Nastupující ministryně sociálních věcí mluvila v nedávných dnech dvakrát do rádia. K sKartám pokaždé řekla to samé, přesto bylo těch pár vět interpretováno pokaždé jinak. Hezky to ilustruje debatu o kartách sociálních systémů: guláš.
Ministryně dvakrát řekla, že stát má zákonem dané, že dávky se vyplácejí přes sKartu, a že má uzavřenou smlouvu s Českou spořitelnou. A že dokud se tohle nezmění, nedá se nic dělat, příjemci dávek musí sKartu mít, jinak nic nedostanou. Jednou k tomu řekla, že je připravena jednat o změnách v používání sKarty – a tohle vystoupení dostalo nálepku „podle ministryně by sKarty mohly být dobrovolné“. Když o tři dny později znovu konstatovala, že „zákon dobrovolnost sKaret nepřipouští“ a dodala, že úplná dobrovolnost by systém sKaret mohla ohrozit, titulky správně hlásily, že ministryně chce sKarty povinné. Přesto úplně správné nebyly, tvrdily totiž, že Ludmila Müllerová náhle mění názor.
Jak se premiér probudil
Otázka je, jak to má ministryně Müllerová dohodnuté s premiérem. Ten totiž nedávno zjistil, že se mu projekt sKaret nějak nelíbí. Měl by být brán vážně – jednak je první mezi ministry, jednak by měl být na oblast sociálních věcí odborník – sám přece v čele MPSV ještě před pár lety stál.
Aby ale premiér začal jednat, musela jeho strana dostat na frak ve volbách.
A to jsme najednou slyšeli, že Nečas „zakazuje strašit šetřením“ (kdo si naposled nechal od premiéra něco zakázat?) nebo že „tvrdé kontroly švarcsystému jsou falešným směrem“. A taky, že „vláda byla smlouvami o sKartě podfouknuta“ a že si nedokáže představit, že by sKarty byly povinné. Prozření jsou to překvapivá – protože pro škrty, potírání švarcsystému i sKarty premiér ve vládě i ve Sněmovně příkladně hlasoval.
Premiér je zkrátka hlava děravá a občas zapomene, co si včera myslel. Berme proto i jeho nejnovější postoj k sKartě s nadhledem. Možné je cokoli. Jisto však je, že za stát začal o sKartě vyjednávat s dalším zainteresovaným, totiž s Českou spořitelnou, která systém provozuje. Právě jsem se vrátil ze Spořitelny a pan generální všechny moje požadavky přijal! Tak nějak si lze přeložit premiérovo vyjádření po schůzce. „Podle předběžné dohody, kterou mám s generálním ředitelem České spořitelny, je možné označit koncept povinné sKarty za mrtvý,“ řekl Českému rozhlasu.
Jenže jedním dechem říká, že karta bude sloužit jako průkazka. K čemu přesně má být taková průkazka dobrá, když k prokazování máme občanský průkaz, sice jasné není, ale čert ten detail vem.
Nezměnilo se nic!
Jenže – jak může sloužit sKarta jako průkaz poběrače dávek, když bude nepovinná? Vysvětlil to nakonec (opět v rozhlase) Pavel Kysilka. Vysvětlil národu u přijímačů, že když pan premiér říká nepovinná sKarta, myslí tím povinná sKarta bez povinné platební funkce. Tedy sKartu musíte mít, ale smíte nepoužívat. „Nikdy nezaznělo ze strany státu, že by zpochybňoval povinnost držet sKartu a být v tom systému jednotného výplatního místa pro příjemce sociálních dávek, čili i to, co zaznělo od pana premiéra, znamená, že se počítá s tím, že příjemci sociálních dávek budou mít řekněme tedy povinně sociální , ale co je nové po té pondělní dohodě a co se mění tím, s čím my jsme přišli jako se svým návrhem: mění se to, že nebude povinná ta platební funkce sociálních karet.“ Děkujeme za překlad. A dodejme to, co pan generální taky ví: platit kartou a vybírat si peníze sKartou nemusí ani teď. Člověk si prostě zadarmo může přeposlat peníze bez prodlení na svůj účet. A dělají to skoro všichni. Zato placení v obchodech, které podle pana Kysilky má být zřídlem zisku, se zatím nějak neujalo. Takže novinka nenovinka.
A je tu ještě jedna novinka: Česká spořitelna si sežene parťáka, který zařídí donášku hotových peněz nebo složenek těm, kteří prostě s žádným účtem nechtějí pracovat. To má být ta velká zpráva. Takže si to připomeňme: původně, ještě než sKarty přišly, nám tahle možnost byla servírována jako samozřejmá. Pak bylo veliké haló, že to nepůjde. Pak nám táta sKarty Vladimír Šiška v rozhovoru tvrdil, že „klienti, kteří budou chtít setrvat u této formy [tj. u složenek], tak si tyto služby můžou objednat“. A teď Česká spořitelna ohlásí tuto možnost premiérovi jako novinku a premiér je spokojený, problém vyřešen.
Prozatím Česká spořitelna rozeslala na úřady práce přes dvě stě tisíc sKaret, do konce roku jich mělo být rozdáno šest set tisíc. A pojedeme dál. Je takový starý fór o Michelangelovi. Nějakému potentátovi se prý zdál nos jeho Davida příliš veliký. Sochař si nenápadně nabral prachu z mramoru, vyšplhal nahoru, kladívkem říznul do majzlíku, prach se kritikovi snesl k nohám a Michelangelo se ptal, jestli už je to OK. Bylo. Jenže David je mistrovské dílo, o sKartě se nic takového nedá povědět ani náhodou.
Co si o tom myslíte vy? Jak to s sKartou nakonec dopadne? Své názory pište do diskuze. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou od Grady.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno