Češi, kteří nepatří v Evropě mezi nejbohatší, volají draho a operátorům odvádějí nepěkně velkou část své výplaty. Operátoři si konkurují jen naoko a na protestující jen šibalsky pomrkávají: Však si klidně jděte ke konkurenci, nikdo vás nenutí zůstávat u nás. Obecná naštvanost, která z toho pramení, se vybíjí v internetových protestech, které ovšem mají na tarify asi stejný vliv jako změny počasí. Můžeme ale pro zlepšení nálady při pohledu na telefonní účet dělat něco jiného?
Můžeme. Jen to vyžaduje něco víc než psaní ohnivých stížností do facebookové diskuze.
Důsledné šetření je schopné srazit měsíční telefonní účet na třetinu nebo čtvrtinu, to platí už mnoho let. Jenže to vždycky stálo až moc úsilí, nepohodlí a omezení komfortu. Dnes je možné šetřit téměř bezbolestně. Jak to vypadalo donedávna? Kdekdo má jistě v živé paměti „karetní hry“, výměny SIMek podle toho, komu (do jaké sítě) volám. Odkládání dlouhých hovorů na víkendy a mimo špičky, používání pevné linky, když volám na jinou pevnou... Tohle je dnes málokdo ochoten dělat: volaní skutečně musí být pohodlné, bez čekání a – mobilní. Sluchátko, ze kterého někam vedou dráty, patří do minulého století.
Skype a spol. získávají na významu, hlavním proudem ale nebudou
Jednou z cenných alternativ je Skype (či obecně volání mezi dvěma internetovými uzly). Skype se nejprve v obecném povědomí usadil jako trochu „hackersko-studentská“ metoda, v podstatě něco jako Wow, podívej se, teď volám do Ameriky kámošce a nestojí mě to ani halíř. V byznysu skoro neexistoval.
To se ovšem během několika let výrazně proměnilo. Většina práce je dnes kancelářská a spolu s tím, jak používání internetu přešlo lidem do krve, zvykají si, že mají vedle počítače malou náhlavní soupravu s mikrofonem a že jsou případy, kdy je velmi užitečné vést hovor právě přes ni. Některé firmy se dokonce snažily na Skype přesunout většinu své komunikace.
Skype (a jeho obdoby) je velmi užitečný, pro některé situace dokonce, nebojím se říct, nejlepší. Například pro konferenční hovory (hovory s více účastníky) nebo pro případy, kdy sedíme za počítačem a chceme s volaným probírat něco, co současně vidíme na obrazovce, nebo když chceme mít u volání volné ruce pro psaní. Je navíc vhodný pro diskrétní volání, kdy okolí skoro náš hovor nevnímá (do citlivého mikrofonu u úst stačí hovořit ne polo-, ale „čtvrthlasem“ a volaný všecko dobře slyší).
Skype a spol. se budou používat stále víc, ale hlavním proudem se nestanou. Je to přece jen „paralelní řešení“, které se příliš nesnáší s tím hlavním, které máte v mobilu. Hovory „skype-out/skype-in“, tedy volání z běžných sítí do Skype a opačně, představují zanedbatelný objem: když už volám přes Skype, je to hovor Skype–Skype a žádný jiný.
Internet ve vzduchu plus chytré mobily: bariéry padají
Nedávno se ovšem objevila nová, podobně přelomová alternativa. Vzniká spojením dvou relativně nových technologických výdobytků. Jedním je masové rozšíření bezdrátových (wi-fi) sítí do domácností, firemních i veřejných prostor (kavárny, restaurace, hotely, sportoviště, začínají i některé úřady), druhým vítězné tažení tzv. chytrých mobilů a nepřetržitý růst jejich schopností.
Nejde o naprosté novinky, wifiny jsou tu přes deset let, nicméně z výjimky a technologické specialitky se stávají standardem až v poslední době. Ještě před pár lety hledali účastníci porad na stole kabely s konektory pro notebooky, dnes nechávají své počítače automaticky vyhledávat wi-fi. Ostatně nové modely tenkých notebooků už vůbec zástrčku pro internet nemají – automaticky se předpokládá, že když internet, tak bezdrátový.
„Chytré mobily“ existují taky okolo deseti roků, ale „opravdu chytré“ začaly být až někdy před čtyřmi pěti lety: chytré v tom smyslu, že se zvýšil jejich výkon, až se začaly podobat malým počítačům, a současně pro ně vznikaly stále lepší a kvalitnější aplikace. Jednou z nich je právě prográmek pro telefonování přes internet, a protože si chytrý mobil umí sám najít wi-fi síť a připojit se k ní, vzniká nám tu možnost, jak volat z mobilu – a přitom přes internet – zadarmo.
Zrodilo se „mobilní VoIP, tedy něco, co pro uživatele funguje prakticky stejně jako samotné volání z mobilu: aplikace pro volání se záměrně vytvářejí tak, aby byl rozdíl mezi tímto voláním a obyčejným hovorem minimální – stejně volíte číslo, pracujete s týmž seznamem kontaktů (v mobilu je sdílený), pro všechna volání táž historie, stejné používání předvolených čísel, přesměrování, přidržení hovorů, jejich nahrávání a podobně. Vlastník mobilu chce volat: je-li na wifině, volá třeba řekněme přes žluté tlačítko, pokud k internetu připojený není, volá přes zelené. Všechno ostatní je stejné, používají se standardní celosvětově platná telefonní čísla, z pohledu volajícího ani příjemce není vidět rozdíl. Až na cenu, ovšem.
Jediné omezení je připojení k internetu: tam, kde k dispozici není, použijete „klasické“ volání přes mobilního operátora, přes GSM. Služba tedy GSM úplně nenahrazuje, ale díky tomu, že většinu hovorů provedete levně přes internet, u mobilního operátora si stačí vzít nejlevnější tarif nebo předplacenku.
Internetové volání bude vždy levnější
Velcí mobilní operátoři postupně ztrácejí své dominantní postavení. Jejich moc navíc omezuje Evropská unie: ne vše, co z ní pochází, je od ďábla. Unie výrazně zatlačila na snížení mezinárodních cen, roamingu a dramaticky snížila maximální ceny, které si mobilní operátoři účtují za volání do svých sítí (na čtvrtinu a půjde to zřejmě ještě dál). To umožnilo důstojné podnikání dalším, takřečeným alternativním operátorům.
Volání přes Internet – ať už s využitím Skype, nebo přes internetové operátory – může být a také bude vždy levnější, zřejmě až několikanásobně. Internetoví operátoři mají proti mobilním jednu výhodu: nemuseli stavět a nemusí udržovat síť, tedy přenosové stanice zabezpečující ono známé „pokrytí”. Jsou to – v Česku všichni až na tuším jednu dvě výjimky – malé domácí firmy, které fungují skromně, nijak nerozhazují ani se nepředvádějí a nemusí odvádět tučné dividendy majitelům do zahraničí. Jejich nabídka je podobná těm velkým, ale je jednodušší a samozřejmě výrazně levnější: obvykle nabízejí několik tarifů, od zcela bezpaušálového k levným paušálům, je možné si dobíjet kredit či platit až po měsíčním vyúčtování, platí se obvykle přes Internet. Tito operátoři – u nás je jich okolo dvaceti, v závěru zmiňujeme ty nejdůležitější – obvykle nemají ve zvyku masivně investovat do „oblbovací” reklamy, jejich tarify nejsou komplikované a ujednání se zákazníkem prostinké. Proto si můžou dovolit udržovat ceny na zhruba třetinové úrovni oproti mobilním operátorům. Domnívám se, že to tak zůstane víceméně navždy. Pokud máte za to, že i na tento trh, až vyroste, vstoupí nějaký nadnárodní gigant a bude se chovat nepěkně tak jako každý nadnárodní gigant, nebyl bych si tím nebyl tak jistý: internet je „demokratický“ a vstupenka pro jakéhokoli dalšího hráče je velice levná, i po případném vstupu giganta tu pořád zbudou desítky dalších, malých a domácích, kteří mu budou ztrpčovat život a velkopanské chování mu jednoduše nedovolí.
Autor je bývalý novinář, dnes podniká v telekomunikacích
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 6. 2012 12:06, Gabriel Pleska
Vážený pane úplnej vypatlanče, autorova čeština je v pořádku. Nový akademický slovník cizích slov připouší jako správné hned tři varianty slova majlant: majlant, majland a majlont. Možná víte, že užití toho slova ve významu „bohatství“ pochází z 19. století, z doby rakousko-italských válek, snad víte, že jde vlastně o město Milán a že německy se Milán řekne Mailand. Ale taky byste mohl vědět, že původní výslovnost a zápis nemusí mít tuze společného s tím, jak se slovo bude vyslovovat v jazyce, který ho přejímá.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
12. 6. 2012 10:52, uplnej vypatlanec
majlant ... autor byt topra cestin
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.