Autobusák, který vás odveze do Monte Carla, dostane desetimilionovou pokutu. A pošťačka, která vám přinese pohled od kamaráda z Las Vegas, vyfasuje od ministerstva financí aspoň melcek (brněnsky mega, pozn. red.). Pro podobně neskutečně blbý zákon – jen nešlo o cenzuru zájezdů do metropolí hazardu, ale o cenzuru internetu: jedním kliknutím se můžete usadit ve virtuálním kasinu – hlasovala tenhle týden třeba Kristýna Kočí nebo předseda pražské ODS Boris Šťastný a sedmnáct dalších lumenů. Ta jména si zapamatujte a napříště vykroužkujte.
Cenzura dík poplachu médií naštěstí neprošla. Na rozdíl od zbytku důležité novely zákona o loteriích. Ta ale není o moc lepší. „Návrh na omezení hazardu“, jak se o novele schválené 138 hlasy proti jednomu píše, totiž naopak ruší některá omezení. A kde regulace zůstává, tam se počítá s kupováním potřebných razítek v temných zákoutích radnic.
Kvůli hazardu trpí přes milion Čechů, kteří nehrají
Hned na začátek: hazard není podnikání jako každé jiné. Když pěstujete jablka, řídíte taxík nebo vyvážíte septiky, navyšujete bohatství nejen své vlastní, ale i lidí okolo: nakrmíte je, dostanete je na letiště nebo je aspoň zbavíte smradu z hajzlíku.
Pak zaplatíte daň z příjmu, odvedete DPH a třesete se, aby vám snaživý úředník nezačal hledat ve zlaté renetě červíka.
Zato herny a loterijní společnosti mají pohodičku. Namísto daní platí jen nízké a netransparentní odvody na dobročinné účely. Úředníci jsou s nimi kamarádi, vždyť ročně rozdají jen desítky pokut v celkovém součtu jednotek milionů. (Co myslíte, mění to novela? Jistě, že ne.)
Majitelé hazardních podniků přitom rozšiřují bohatství svoje, ale kolem sebe šíří neštěstí, slovy ekonomů negativní externality. Viz údaje z pozoruhodné studie poslance Josefa Novotného:
- „Jeden patologický hráč způsobí problémy a utrpení v průměru patnácti dalším lidem ve svém okolí. (…) Jedná se o 1 až 1,5 milionu obyvatel České republiky.“
- „Těžko lze vypočítat, kolik stojí daňového poplatníka patologický hráč soudce (jenom v Praze jsou to tři soudci), patologický hráč policista (známé jsou desítky případů), patologický hráč, který dříve vlastnil prosperující firmu, nebo dospívající patologický hráč, který kvůli hazardní hře nedostudoval.“
- „Americký ekonom Earl Grinols z university v Illinois spočítal, že sociální náklady gamblerství (zvýšená kriminalita, nezaměstnanost, osobní bankroty atd.) stojí americkou ekonomiku ročně 54 miliard dolarů.“
- „Češi na to, jak málo vydělávají, hrají nejvíc v Evropské unii.“
Šup s bednou před školu
To jsou panoramata! Průvod masek historickým centrem Brna, „kasina uprostřed Evropy“.
Obrázek zvětšíte kliknutím.
Novela zákona o loteriích dělá dost pro to, aby tahle čísla ještě trochu povyskočila. Vypadly z ní například celorepublikově platné limity pro to, jak daleko musí být automaty třeba od kostelů a škol. Nově budou moci zaplevelit města celá.
Pravda, i dřív se to dalo obejít. Jak upozornili bystří lidé ze sdružení Brnění, brněnská úřednice Radmila Schätzelová povolila desítky automatů v místech, kde podle zákona stát neměly. Její obrana pak neměla chybu: prý netušila, jak se pozná škola.
Místo jasného, univerzálního zákona tedy budou od příštího roku dělat pořádek v hernách právě takhle chytří a čistí lidé.
Obecní perpetuum mobile: vypovíme nájem kavárnám a napakujeme se z heren
Jak dál „omezili“ hazard ve vzácné shodě poslanci z ČSSD, TOP 09 a ODS?
- Automaty povolené obcí budou přisypávat odvody na „veřejně prospěšné účely“ přímo do městské pokladny. Na první pohled to je rozumné. Na druhý to znamená, že se rekordní počet automatů jen tak snižovat nebude. Na třetí si pak představme perpetuum mobile, kdy obec z těchto peněz sanuje škody způsobené hazardními hráči – například najme další strážníky. Krásná příležitost pro ty, kteří se chtějí na veřejných penězích napakovat.
- Správní poplatky za povolení od státu jsou nadále zastropované na 10 milionech ročně. Velké loterijní společnosti děkují, byl by to opruz dělit se o procenta z obratu nebo se účastnit dražeb jako v jiných zemích.
- Na oko se komplikuje možnost, že si loterie vytvoří vlastní dobročinný spolek a tomu pak pošle povinné odvody. Stále je ale možné poslat tyhle peníze jakékoliv fyzické osobě. Představte si Aleše Hušáka jako náčelníka Neplatnou sázenku na dětském táboře.
Zastavárno a herno, párečku zamilovaný, máte naše požehnání
Česko se tedy nevydalo ve stopách bohatých zemí, kde vědí, že když už někomu omezovat řemeslo, tak právě provozovatelům hazardu:
- V Irsku, které bývalo pro ODS vzorem liberální ekonomiky, jsou hazardní hry zcela zakázány.
- V sousedním Rakousku je jen na tucet kasin, fungujících pod přísným státním dohledem.
- V žádné mně známé evropské zemi nejsou historická centra měst zavšivena monstrnápisy Casino, Herna a Jackpot.
Uzavřeme to ještě jednou citací z práce poslance Novotného: „Ve světě neexistuje případ totálně neregulovaného a konkurenčního trhu hazardních her, s výjimkou několika herních rájů, které jsou ale pod přímým státním dozorem. Vlády totiž nejsou ochotny akceptovat sociální důsledky provozování hazardních her.“
Česká republika tedy navzdory novému rádobyomezení hazardu zůstává světovým unikátem. Místem, kde stát vytváří příjemnější podmínky pro kombo zastavárna-herna než kavárna-knihkupectví. Bitvu o cenzuru jsme vyhráli. Válku o zemi, která nevypadá jako zchudlé Las Vegas v barokní krajině, ale s touhle novelou prohráváme.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
24. 6. 2011 6:20, žalobníček
Ale to je přeci běžný jev,že poslanci hlasují podle zájmů příslušné lobby a výše odměny z jejich strany.Já se s tím už setkal kdysi,když mi zástupce konkurenční firmy klidně řekl - Není problém uplatit polovinu poslanců,aby byl přijat zákon v náš prospěch.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
26. 6. 2011 2:12, Jaroslav Rázl
Nejde o problematiku "již" patologických hráčů. Pro ně je jediná, a velni malá nadějě - ústavní léčba. Souhlasím s Vámi - Ti si vždy nějak poradí a ne každý má na to, aby si, jako jedem můj známý, koupil automat domů a tam v soukromí podléhal své neukojitelné vášni. Jde o to, aby se snížilo riziko vzniku nových patologických hráčů, t.j. hráčů, kteří svou "potřebu hrát" nejsou sami svou vůlí schopni korigovat, podobně jako třeba skutečně notoričtí alkoholici. Neumím si představit absolutní odstranění hazardu, ale umím si představit jeho účinné zdanění a omezení. V tom s autorem souhlasím.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.