Sdružení obrany spotřebitelů ČR (SOS) vzniklo začátkem února 1993 v Ostravě. Podle slov předsedy republikového výboru Františka Lobovského ho založila skupina spotřebitelů, která si uvědomila, že má smysl sdružit síly pro situace, kdy jednotliví spotřebitelé složitě hájí svá práva při vyjednávání s dodavateli výrobků a služeb. Z Ostravy sdružení postupně rozšířilo svou působnost na území celé České republiky, v současnosti má zastoupení v devíti krajích.
SOS není jedinou organizací hájící zájmy spotřebitelů, ve stejné době vznikaly i další sdružení, některá přežila, jiná již nevyvíjí činnost. V současnosti se nespokojení zákazníci mohou obracet například na Sdružení českých spotřebitelů nebo Občanské sdružení spotřebitelů TEST.
Platforma pro nespokojené klienty?
"Kritéria, podle nichž některé firmy rozhodují o způsobu, kterým vyřídí reklamaci poškozeného spotřebitele, nadále nemívají s platným zákonem, natož s dobrými mravy, mnoho společného," říká František Lobovský. SOS proto spotřebitelům poskytuje poradenskou službu. Podle slov Lobovského je tato aktivita dána hlavně jejich poptávkou.
Prvním případem, kterému se SOS více věnovalo, byl případ mobilních telefonů Sagem. Na trhu se tehdy objevil poruchový výrobek. "V poradnách jsme zaznamenali podněty spotřebitelů a na základě nárůstů podání jsme společně s Českou televizí iniciovali jednání s distributorem výrobku," vysvětluje Lobovský. "Hlavně díky spolupráci sdělovacích prostředků se povedlo prosadit výměnu vadného typu spotřebiče za nový," dodává.
Klienti versus Česká spořitelna |
Úspěchem, který si na své konto může SOS připsat, byl spor nejprve České spořitelny (profil, názory) a studentů a poté i Penzijního fondu ČS (profil, názory) a jeho klientů. V obou případech se jednalo o částku 10 000 Kč, kterou instituce odmítaly zákazníkům přiznávat. V kauze vysokoškoláků šlo o nevyplácení prémie za absolvování vysoké školy s červeným diplomem. Nejprve se na SOS obrátilo několik poškozených vysokoškoláků, po vydání první tiskové zprávy další. Sdružení začalo s peněžní institucí vyjednávat, celou kauzu i zmedializovalo. Studentům navíc doporučilo, aby finanční ústav zažalovali. Banka nakonec částečně ustoupila a absolventi magisterského studia původně slíbenou částku získají. Zkrátka ovšem přijdou bakaláři. Penzijní fond ČS zase odmítl vyplácet pozůstalým osobám v případě smrti pojištěného pojistné plnění ve výši 10 000 Kč. V tomto případě instituce také ustoupila a částka bude klientům přiznávána. Více si o obou kauzách přečtěte v článku Postavme se nefér jednání finančních institucí. |
Působení sdružení má ovšem svá omezení. Kapacita SOS není taková, aby jeho pracovníci mohli s každým klientem chodit za prodejcem. Nezajistí jim ani bezplatné právní zastoupení u soudu nebo specializované studie a analýzy. Důvodem je limitovaný rozpočet, a tedy i omezená možnost zaměstnávat odborníky. Jde ovšem o krátkodobé hledisko, větší kauzy se snaží sdružení zmapovat, získat názory odborníků a docílit řešení. Sdružení také nemůže odhalit všechny problémy na trhu, řeší několik kauz ročně.
Konzultace a kontakty sdružení využívá k sestavení interní statistiky. Zjišťuje tak, které problémy jsou v daném čase pro spotřebitele nejaktuálnější a na základě toho je schopno vnímat nějaký jednotlivý problém, jež se na trhu vyskytne.
Pokud konzumenti řeší nějaký spor, skutečně se jim může vyplatit se na SOS obrátit. Ukazuje se totiž, že jen společnými silami lze instituce přinutit k tomu, aby je začaly brát vážně. Tak tomu bylo například v kauze studentských kont (viz sloupek vlevo), kde se SOS podařilo poškozené vysokoškoláky "sjednotit" a společnými silami instituci dotlačili ke splnění původních slibů.
Podle našeho názoru může SOS posloužit jako platforma i pro nespokojené klienty stavebních spořitelen, kteří i v našich diskusích často vyjadřují chuť postupovat ve věci neustále rostoucích poplatků společně (viz. články Stavební spoření: další zhoršení podmínek je na světě nebo Poplatky stavebních spořitelen: platit, či neplatit?).
Přístup institucí je podle Lobovského často politováníhodný. Pokud sdružení vytipuje problém, kterému se nadále věnuje, snaží se ho se společnostmi nejprve řešit spíše přátelsky, popřípadě dává podnět orgánům státu. Ochotní podnikatelů věnovat se problému však začíná být patrná často až ve chvíli, kdy do něj vstupují sdělovací prostředky.
Pomoci může každý
SOS je sdružení otevřené, tedy kdykoliv přijímá nové členy. V současné době jich má podle Lobovského asi 1 700. Jde o členy sympatizující, kteří pouze svým podpisem vyjadřují svou podporu činnosti SOS, a dále o přispívající členy. Ti ročně vkládají 300 Kč, za což pravidelně získávají různé materiály jako je časopis Štít spotřebitele, letáky, brožury a cd. Aktivní členové se podílí na jednotlivých projektech.
Sdružení je nezisková organizace, funguje tedy díky různým dotacím a grantům. Nejvýznamněji se na nich podílí Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, jeho příspěvek financuje asi 70 % výdajů sdružení. V roce 2003 dosáhlo SOS celkových výnosů (tedy příjmů) 4 030 000 Kč. Na nich se nejvýznamněji podílely dotace zmíněného ministerstva a grant od Mezinárodního visegrádského fondu v souhrnné výši 2 942 000 Kč a také tržby za vlastní výkony a zboží ve výši 951 000 Kč. Od členů bylo přijato 134 000 Kč, zbývajících 3 000 Kč činily úroky. Celkové náklady pak dosáhly 4 050 000 Kč.
Sdružení obrany spotřebitelů ČR |
Adresa: Rytířská 10, 110 00, Praha 1 Klientská linka: 900 969 091 www.spotrebitele.info |
Získat informace o spotřebitelských právech či konzultovat konkrétní problém lze v poradnách sdružení, kterých je nyní 17, telefonicky, nebo písemně, a to buď poštou nebo přes internet v on-line poradně.
Poradenství je zdarma, zpoplatněny jsou pouze telefonní hovory, a to po zvýšení DPH cenou 7 Kč za minutu.
V materiálech, které organizace vydává, se spotřebitelé dočtou aktuální informace a doporučení, jak postupovat ve spotřebitelsky nejrizikovějších situacích. SOS se také vyjadřuje ke znění vznikajících zákonů a novel v oblastech, jež se dotýkají spotřebitelských zájmů, věnuje pozornost tomu, aby se lidé setkávali s bezpečnými výrobky a službami a pořádá různé vzdělávací semináře.
Má podle organizace typu SOS smysl? Máte špatné zkušenosti s vyřizováním reklamací nebo snad s nefér jednáním finančních institucí? Obrátili jste se s vaším problémem na spotřebitelskou organizaci? S jakým výsledkem?