Jak se nikdo nedívá, koumáme, co ukrást! Lidská, nebo česká přirozenost? Co si o tom myslíte?

Petra Dlouhá | rubrika: Co si o tom myslíte | 29. 9. 2011 | 17 komentářů

Ekonom Paul Feldman svým příběhem strhnul celou Ameriku. Vzdal se vědecké kariéry, aby podnikl ojedinělý experiment. Zajímá vás odpověď na odvěkou otázku o podstatě člověka? Jací jsme, když se nikdo nedívá? Klaďasové nebo zloduši?

Podvody, čachry a kulišárny, obálky plné tučných úplatků nebo prázdných nábojnic. Tak se přece podniká. Většina lidí je přesvědčena, že morálka a byznys nejdou dohromady… Paul Feldman se rozhodl postavit zažité stereotypy na hlavu. Své podnikání založil na víře v lidskou poctivost. Dvaadvacet let pracoval v institutu, který provádí ekonomické výzkumy pro americké federální úřady. Zrovna se ženou doplatili hypotéku a poslední z jejich dětí vychodilo střední školu. Ideální čas vrhnout se na realizaci odvážné vize. Kolegové ho měli za blázna, on se však nenechal odradit. Bylo mu dvaapadesát a stal se bagelmanem.

Den co den objížděl kanceláře po celém Washingtonu. V každé kancelářské kuchyňce nechal tác plný bagelů – chlebového pečiva původem z Polska, ale zdomácnělého (a populárního) ve Spojených státech. Přiložil cedulku s cenou a kasičku. Vsadil na to, že zákazník se sám obslouží a také sám zaplatí. Odpoledne si Paul kolečko po kancelářích zopakoval, aby vyzvednul denní tržbu.

Je lidský charakter rozmarný jak počasí?

Minulý týden jsme se ptali, co si myslíte o Češích. Jestli jsme lenoši od přírody a jestli dýcháme pro své zaměstnavatele. Článek jsme uvedli etnicky nekorektním titulkem Mají Češi práci na salámu? Jsme línější než Řekové! – a pěkně jsme to v debatě schytali, že podléháme stereotypům o nejrůznějších národech.

Ocenili jsme disktující, kteří rozlišovali mezi „být v práci“ a „efektivně pracovat“, knížku bychom ale rádi poslali Pavlovi, který poukázal na to, jak je v praxi těžké dýchat pro firmu, když pro ni nedýchá váš šéf. A doložil to příběhem ze života jedné IT firmy. Nakonec ale knížka zůstane do dalšího kola, protože nám Pavel nenechal e-mail.

Ke všemu přistupoval se systematičností vědce a průběh celého podnikatelsko-psychologického experimentu si zaznamenával. Zajímá vás, jak dopadl? Jako rozhodující faktor se ukázala konstrukce kasičky. Z počátku Paul testoval otevřený košíček. A pokušení zvítězilo. Úředníci z něj kradli mince jako straky. Když ho nahradil ručně vyráběnou dřevěnou krabičkou s malou dírkou na mince, začalo jeho podnikání rázem dosahovat podstatně lepších výsledků. Ukrást celou krabičku už si troufnul málokdo. Ze 7 000 (!) krabiček se ročně v průměru ztrácela jen jediná. Ukázalo se, že rozdíl mezi nepoctivostí (nezaplatit bagel) a zločinem (ukrást peníze) lidé vnímají mimořádně citlivě.

Když Feldman po víc než deseti letech propočítal výnosy, dospěl k číslu, kterému by nikdo nevěřil. Průměrná míra výtěžnosti dosahovala 89,3 procenta. Rozkradlo se tedy pouze 11 procent bagelů.

Zjistil ale ještě řadu zajímavých souvislostí. V malých firmách byla míra nepoctivosti o 27–45 procent nižší než ve velkých podnicích – kde svou roli zřejmě hrála větší anonymita. Vůbec nejvíc peněz scházelo v kasičkách z nejvyšších šéfovských pater. Obecně shledával Feldman nejvíc delikventů v právnických firmách a telekomunikačních společnostech.

Zaplať, kolik chceš

Marketingový a cenotvorný princip „zaplať, kolik chceš“ (ve světovém jazyce Pay What You Want) nejvíc proslavila britská hudební skupina Radiohead. Své sedmé studiové album In Rainbows (2007) nabízela ke stažení za cenu, již si určovali fanoušci sami.

Zaplať, kolik chceš

+26

-11

O výsledcích experimentu se však skupina ani její vydavatel příliš nešířili. Z kusých prohlášení se veřejnost dozvěděla jen to, že nemalý počet fanoušků stahoval desku za nula pencí, přesto však údajně digitální prodej vydělal více než prodej předchozí desky ve fyzické podobě.

Jisté je ovšem jedno: s další deskou Radiohead tento prodejní model opustili.

Ukázalo se, že lidskou poctivost ovlivňuje i počasí. V hezkých prosluněných dnech byli lidé poctivější než v čase marastu. Na Vánoce, Díkůvzdání a Valentýna nepoctivců přibývalo. Opačný účinek měl ze svátků jen Den nezávislosti.

Zázrak se stal skutečností. Feldman vydělal na lidské poctivosti. V kariéře bagelmana pokračoval ještě po sedmdesátce. Jeho příběh se dostal na stránky magazínu New York Times, celosvětově ho proslavila kniha Freakonomics Stevena Levitta a Stephena Dubnera a stal se i součástí ekonomického výzkumu National Bureau of Economic Research. Ale především dal světu optimistickou odpověď: lidé (tedy přinejmenším americké bílé límečky) jsou ve valné většině poctivci.

Jak by si vedli Češi?

A teď přichází na řadu příběh z Česka. Napsat ho ale musíte vy, milí čtenáři. Jak by podle vás podobný experiment dopadnul u nás? Pokud je nám známo, žádný český preclíkář se zatím na podobné podnikání nevrhnul.

Ale pro inspiraci… Určitou podobnost lze shledat u jistého pražského restauratéra. Před dvěma lety spustil ve své luxusní restauraci U Petrské věže na české poměry ojedinělou akci. O cenách měli rozhodovat zákazníci. Stačilo přijít, objednat si cokoli vás napadne a pak podle svého uvážení zaplatit. Podobný model se osvědčil například v několika londýnských restauracích. V Česku však akce skončila už po týdnu absolutním fiaskem. Hamižnost a škudlilství českých strávníků celý projekt nemilosrdně převálcovaly, situace se zvrhla natolik, že bylo třeba ho okamžitě zarazit.

Co si o tom myslíte? Jak by Paul Feldman pochodil u nás? Je v Česku víc poctivců, nebo zlodějíčků? A vy sami, když se nikdo nedívá? Kdo z vás by za bagel zaplatil?

V Česku by to šlo taky

+47

-57

Napište nám, co si o tom myslíte, a přečtěte si názory ostatních. Autor nejzajímavějšího diskusního příspěvku zveřejněného do 15 hodin v pondělí 3. října získá knihu Krotitelé dluhů, kterou připravil kolektiv autorů pod vedením Lenky Králové. Pokud chcete o svazek s podtitulem Průvodce vaším rodinným rozpočtem soutěžit, zanechte u příspěvku i kontakt, abychom měli šanci dozvědět se, kam výhru poslat.

Výsledky vyhlásíme za týden u dalšího článku z rubriky Co si o tom myslíte?

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem

Vytisknout

Líbil se vám článek?

+22

AnoNe

Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 17 komentářů

Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)

Diskuze

23. 2. 2014 22:29 | Mišan

Nic takového v podnikání v České republice nemohu doporučit. Na to není třeba dělat průzkum, jediné ručičky které v Česku nekradou jsou ty u hodinek. To je jak s poctivými nálezci, už Švejk říkal, že každému poctivému nálezci patří....... V neposlední řadě je zde skoro padesát let komunistické totality, která zničila lidskou důvěřivost, slušnost, lásku k vlasti a hrdost. Proč by jinak v Rakousku i v Německu psali v obchodních domech v češtině "Češi nekraďte".

Reagovat | Citovat | Nahlásit

1. 10. 2011 23:31 | František

Pěkný článek, byl jsem napjatý až do konce...

Reagovat | Citovat | Nahlásit

30. 9. 2011 21:12 | Jarouš

K takovému chování Čechů bych byl v Česku skeptický.Jinak by se třeba chovali jinde. Příklad: Pobýval jsem s manželkou asi v r. 2003 3 měsíce v Německu v Lindau u Bodamského jezera. Chodili jsme na procházku mimo město.Pěstovaly se tu na velkých plochách jablka na stromcích-zákrscích, krytých sítěmi proti ptactvu.Porůznu u silnice byly stolky se sáčky jablek po 1 nebo 2 kg, uvedena cena a vedle kasička. V okolí se třeba nikdo nenacházel. Jablka byla výborná a i když jsme měli hluboko do kapsy,byli jsme poctiví.Na louce v osamělé stráni pěstoval nějaký sedlák 2 pěkná prasata a před večerem jim vozil krmení. Ohrada byla necelý metr vysoká.První co nás Čechy napadlo, byl údiv, že mu prasata nikdo neukradl. Vzpomněl jsem si na vojenské cvičení u nás a na prase na rožni ukradené ještě v JZD. Napadá mě otázka , jak se budou chovat v Česku příští generace.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 23:34 | Kuliiisek

U nás by mu první den nezbyl ani bagel, ani kasička, ani krabice, ve které všechno přivezl a odpoledne by mu všichni jednotně zapřeli i to, že tam ráno vůbec s něčím přijel.. :-D
A ani bych se nedivil, kdyby mu během donášky do kanceláří auto na parkovišti ukradli.. :-D

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 13:50 | Fany

Američanům se nedivím. jednak je to dané atmosférou, ve které žijí, jistým druhem vzájemného respektu a také vžitým pravidlem, že osobní majetek je nedotknutelný. Dobře si to pamatuji. I když je to mnohonárodnostní babylon, tak se většina rychle přizpůsobí.

V ČR je zase vžité spíše to, že vše je socialistické, tedy všech (říkalo se pracujícího lidi) a proto nebylo velkou překážkou si z toho společného sem tam něco vzít. Tak se to vžilo (jak někdo napsal - komunistický bacil zažraný hluboko pod kůží), že to morální bahno vyhnije až s nástupem nových generací. Tudíž bych ten průzkum klidně vyděl v obráceném poměru. 80% rozkradeno a 20% zaplaceno.

Pamatuji, jak za bolševika jsme měli v kanceláři sklenku od přesnídávky a tam dávali dohodnutý obnos za každé uvařené kafe. Z těch peněz se pak kupovalo další. Většinou ještě nějaké drobné zůstaly. Pak se konvice v kancelářích zrušily a zavedla jedna centrální v takové malé kuchyňce. Samoobslužný systém se ale zachoval. Tam to ovšem dopadlo katastrofálně. Nějak si pamatuji, že jsem tam vypil asi 5 kafat (každý den jedno) a v plechovce bylo asi na 30 kafat. Přitom si kafe ten týden vařilo odhadem 30 lidí. Někteří i třikrát za den. Když vezmu jen to jedno, tak je to 150 kafat. Tedy poctivost 20%. Také se to hned zrušilo a každý si nosil to své. My z kanceláře měli to společné a sklenička žila dál.

Vím, že je to jen malý vzorek, ale nevěřím, že by to bylo lepší.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 13:25 | V.Mlich

Když jsem cca r. 1985 nastoupil do JZD Slušovice, nechávala paní z bufetu výpočetního střediska přes víkend vyložené základní potraviny a workoholici měli možnost samoobsluhy. Fungovalo to, i když počet lidí stoupnul ze 20 na 2 stovky, takže asi ztrátová nebyla.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 13:07 | Marek

To je podobny princip, jako jsem popisoval vyse. Jde zrejme o maly kiosek, ve kterem vas obsluhuje primo majitel - nebo si aspom myslite, ze ten, kdo vas obsluhuje je majitel. Tim padem se setkavate s konkretnim clovekem, ktery vam podava kelimek dzusu a vam by trapnost nedovolila mu to nezaplatit, je to vlastne takova osobni transakce. Naopak ve velke luxusni restauraci beha deset velice profesionalnich, ale odosobnenych cisniku, kterym podnik rozhodne nepatri. Takze penize za langusty, ktere vam serviruji na zlatych podnosech, nejdou do jejich kapsy, protoze langusty ze sveho neporizovali. Tady uz je to najednou snazsi zaplatit nejakou smesnou sumu. Neni to osobni, ale anonymni transakce.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno

29. 9. 2011 12:40 | Jahoda František

Zimní kiosek nad Smědavou v Jizerských horách, cestou na Jizerky. Zákazník si vybere zboží a sám si určí jeho cenu. Funguje to už pěkných pár let (posledně mě prodejce dokonce upozornil, že jsem za džus pro děti chtěl zaplatit až moc).

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 11:39 | xls

Češi jsou v tomhle přece jen trochu odlišní. Co takhle cestuji, tak jsem si všiml, že v zahraničí to je jasně rozdělené: většina lidí jsou slušní a ti zásadně nekradou, pak je tam pár zlodějů. To tady v podstatě krade skoro každý.
Není to ale jen otázka krádeží, to samé platí pro sex. V cizině ti většina místních nedá ani náhodou, to leda šlapky, Češka při vidině nějaké materiální výhody v podstatě žádné morální dilema nemá.

-4

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 10:08 | Marek

Nabizi se okamzite odpovedet, ze v Cesku byl Feldman totalne pohorel, prisel by o bagely, o kasicky i o iluze. Nepodlehal bych ale hned takovemu pesimisu. Myslim, ze zdaleka nejvetsi vliv bude hrat prave velikost firmy. Da se presne ocekavat, ze nejvice se bude krast v tech nejvetsich. On cely ten experiment totiz nevypovida uplne o lidske prirozenosti a o tom, co delame, kdyz mame jistotu, ze nas nikdo nevidi. V kancelari ji nikdy uplne nemame. A i kdyz jsme treba lakomci a skrblici az na pudu, davame si sakra bycha, aby si to o nas nevykladali kolegove a nechechtali se nam za zady. Cim mensi firma, tim vic si vidime do talire a kolegove si dobre vsimnou, kdo za svuj bagel zaplati. To podle meho vysledky zasadne ovlivnilo. S lidskou prirozenosti - ani tou americkou - to podle meho ve skutecnosti tak slavne, jak si mysli feldman, nebude. A naopak na obhajobu Cechu se da rict, ze by dost mozna za techto okolnosti dopadli stejne jako Amici.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 10:05 | Vladimíra Lokšová

Potěšilo mne, že alespoň Američané jsou relativně poctiví, alespoň podle experimentu. Nechci se nikoho dotknout, ale myslím, že většina Čechů je na opačném pólu. Lidé hlavně nevědí, proč je smysluplnější nekrást než krást. Kdo by si u nás zakládal na tom, že nekrade, byl by směšný. Nekradu, abych obstála před sebou. Ale většině je tato myšlenka cizí a potom platí, že společnost, lidé, mezi kterými se pohybují, je tahají ke dnu. Jednomu úředníkovi z Finančního úřadu, který přišel ke mně jako zákazník, jsem říkala, že jsem si pozvala elektrikáře a do telefonu mi slíbil, že mi dá potvrzení o platbě ale poté, co práci udělal, řekl, že žádné potvrzení nemá. Ptala jsem se úředníka, jak se zachovat v takové situaci a dostala jsem překvapivou odpověď: "Lidé se inspirují u politiků, když kradou oni ....." Větu nedořekl. Situace je taková, že lidé nevědí, proč měnit své chování. Intelektuálně se tím nezabývají a okolí i celá společnost jim dávají většinou jenom špatné příklady.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 9:57 | jan

Pan Feldman by u nas nepochodil.češstvi s tím nema mnoho společného.komunisticka špína je příliš zažraná a jen tak se nevypere.posledních 20 let se moc neliší.nejsou zde příkladní lidé ani společenské klima.

-1

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 9:15 | Gabriel Pleska

Může se stát, že se vám ten titulek nezdá, dokonce vám může, jak poněkud pateticky povídáte, rvát rozličné orgány z těla i s těla. Redakci to mrzí. Jenže je správně, spojka jak je i spojkou časovou. Oproti když má ještě jemný významový odstín – okamžitost. Synonymní je jakmile.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno

29. 9. 2011 8:50 | MoB

Já bych asi bohužel tady v Česku na poctivce nevsadil ani zlámaný groš. Sám se snažím být poctivý ve všech ohledech, ale bohužel jsem se s tímto přístupem už dostkrát spálil, dalo by se to i vyčíslit finančně (a to jde jenom o soukromé záležitosti, ne o podnikání). V Česku se bohužel pořád považuje za kanóna ten, kdo krade a podvádí - dokud se toto nezmění, budeme furt patřit do té méně civilizované části Evropy. -- Ohledně té restaurace - nemohlo to třeba být i tím, že lidi mají zkreslené představy o cenách? Ono když někdo jde do restaurace jenom když má v kapse kreslené peníze (stravenky), tak asi nebude přesně vědět, kolik zaplatit za oběd v lepším podniku... Fakt nevím, ale ten pokus by mě zajímal, je to někde popsáno blíže?

Reagovat | Citovat | Nahlásit

29. 9. 2011 8:23 | Yarda

Já bych tu podobnost preclíků s pražskou restaurací neviděl. Ten preclík měl asi stanovenou cenu a kdo ji nezaplatil, byl zloděj. Ta restaurace (údajně luxusní, nebyl jsem tam ale předpokládám, že se tam platí i když číšník odpoví na pozdrav) nabízela, aby zákazník zaplatil podle svého uvážení. Tak pokud bych si tam objednal oběd o dvanácti chodech a zaplatil korunu tak bych mohl být přesvědčen, že jsem splnil to co se ode mne čekalo.

-2

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit všech 17 komentářů

Informace na této stránce mají povahu diskusního fóra pro registrované uživatele. Byť je pro publikování příspěvku vyžadována registrace, vydavatel neručí za pravdivost zveřejněných informací a neověřuje jejich faktickou správnost či autenticitu. Pokud jste zaznamenali příspěvek, který by tu být neměl, napište nám na redakce@penize.cz

Oblíbená témata

bagelman, Freakonomics, krádež, Paul Feldman, Pay What You Want, poctivost, U Petrské věže

A tohle už jste četli?