První státní škola zavádí povinné uniformy! Co si o tom myslíte?

K revoluční změně se odhodlala Základní škola Františky Plamínkové v Praze 7. Letošním prvňáčkům ušetřila starosti. Třetího září si nebudou muset lámat hlavu s tím, jak se na první školní den vyšňořit. Byli totiž vybráni jako pokusní králíci a předskokani, na kterých se otestují povinné školní uniformy. Co je v Asii, Americe, Velké Británii i v Bradavicích běžné, působí v české kotlině téměř exoticky. A navzdory hlavnímu smyslu zavádění uniforem – setření sociálních rozdílů mezi dětmi – i elitářsky. Uniformy se u nás totiž prozatím nosí pouze na několika soukromých školách.

A tak se na to jde na těch státních pozvolna. Od září uniformy budou nosit výhradně prvňáčci zmiňované základní školy, a navíc jen od pasu nahoru. Uniformy prozatím čítají jen jednotná trička a mikiny. Náklady na jejich pořízení zaplatí (aspoň v první vlně) městská část Praha 7.

Děti, rodiče, politici ani psychologové se na postoji k uniformám neshodnou. Jako dva pilíře protichůdných postojů proti sobě stojí silné argumenty: setření sociálních rozdílů versus potírání dětské individuality. Ke kterému se přiklonit?

Mám toho dost, nepotlačujte mi osobnost

Zmínili jsme dneska Bradavice, známé semeniště černokněžníků. A jednoho černokněžníka jsme tu měli i minule – ministra Dobeše, který mávnutím kouzelné hůlky přičaruje Česku tři stovky kilometrů dálnic. Sláva mu! Ptali jsme se tradičně: Co si o tom myslíte?

► Vykouzlí dálnice, nechá zmizet dluh, z parlamentu udělá králíkárnu! Co si o něm myslíte?

Knížku bychom tentokrát poslali panu Antonínu Boučkovi. Jeho příspěvek do debaty byl sice do písmene převzatý od žijících klasiků – ale to je nakonec fuk, použitý na správném místě dobře pobavil. Pokud jste zvědaví... podívejte se sami. A pan Bouček, ať se přihlásí, neb na něj nemáme kontakt.

Dopad zavedení školních uniforem u nás zatím nikdo netestoval, a tak se nedá spolehlivě říct, že uniformované děti se vzájemně míň šikanují, míň se posmívají nebo jsou menší osobnosti než děti neuniformované – nebo naopak. Nezbývá než dedukovat, odhadovat a pátrat ve vlastních zkušenostech ze školních let.

Docela přesně se mi vybavují moje školkové punčocháčové a kamašové bitvy s rodiči. Už tehdy mi bylo naprosto jasné, že potupné punčochy a kamaše ubíjejí moji osobnost. Přesto jsem většinou z bojů o punčocháče i kamaše odcházela poražená a s pocitem zrady od vlastní krve se v nich vydávala do školky. Dnes se mi nezdá, že by to mou individualitu jakkoli zdeformovalo (ostatně jsem si díky tomu už v raném věku ověřila, že mám vlastní názor a nebojím se ho hájit ani proti přesile dospělých, kteří se uchylují k laciným argumentům o počasí).

Stejný vzdor, jaký jsem uplatňovala proti kamaším a punčocháčům, bych jistě uplatňovala po celá školní léta proti školním uniformám. Mladý člověk uniformní ani uniformovaný být nechce.

Jenže děti dokážou být kruté. A šikana i agresivita mezi nimi narůstá – problémy s ní má podle nejnovějšího výzkumu České školní inspekce dokonce každá pátá školka. A i sociální status – vyjádřený oblečením – může být záminkou.

A ne abys ve škole mluvil o Seychelách!

Jenže pak jednotné tričko či mikina nestačí – vždyť i kalhoty, sukně a boty můžou být od Armaniho, Adidasu... i Abibasu. A kde se zastavit? Nadiktujeme dětem také jednotné spodní prádlo? Vrátíme se k červeným trenkám a bílým tílkům? Rozdáme jim stejné aktovky, mobily, hodinky i náušnice – všechny v základní ceně – a jiné zakážeme do škol nosit? Nařídíme všem, aby do školy chodili výhradně po svých nebo hromadnou dopravou, aby tatínkovo porsche nedeprimovalo jiného tatínka ve škodovce? Zakážeme dětem o přestávce vyprávět o zahradních bazénech, tenisových kurtech, majordomech, najatých uklízečkách i dovolených na Seychelách, kde strávily zimní prázdniny? Napneme všechny síly k tomu, abychom děti udělali naprosto stejné, nebo se je budeme snažit naučit, aby respektovaly různost? To je ta otázka, o kterou tu běží.

Závěrem ale malé přiznání. Nacházím tisíc a jeden argument, proč bych sama uniformu ve školních letech nosit nechtěla. Ale svoje děti bych v ní možná jednou do školy posílala docela ráda.

Nemám pro to žádný jednoznačný, pádný ani řádně břitký argument. Kromě pocitu, že navzdory všemu výše zmíněnému školní uniforma osobnost dítěte nesehne. Však mě kamaše taky nezlomily. A třeba stejnokroj může vytvořit i určitý pocit pospolitosti. I kdyby do třídy chodilo jediné dítě, které trpí kvůli svému ošacení pocitem nepatřičnosti nebo méněcennosti, svůj smysl kvůli němu uniforma má. A možná, že ani spolužákův iPhone, rolexky nebo porsche cizích rodičů před školou mu pak už ten pocit elementární rovnosti nevezmou.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem