Spotřebitelskou legislativu Evropské unie tvoří převážně směrnice, které původně schvalovala Rada a po uzavření Smlouvy o Evropské unii Rada a Evropský parlament. Směrnice jsou adresovány členským státům a vyplývá z nich povinnost převzít, transformovat (říká se také implementovat) jejich obsah do národního práva. V oblasti ochrany spotřebitele to členské státy provádějí vydáním zákonů nebo jiných právních předpisů, začleněním jejich obsahu do občanského zákoníku apod.
Také státy, které usilují o vstup do Evropské unie, přejímají jako součást přípravy na toto členství do svých právních řádů obsah evropských předpisů, tedy i spotřebitelských směrnic. Podkladem pro tuto legislativní činnost kandidátských států je zpravidla závazek ke sbližování jejich národního práva s právem Evropské unie, obsažený v dohodách o přidružení (asociačních dohodách). Takový závazek vyplývá i z asociační Evropské dohody, kterou uzavřela Česká republika s Evropskými společenstvími a jejich členskými státy 4. října 1993. V čl. 92 této dohody je obsažen náš závazek spolupracovat "k dosažení plného přizpůsobení České republiky systému ochrany spotřebitele v Evropském společenství".
Zdroj: EUROSKOP - oficiální server Ministerstva zahraničních věcí ČR informujícím o integraci ČR do EU (www. euroskop.cz), Delegace Evropské komise v ČR (www.evropska-unie.cz)
Sdílejte článek, než ho smažem