Reforma v Německu a boj s nezaměstnaností naruby

Reforma v Německu a boj s nezaměstnaností naruby
Rostoucí míra nezaměstnanosti v Německu ukazuje, že státní politika nemusí být účinným řešením. Poučení tak plyne nejen pro Němce, ale i další státy, které chtějí s nezaměstnaností bojovat dalším přerozdělováním namísto osvobození trhů od nadměrné regulace.

Německo se posledních 30 let ubírá směrem ke státem řízenému hospodářství. Po odchodu kancléře Ludwiga Erharda v roce 1966, který svými hospodářsko-politickými opatřeními dokázal vytvořit dobré prostředí pro život, kde se dařilo svobodě a aktivitě, které vyústily v prosperitu, to jde s Německem z kopce. V roce 1998 se ujímal vlády socialistický premiér Gerard Schroeder a prohlašoval, že sníží míru nezaměstnanosti na polovinu oproti tehdejšímu stavu, který činil na začátku roku téměř 12 % (oficiální údaj podle národní statistiky; harmonizovaná míra nezaměstnanosti podle EU dosahovala necelých 10 %).

Sliby? chyby!

Jaký je stav nyní? Oficiálně je v Německu bez práce více než 5 milionů lidí. Problémy s nezaměstnaností jsou strukturálního rázu a odrážejí rigidní trh práce s velkou mocí odborů. Oficiální národní míra nezaměstnanosti dosáhla v lednu 12,1 %. Kdybychom však chtěli dostat skutečnou výši míry nezaměstnanosti, tedy podíl lidí, kteří nevytvářejí hodnoty poptávané na trhu, museli bychom k oněm více než 5 milionům připočíst dalších 1,5 milionu lidí, kteří vykonávají dotované veřejně prospěšné práce. A tak je míra nezaměstnanosti ve skutečnosti 15,5 %. Gerhard Schroeder tak oproti svému plánu snížit míru nezaměstnanosti na zhruba 6 % zaostal o celých 9,5 %. Za oním razantním nárůstem počtu nezaměstnaných stojí reforma Hartz IV, podle které se nyní mezi nezaměstnanené nepočítají jen lidé na podpoře v nezaměstnanosti, ale i lidé žijící z jiných sociálních dávek. Toto spojení je nejen kosmetickou úpravou, ale zásahem do vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Od roku 2005 bude dostávat plnou podporu v nezaměstnosti jen člověk, který je bez práce max.1 rok, poté bude dostávat mnohem nižší částku, která odpovídá současným sociálním dávkám. Ty ale obdrží jen v tom případě, že vyčerpal své zdroje, jako např.úspory, životní pojištění či příjem manžela/manželky. Odhadem tak budou vypláceny přibližně 2/3 předchozí podpory v nezaměstnanosti.

Hartz IV

Program Hartz IV je završením souboru reforem trhu práce, které v Německu započaly v roce 2003. Podstatnými kroky prvních 2 reformních balíčků (Hartz I & II) byly různé rekvalifikační kurzy, podpůrné platby pro účastníky rekvalifikací, podpory podnikatelům rekrutujících se z řad nezaměstnaných, růst počtu pracovních center a vytvoření zvláštních pracovních míst s nižší, ale postupně rostoucí daňovou a sociální zátěží. Balíček Hartz III znamenal reformu pracovních center spočívající ve změně názvu! Německo se tak snažilo aplikovat tzv. aktivní politiku nezaměstnanosti. Jde o klasické nástroje, které stát používá v boji s nezaměstnaností, kterou sám jinými politikami vytváří. A výsledky jsou všude stejné, neustálý nárůst počtu nezaměstnaných. Program reforem Hartz tak ve skutečnosti žádnou reformou není, protože neodstraňuje podstatu problému nezaměstnanosti, naopak celou situaci zhrošuje. Takže místo jedné negativní státní politiky v podobě nejrůznějších regulací a dotací, které nezaměstnanost způsobují, tu máme negativní politiky hned dvě.

Chybná státní politika

Podstatné snížení dávek v intencích reformy Hartz IV je však jen jednou stranou mince. Stát totiž nejprve musí vytvořit podmínky pro to, aby nezaměstnaný člověk našel práci, respektive aby někdo práci poptával. To je však na současném přeregulováním trhu práce s velkými náklady pro zaměstnavatele téměř utopie. A tak stát vybere na daních stejně, ale lidem bez práce rozdá méně. Přitom lidé dlouhodobě nezaměstnaní jsou bez práce právě v důsledku státních politik.

Reforma trhu práce musí spočívat na zrušení minimální mzdy, na reformě systému penzijního a zdravotního pojištění (jejich privatizaci), na výrazném snížení daní z příjmů fyzických osob, reformě zákoníku práce (musí být odbourána nerovnost v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, což znamená zrušit možnosti odborů vynucovat si neustálý nárůst reálných mezd, možnost porušovat pracovní smlouvy (stávky), a zjednodušit a zrychlit systém propouštění a najímání zaměstnanců).
Jen takové kroky přispějí k žádané flexibilitě na trhu práce, která umožní najít práci komukoli. Na svobodném trhu platí, že existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost. Každý, kdo nepracuje, rozhodl se tak dobrovolně. K takovému stavu má dnešní situace, a to nejen v Německu, hodně daleko.

Myslíte si, že je Česká nezaměstnanost důsledkem transfomace, nebo spíše státní politiky regulace? Co byste doporučili ministru práce a sociálních věcí a celé vládě? Zdá se vám německá nezaměstnanost vysoká?

Odeslat
e-mailem

Líbil se vám článek?

+9
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 9 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

13. 7. 2005 21:18, ddo

To je jednoduché. Je to proto, aby uměle vznikala nevraživost mezi těmito skupinami obyvatel, závist a tedy jakési třídní napětí, kterého pak levicové strany obratnou demagogií využívají ke zvyšování preferencí. Nejjednodušším řešením by bylo zrušení daní z příjmu.

Zobrazit celé vlákno

+62
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.
Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.