmražené polotovary v akci. Sáhnout po chemické limonádě, pokud je dvakrát levnější než minerálka. Nenosit si vlastní zeleninové krekry ke známým, kteří baští křupky. Neřešit éčka. Vařit podle Mimibazaru: ajdam, kečup, tatarka. Žít jako lidi bez kulturního kapitálu, kteří netuší, že se má jíst lokálně, čerstvě a bio, nebo jako lidi bez ekonomického kapitálu, kteří to třeba tuší, ale nemají na to.

Za těch čtyřicet dnů se naučíte lépe rozlišovat mezi tím, co vás zabije doopravdy a co jen společensky. Taky porazíte vlastní upjatost a ještě se snad odnaučíte hloupě povyšovat nad lidi, které teď máte možná tak trochu za prasátka.

Kdo se hlásí?

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem