Sedm důvodů, proč je „Jugoška“ deset let před námi

„V Maďarsku je to jak u nás, v Chorvatsku pět let za náma, v Bosně jak v půlce devadesátých let.“ Dovolenkářská moudra, která občas zaslechnu, nečekaně přesně odpovídají tomu, v jakém odstupu se od sebe drží hrubé domácí produkty na hlavu v jednotlivých zemích.

Nechejme ale tenhle druh turistiky těm, kteří cestují jen proto, aby si mohli dva týdny připadat nadřazeně. Zkusil jsem to letos naopak: projet Chorvatsko, Bosnu a Srpsku (bohaté Slovinsko nepočítám) s očima a ušima na šťopkách a jako při prvním porevolučním rodinném výletu do rakouské Billy si představovat, co všechno se možná dostane i k nám – a kdy. Deset let z nadpisu berte jen jako nanejvýš orientační údaj.

1. Cizí jazyky

Přeložil jsem z angličtiny tři knihy – a stejně jsem se za svou nepohotovou czenglish styděl před kdejakou chorvatskou prodavačkou v samoobsluze. Stačilo neuměle říct dobar dan – a vždy od pokladny následovalo hello. Všude, včetně obchodů a stánků mimo turistické cíle. Číšník v jedné sarajevské restauraci si dokonce mezi chody vygoogloval českou frázi „Jak se jmenujete?“ Nemám pocit, že by tím přiblížil zánik své mateřštiny, jak občas před cizími jazyky varují čeští lenoši převlečení za vlastence. Zato si deseti sekundami práce zvýšil dýško a vyrobil dvě chodící reklamy na svůj podnik.

2. Veřejný prostor

Jako druhý obývák. Od parku v centru Záhřebu osvětleného lustry a rozpohybovaného muzikanty po plácek mezi paneláky na splitské periferii, na kterém hrává padesátka starých chlapů dlouho do noci bocciu. V Česku žijí na ulici jen teenageři a Romové; jedním z iniciačních rituálů bílých dospělých je totiž pořídit si zahradu a vysokým plotem všechno své grilování a popíjení piva schovat před světem. Velká škoda: vždyť města kvetou právě proto, že se v nich náhodně setkávají různí lidé. To ale nejdřív musí chodit ven.

3. Wi-Fi

Ať už veřejná na hlavním náměstí na útraty radnic, anebo v sebeomšelejší čevabdžinici pro každého, kdo si dá kafe za patnáct korun. Skvělý způsob, jak se z telefonu připojit na Foursquare a Tripadvisor a bezpečně se tak vyznat v tom, které podniky v okolí jsou pasti na turisty a které stojí za každé euro útraty. (A taky jednoduché řešení, jak se do obličeje vysmát Vodafonu, který si za bosenský megabajt dat účtuje 250 korun.)

4. Dálnice

Rychlé a bez billboardů, drolících pozornost. I když má systém mýtných bran nevýhody, dvakrát se natáhnout s lístkem z okna je nesrovnatelně pohodlnější než kvůli jedné cestě shánět, lepit a odlepovat známku. A hlavně: například na Istrii lze po dlouhém rozestavěném úseku jet alespoň v jednom hotovém pruhu. Možná se takhle dalo ušetřit za megalomanskou autostrádu mezi Vyškovem a Kroměříží, jejíž čtyři pruhy budou mít smysl teprve za mnoho let, až bude pokračovat dál na Slovensko.

Vzhůru dolů

Náskok nemusí být věc jenom příjemná – hlavně když státy závodí ke dnu. Za deset let může v Česku ledasco vypadat nebo fungovat hůř dnes dnes. Ochutnávku najdete opět na Balkánu:

5. Městská hromadná doprava

Svůj národní poklad pořád neumíme docenit. A ani uhlídat před vyváděním peněz, následnými škrty a rušením spojů. Proto můžou česká krajská města dřív či později dopadnout jako srovnatelně velká balkánská: jen pár autobusových linek s dlouhými prodlevami, zastávky bez jízdních řádů a automatů, nepřestupní lístky v ceně půlhodinové místní výplaty. Zavilí motoristi, kteří mají pocit, že je MHD jen další socialistickou loupeží, pak možná budou překvapeni, až se do „jejich“ ulic vžene násobně víc aut a cyklistů.

6. Smog

Do bosenských měst jej fouká nedostatek obchvatů, drahá a nefunkční MHD i všeobecná tolerance k třicet let starým dieselům. U země vzmáhající se po zničující válce se to snad dá pochopit; nechuť třikrát bohatších Čechů k zavádění pěších a emisních zón a k městské cyklistice mi je ale záhadou.

7. Nacionalismus přecházející do etnické nenávisti

Zatímco Chorvatsko se hojí i ve vnitrozemí, v Bosně najdete pozůstatky války všude, i po dvou dekádách. Dřív nejbohatší zemi Balkánu přivedla v devadesátých letech do ruin myšlenka, že za problémy můžou „ti druzí“. Právě na ní staví svůj současný marketing všechny velké české strany. Přemýšlejte o tom, až se budete příští rok ráchat na Makarské – a smát se Chorvatům, že neumí uvařit pořádné pivo. (Což mimochodem umí.)

S Kašpárkem na cestách

• Letos bez konzerv. Mazané triky, jak si na dovolené levně žít jako králové
  Cestujte jako geekové: levně, dobrodružně, ale přitom bezpečně. Varujeme: čtení článku může způsobit chuť na všechno se vykašlat a okamžitě vyrazit do světa.
• Vyfotíš, zaplatíš! Pozor na dovolené, i architektura může být chráněná autorským právem
  Vyfotit si na dovolené město, most anebo sochu v parku a pak se albem pochlubit ostatním vypadá jako samozřejmost. Přesto za to nad vámi v některých oblíbených destinacích visí pokuta, přesněji poplatek architektům.
• Spolujízda je dvakrát rychlejší a levnější než vlaky. Málokdo o ní ale ví
  Jak z auta udělat jeden z nejlevnějších a k přírodě nejšetrnějších dopravních prostředků? Nacpat ho spolujezdci. Na českém internetu s tím pomáhá hned několik služeb.

Další postřehy a komentáře Michala Kašpárka

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem