Podvody, čachry a kulišárny, obálky plné tučných úplatků nebo prázdných nábojnic. Tak se přece podniká. Většina lidí je přesvědčena, že morálka a byznys nejdou dohromady… Paul Feldman se rozhodl postavit zažité stereotypy na hlavu. Své podnikání založil na víře v lidskou poctivost. Dvaadvacet let pracoval v institutu, který provádí ekonomické výzkumy pro americké federální úřady. Zrovna se ženou doplatili hypotéku a poslední z jejich dětí vychodilo střední školu. Ideální čas vrhnout se na realizaci odvážné vize. Kolegové ho měli za blázna, on se však nenechal odradit. Bylo mu dvaapadesát a stal se bagelmanem.
Den co den objížděl kanceláře po celém Washingtonu. V každé kancelářské kuchyňce nechal tác plný bagelů – chlebového pečiva původem z Polska, ale zdomácnělého (a populárního) ve Spojených státech. Přiložil cedulku s cenou a kasičku. Vsadil na to, že zákazník se sám obslouží a také sám zaplatí. Odpoledne si Paul kolečko po kancelářích zopakoval, aby vyzvednul denní tržbu.
Je lidský charakter rozmarný jak počasí?
Ke všemu přistupoval se systematičností vědce a průběh celého podnikatelsko-psychologického experimentu si zaznamenával. Zajímá vás, jak dopadl? Jako rozhodující faktor se ukázala konstrukce kasičky. Z počátku Paul testoval otevřený košíček. A pokušení zvítězilo. Úředníci z něj kradli mince jako straky. Když ho nahradil ručně vyráběnou dřevěnou krabičkou s malou dírkou na mince, začalo jeho podnikání rázem dosahovat podstatně lepších výsledků. Ukrást celou krabičku už si troufnul málokdo. Ze 7 000 (!) krabiček se ročně v průměru ztrácela jen jediná. Ukázalo se, že rozdíl mezi nepoctivostí (nezaplatit bagel) a zločinem (ukrást peníze) lidé vnímají mimořádně citlivě.
Když Feldman po víc než deseti letech propočítal výnosy, dospěl k číslu, kterému by nikdo nevěřil. Průměrná míra výtěžnosti dosahovala 89,3 procenta. Rozkradlo se tedy pouze 11 procent bagelů.
Zjistil ale ještě řadu zajímavých souvislostí. V malých firmách byla míra nepoctivosti o 27–45 procent nižší než ve velkých podnicích – kde svou roli zřejmě hrála větší anonymita. Vůbec nejvíc peněz scházelo v kasičkách z nejvyšších šéfovských pater. Obecně shledával Feldman nejvíc delikventů v právnických firmách a telekomunikačních společnostech.
Ukázalo se, že lidskou poctivost ovlivňuje i počasí. V hezkých prosluněných dnech byli lidé poctivější než v čase marastu. Na Vánoce, Díkůvzdání a Valentýna nepoctivců přibývalo. Opačný účinek měl ze svátků jen Den nezávislosti.
Zázrak se stal skutečností. Feldman vydělal na lidské poctivosti. V kariéře bagelmana pokračoval ještě po sedmdesátce. Jeho příběh se dostal na stránky magazínu New York Times, celosvětově ho proslavila kniha Freakonomics Stevena Levitta a Stephena Dubnera a stal se i součástí ekonomického výzkumu National Bureau of Economic Research. Ale především dal světu optimistickou odpověď: lidé (tedy přinejmenším americké bílé límečky) jsou ve valné většině poctivci.
Jak by si vedli Češi?
A teď přichází na řadu příběh z Česka. Napsat ho ale musíte vy, milí čtenáři. Jak by podle vás podobný experiment dopadnul u nás? Pokud je nám známo, žádný český preclíkář se zatím na podobné podnikání nevrhnul.
Ale pro inspiraci… Určitou podobnost lze shledat u jistého pražského restauratéra. Před dvěma lety spustil ve své luxusní restauraci U Petrské věže na české poměry ojedinělou akci. O cenách měli rozhodovat zákazníci. Stačilo přijít, objednat si cokoli vás napadne a pak podle svého uvážení zaplatit. Podobný model se osvědčil například v několika londýnských restauracích. V Česku však akce skončila už po týdnu absolutním fiaskem. Hamižnost a škudlilství českých strávníků celý projekt nemilosrdně převálcovaly, situace se zvrhla natolik, že bylo třeba ho okamžitě zarazit.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
23. 2. 2014 22:29 | Mišan
1. 10. 2011 23:31 | František
30. 9. 2011 21:12 | Jarouš
29. 9. 2011 23:34 | Kuliiisek
A ani bych se nedivil, kdyby mu během donášky do kanceláří auto na parkovišti ukradli.. :-D
29. 9. 2011 13:50 | Fany
V ČR je zase vžité spíše to, že vše je socialistické, tedy všech (říkalo se pracujícího lidi) a proto nebylo velkou překážkou si z toho společného sem tam něco vzít. Tak se to vžilo (jak někdo napsal - komunistický bacil zažraný hluboko pod kůží), že to morální bahno vyhnije až s nástupem nových generací. Tudíž bych ten průzkum klidně vyděl v obráceném poměru. 80% rozkradeno a 20% zaplaceno.
Pamatuji, jak za bolševika jsme měli v kanceláři sklenku od přesnídávky a tam dávali dohodnutý obnos za každé uvařené kafe. Z těch peněz se pak kupovalo další. Většinou ještě nějaké drobné zůstaly. Pak se konvice v kancelářích zrušily a zavedla jedna centrální v takové malé kuchyňce. Samoobslužný systém se ale zachoval. Tam to ovšem dopadlo katastrofálně. Nějak si pamatuji, že jsem tam vypil asi 5 kafat (každý den jedno) a v plechovce bylo asi na 30 kafat. Přitom si kafe ten týden vařilo odhadem 30 lidí. Někteří i třikrát za den. Když vezmu jen to jedno, tak je to 150 kafat. Tedy poctivost 20%. Také se to hned zrušilo a každý si nosil to své. My z kanceláře měli to společné a sklenička žila dál.
Vím, že je to jen malý vzorek, ale nevěřím, že by to bylo lepší.
29. 9. 2011 13:25 | V.Mlich
29. 9. 2011 13:07 | Marek
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
29. 9. 2011 12:40 | Jahoda František
29. 9. 2011 11:39 | xls
Není to ale jen otázka krádeží, to samé platí pro sex. V cizině ti většina místních nedá ani náhodou, to leda šlapky, Češka při vidině nějaké materiální výhody v podstatě žádné morální dilema nemá.
29. 9. 2011 10:08 | Marek
29. 9. 2011 10:05 | Vladimíra Lokšová
29. 9. 2011 9:57 | jan
29. 9. 2011 9:15 | Gabriel Pleska
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
29. 9. 2011 8:50 | MoB
29. 9. 2011 8:23 | Yarda
Zobrazit všech 17 komentářů