Zdroj: Shutterstock
Obecně největším a dlouhodobým problémem s dávkami pro postižené je podle samotných handicapovaných administrativní zátěž. Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, upozorňuje hlavně na zbytečně opakované zdravotní prohlídky. „Každý žadatel například o dávku na zvedací plošinu musí znovu projít posouzením zdravotního stavu, a to i přesto, že má přiznaný průkaz ZTP, invalidní důchod a všechna možná vyšetření,“ říká.
Lidi, kteří si žádost podají, přitom zpravidla už řadu posouzení svého zdraví absolvovali. „Ty lidi to opravdu zatěžuje a svým způsobem i dehonestuje, protože po nich úřad chce různé podivné údaje, které nijak nesouvisí s jejich konkrétní životní situací,“ vysvětluje Krása. Dodává, že posudkových lékařů je málo. Systém je podle něj v rozpadu – vyřízení takové žádosti trvá až tři měsíce.
Lékařská posudková služba spadá pod Českou správu sociálního zabezepečení. Jejích 445 lékařů, z nichž jen něco přes polovinu pracuje na plný úvazek a 40 procent je ve věku přes šedesát roků, zpracuje podle informací ministerstva sociálních věcí ročně zhruba 400 tisíc posudků.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka předložil na konci září novelu, která by problém s nedostatkem posudkových lékařů mohla zmírnit. Nebo zabránit – při vědomí vysokého věku podstatné části posudkových doktorů – větším problémům v budoucnu. V novele zákona o provádění sociálního zabezpečení, která zatím v Parlamentu prošla prvním čtením, Jurečka navrhuje, aby posudky mohli připravovat také odborní nelékařští zdravotničtí pracovníci – tím myslí lidi například s kvalifikací všeobecné nebo dětské zdravotní sestry, porodního asistenta, záchranáře nebo třeba fyzioterapeuta. Lékař by byl pořád garantem odbornosti, posudek by musel podepsat, ale vyřizování posudků by mohlo zrychlit. Podle odhadů ministerstva sociálních věcí by tahle mohlo v Česku přibýt až 160 lidí, kteří by zdravotní posudky zpracovávali.
Byrokraticky náročný proces získávání dávek v poslední době komplikují také problémy s přetížením úřadů práce. Zvýšenou zátěž si úřady vyzkoušely už v době covidu, s uprchlickou vlnou jim naráz přibyla řada klientů z Ukrajiny, a aby toho nebylo málo, všechno umocnila energetická krize s nárůstem žadatelů o nejrůznější dávky.
Další problém je samotný růst cen, kterému dávky nestačí. Pro postižené jsou určené především dvě dávky – příspěvek na mobilitu a příspěvek na speciální pomůcku. Příspěvek na mobilitu byl zvýšen naposledy v roce 2018 o 150 korun. Podle Národní rady pro osoby s postižením to je teď už nedostačující kvůli prudkému růstu cen pohonných hmot. Dostatečné nebude prý ani zvýšení z 550 na 900 korun, které navrhuje vláda.
Příspěvky… no dobře.
Slušné pojištění může být k nezaplacení. Rádi vám pomůžeme vybrat.
Zvyšování dávek pro postižené měla vláda v plánu od října, projednávání příslušné novely, ale nakonec bude trvat déle, opozice má k vládnímu návrhu výhrady a navrhuje vlastní vylepšení.
Připravili jsme přehled dávek pro postižené, podmínek pro nárok na ně a mapujeme, jak se mají změnit:
Ve druhém čtení zákona během minulého týdne opozice přišla s několika návrhy, na kolik příspěvek na mobilitu zvednout – od 1100 po 2200 korun. Nově by se taky podle pozměňovacího návrhu Víta Kaňkovského mohl příspěvek na mobilitu poskytovat lidem, kteří jsou závislí na domácí plicní ventilaci nebo oxygenoterapii. Ty přístroje se totiž nedají vypnout a jejich uživatele často zaskočila rostoucí cena elektřiny.
Pokud pozměňovací návrh projde, mohli by dostávat 2900 korun měsíčně. Do závěrečného třetího čtení, kde poslanci zváží i tyto návrhy, může jít novela od 23. října. Pokud by se všechno stihlo, můžou vyšší příspěvky být od listopadu.
Že je nezbytné zvýšení příspěvku na mobilitu, je přesvědčen i veřejný ochránce práv. V souvislosti s příspěvkem na mobilitu, speciální pomůcky nebo na péči o osoby s postižením se na ombudsmana ročně obrátí zhruba 130 lidí – většinou právě proto, že nemají dost peněz na úhradu běžných výdajů.
Stejně důležité je podle ombudsmana taky zvýšení příspěvku na péči o osoby v 1. a 2. stupni závislosti. „Ceny regulovaných úhrad za sociální služby rostou. Osoby závislé na péči si tak z příspěvku mohou uhradit stále méně sociálních služeb. Osoby s přiznaným příspěvkem na péči ve stupni 1 potřebují každodenní pomoc jiné osoby u tří až čtyř základních životních potřeb, přitom z částky 880 korun měsíčně dokáží zaplatit sotva šest hodin pomoci v měsíci,“ říká ombudsman Stanislav Křeček. Nízká výše příspěvků podle něj nejen značně omezuje právo osob s postižením na nezávislý život, ale možná jejich životy i ohrožuje.
Podmínky pro získání příspěvku na zvláštní pomůcku, včetně příspěvku na nákup motorového vozidla, jsou podle Národní rady pro osoby s postižením zatím víceméně v pořádku. Problematické je snad jen posuzování nároků na příspěvek na motorové vozidlo, protože posudkoví lékaři mnohdy odmítají přiznat dávku jen proto, že postižení žadatele neodpovídá přesně textu přílohy příslušné vyhlášky, kde jsou výslovně jmenovaná.
„Rozumíme tomu, že každý stát se brání zneužívání systému, ale asi by to chtělo trochu zjednodušit. Člověku, který nemůže chodit, by ta dávka měla být přiznána a není podstatné, jestli nechodí proto, že má kratší nohu, amputaci nad kolenem nebo pod kolenem,“ konstatuje Václav Krása.
Jana Divinová
Sdílejte článek, než ho smažem
