Nejznámějším Čechem, který kdy působil v prostředí formulí 1, je Pavel Turek. A to přesto, že nikdy nemusel s helmou na hlavě usedat do superrychlého stroje a kroužit na světoznámých závodních tratích. Nevedl ani tým techniků, kteří během velkých cen seriálu mistrovství světa opatrují každičkou součástku formule jako největší umělecké dílo. Pavel Turek se ve světě motorů proslavil něčím úplně jiným. Je to totiž marketingový mág.
Do velkého byznysu F1, ve kterém se každý rok točí stovky milionů dolarů, vstoupil už ve svých 25 letech. Německý tabákový koncern Reemtsma ho v roce 1996 pověřil dohledem nad marketingovou spoluprací značky West a stáje McLaren. Turek dokázal chytit šanci za pačesy a zorganizoval akce, na které fanoušci formulí vzpomínají dodnes. Dopravit hvězdné piloty formule 1 do ruského výcvikového centra kosmonautů a nechat je tam absolvovat základní výcvik? Naložit je i s kokpitem do Iljušinu a vyslat při parabolickém letu do stavu beztíže? Přesvědčit stáj, aby zkonstruovala dvoumístnou formuli, ve které se můžou při reklamních akcích společně s piloty prohánět i vybraní šťastlivci? Nic z toho nebyl problém. Sportovnímu marketingu se Pavel Turek věnuje i dnes, avšak už ne v tak velké míře jako dřív. Má totiž rozjetou řadu dalších projektů, ve kterých využívá své zkušenosti z velkého byznysu. V jednom z nich chce například přesvědčit klienty mobilních operátorů, že za své volání můžou výrazně ušetřit.
Ve světě formule 1 se pohybujete od svých pětadvaceti let. Co vás v tak mladém věku přivedlo do tohohle velkého byznysu?
Od roku 1992 jsem ještě během studií na vysoké škole začal pracovat pro německou společnost Reemtsma. Tehdy šlo o velkého tabákového giganta, který patřil do skupiny Tchibo. Po třech letech jsem přešel na centrálu do Hamburku, kde jsem měl na starosti oddělení globálního sponzoringu. Tam jsem nakonec zůstal dalších deset let. Pod Reemtsma tehdy spadala zhruba stovka tabákových značek a jednou z nich byla také značka West, která se pak zviditelnila ve formuli 1.
Proč se tehdy vaše společnost rozhodla právě pro formuli 1? Nenašly by se z hlediska sponzoringu atraktivnější sporty?
Reemtsma tenkrát hodně expandovala a pro značku West hledala globální pole, kde by mohla budovat její jméno. Optimální bylo nějaké sportovní prostředí, ale jelikož tabákový průmysl není všude sociálně akceptovaný, tak těch možností nebylo zas tolik. Do atletiky jsme nemohli, stejně tak třeba na mistrovství světa ve fotbale. Naopak motosport se cigaretám vždy nabízel. Problém byl ale v tom, že pro nás ve formuli 1 nejdřív nebylo místo. Pak ale z ničeho nic přešel Philip Morris od McLarenu do Ferrari, takže jsme dostali šanci. Museli jsme ale bleskově jednat. Smlouvu s McLarenem jsme sepsali asi za jedenáct dní, což byl naprostý rekord.
Nebral jste jako handicap, že se ve sportu, ve kterém máte marketingově působit, příliš neorientujete?
Když hledali člověka, který se bude o marketingovou spolupráci Westu a McLarenu starat, tak chtěli právě někdo, kdo do toho vnese úplně jiný pohled. Kdo se na tenhle byznys podívá z odlišné perspektivy. To mi samozřejmě hrálo do karet. Mojí prací nebylo, abych se na formule díval jako na sport, ale jako na komerční marketingovou aktivitu.
Jak se odlišuje sponzoring ve formuli 1 od sponzoringu v jiných sportech?
Samozřejmě to všude funguje na podobných principech, ale ve formuli je to jiná kvalitativní úroveň. Myslím tím kvalitu a propracovanost služeb, možnosti využívání nepřeberného množství médií a jejich celkový dosah. Točí se tam obrovské peníze a firmy, které je do formule dávají, za ně chtějí perfektní služby. Jistěže třeba mistrovství světa ve fotbale nebo olympiáda jsou v tomhle ohledu nad formulí 1. Tyhle akce se ale konají jednou za čtyři, respektive za dva roky. Když jsem u formulí začínal, tak se ročně jelo patnáct závodů, příští sezónu to bude už dvacet. Z pohledu divácké sledovanosti byste těžko našli globálnější sport.
Je těžké budovat jméno značce cigaret, když je tabákový průmysl společensky čím dál víc zatracován? RedBull nebo Coca Cola to mají snazší, nemyslíte?
Pokud jdete pracovat k nějaké firmě, tak musíte mít určitou afinitu k jejím produktům. To je zkrátka základ. Chápu, když někdo říká, že by z principu nechtěl pracovat pro tabákovou společnost. Já jsem ale nikdy nebyl zapřisáhlý nekuřák ani ortodoxní kuřák, takže jsem o tom takhle nepřemýšlel. V rámci samotného marketingu jsme samozřejmě také naráželi na spoustu bariér. Akceptovatelnost byla u mnoha partnerů hodně nízká, ať už z legislativních, nebo etických důvodů. Své kampaně a akce jsme se ale nikdy nesnažili dělat ofenzivním způsobem. Spíš jsme to prezentovali jako součást určitého životního stylu. Byl to pro nás běh na dlouhou trať, takže jsme nechtěli tlačit na pilu a někomu něco vnucovat. Součástí značky byl tým prvotřídních jezdců, skvělá technologie formulí – to všechno se dalo skvěle využít.
Na které ze svých marketingových akcí u McLarenu nejradši vzpomínáte?
Nejlepší akce byly ty, které jsme si mohli vymyslet sami. Odmítali jsme cokoli kopírovat a vsadili jsme na vlastní originalitu. V mnoha ohledech jsme byli průkopníci. Dnešní akce RedBullu, který je nejen v motosportu na marketingovém poli hodně aktivní, v podstatě navazují na to, s čím jsme začali my. Když se například šéfové RedBullu rozhodovali, jestli vezmou do týmu Davida Coultharda, tak mu kromě toho, že je velezkušený pilot, výrazně pomohl i fakt, že se předtím skvěle profiloval na marketingových akcích McLarenu. Ty podle mnoha odborníků zůstávají dodnes nepřekonané.
Při marketingové akci West in Space jste dovezli piloty McLarenu do legendárního městečka Zvjozdnyj Gorodok. Tam se ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina zúčastnili výcviku pro kosmonauty. Nakonec absolvovali parabolický let, při kterém se dostali do stavu beztíže. Pak jste to zopakovali i s monopostem formule 1. Jak se rodí takové nápady?
Každá z velkých cigaretových značek měla nějakou dobrodružnou aktivitu, do které se zapojovali výherci soutěží a známé osobnosti. Camel Trophy a Marlboro Adventure konkuroval West s nápadem, že bude možné absolvovat zkrácený kosmonautický výcvik. A protože spolupráce s ruskou stranou fungovala dobře, tak nás časem napadlo, že by mohla být skvělá akce, kdybychom tam vzali i piloty formule 1. Věděli jsme, že kluci jsou v perfektní kondici, takže let ve stavu beztíže a různé centrifugy zvládnou. Pak jsme k tomu ještě přidali monopost, který jsme naložili do Iljušina.
Jednu dobu se mluvilo i o tom, že by pilot McLarenu David Coulthard mohl letět jako první komerční turista do vesmíru. Na čem tento nápad nakonec ztroskotal?
Rusové tehdy hledali alternativní zdroje příjmů a nás začala lákat myšlenka, že by David mohl s posádkou Sojuzu odletět do vesmíru. Základní výcvik měl za sebou, dokonce se už učil ruská slovíčka. Plánované náklady na celou akci byly gigantické, tehdy to vycházelo na nějakých 16 milionů marek. Pořád si ale myslím, že jsme do toho měli jít, protože by se to vyplatilo. Celá věc se pak začala protahovat a nakonec se nám bohužel pro tenhle nápad nepodařilo přesvědčit celé představenstvo. Později ale zpytovali svědomí, protože si let do vesmíru za 20 milionů dolarů koupil Američan Dennis Tito. A mediální ohlas byl neskutečný.
Fin a Turek. Pavel Turek (vpravo) v rozmluvě s Kimim Räikkönenem
A jak se k tomu vůbec stavěl David Coulthard? Neměl z „výletu do kosmu“ trochu strach?
Já si myslím, že když se dozvěděl, že to nakonec nedopadne, tak se mu dost ulevilo. Nevěděl totiž, co přesně od toho může čekat. Let by totiž musel být v době mezi sezónami F1. David by pak potřeboval nějaký čas na aklimatizaci, aby se jeho organismus s takovou zátěží srovnal a on zase mohl usednout do monopostu formule. Navíc tam pořád byla ještě cítit nedůvěra ke všemu, co pochází z bývalého Sovětského svazu.
Bylo těžké prosazovat podobné akce u tehdejšího šéfa McLarenu Rona Denise? Předpokládám, že nebyl moc nadšený z toho, že mu chcete vystřelit pilota do vesmíru.
Musíte se na to podívat z celkového hlediska. Let do vesmíru byl asi největší extrém, co jsme kdy navrhovali. Dohromady jsme s nimi spolupracovali na víc než stovce akcí a projektů. Viděli, že k tomu přistupujeme s naprostou profesionalitou, že máme všechno perfektně promyšlené a nic nepodceňujeme, takže jsme si u vedení McLarenu postupně získali velkou důvěru.
Který z pilotů ve formuli 1 vám kromě Davida Coultharda, se kterým jste později založil i vlastní agenturu, nejvíc přirostl k srdci?
Z pilotů, se kterými jsem spolupracoval a kteří dnes ještě jezdí, jsou to asi Jenson Button a Kimi Räikkönen. Oba velcí profíci a zároveň sympaťáci. Ono se to možná nezdá, ale když si stáje vybírají jezdce, tak se kromě výsledků na závodních okruzích rozhodují i podle toho, jak působí na fanoušky. Vůbec se proto nedivím, že je právě o tyhle dva pořád velký zájem.
Jak se po marketingové stránce od roku 1996, kdy začala spolupráce Westu a McLarenu, změnil svět formulí 1?
Řekl bych, že se celé prostředí formule 1 ještě víc profesionalizovalo. Došlo k fragmentizaci trhu, na kterém je mnohem víc hráčů. Každý se totiž osamostatňuje a zkouší to vlastní cestou. Na svědomí to má především trh médií. Když jsme začínali, tak bylo pár silných televizních stanic a deníků a tím to končilo. S nástupem internetových médií se ale všechno neuvěřitelně zrychlilo. Přístup k informacím, dosah publika, všechno je najednou globální. Když se ale na druhou stranu podívám na to, jak dnes u formulí vypadají marketingové akce, tak už to není takové jako za nás. Dnes o všem totiž rozhodují korporace a ty se většinou bojí riskovat a radši se drží při zemi. Mnohem víc si hlídají peníze, protože ekonomická krize zasáhla většinu z nich. Snaží se všechno standardizovat, aby nedošlo k něčemu neočekávanému. Pro diváky je to ale škoda, přece jen se z toho trochu vytrácí šťáva.
Příští týden si budeme povídat o tom, co Pavel Turek podniká právě teď
Sdílejte článek, než ho smažem