Co dělat, když nemám na bydlení a jídlo. Pomoc pro lidi v nouzi

Do redakce nám psala paní, že nemá na bydlení. Za ubytovnu platí 15 000 korun, zatímco dostala rodičovskou 7000, přídavky na dítě 1100 a příspěvek na živobytí 2600 korun. Na bydlení tak zaplatila deset tisíc, je bez peněz a jde na ulici, protože jí z ubytovny vyhodili. Co mají lidé v takové situaci dělat? Mají se obracet na vás, najít si azylový dům, zažádat si na úřadu práce o mimořádnou okamžitou pomoc?

Nejlepší je žádat o pomoc po více liniích. Azylový dům? Sehnat tam volné místo je dnes téměř nemožné, některé mají i roční pořadníky. Někde mají krizové pokoje, kde vás nechají s dětmi třeba týden, aby člověk hned neskončil pod mostem. Takže ano, určitě bych hledala azylový dům, i když je to těžké. Musíte také probrat všechny vaše příbuzné a známé, zda se mezi nimi nenajde někdo, kdo by uměl pomoci, třeba jen dočasně. Nabízí se sehnat si nájem. To je ale drahé a člověk z ubytovny na to nemá vzhledem k tomu, že je nutné složit kauci. Určitě bych žádala o mimořádnou okamžitou pomoc. Konkrétně samoživitelky a samoživitelé se pak můžou obrátit na nás. Mohou také hledat pomoc u dalších neziskových společností, je nás víc. Kdo nemá jídlo, může se obrátit na nejbližší potravinovou banku.

Když začneme pomocí, kterou nabízí přímo váš Klub svobodných matek: v říjnu jste měli rekordní množství žádostí o pomoc a rozdali jste přes milion korun. Kolika lidem jste pomohli? Co si pod tím milionem představit?

Dohromady jde o stovky lidí. Křivka pomoci od března neustále roste, druhá vlna covidu je nelítostná. V říjnu jsme měli souběh dvou programů pomoci. Měli jsme program Back to School, v rámci kterého jsme zajišťovali dětem notebooky pro distanční výuku a modemy s datovými SIM kartami. Do tohoto programu jsme v září a říjnu investovali 1,5 milionu korun.

Kde jste vzali notebooky?

Náš hlavní partner, společnost CZC.cz, se kterou spolupracujeme dlouhodobě, nám sehnala 200 nových notebooků. Koupili jsme je za zvýhodněnou cenu, CZC si nebralo marži. Pomohli nám také s tím, že distribuce šla za nimi a nemuseli jsme platit dopravu. S notebooky nám pomohli také dárci. Propojovali jsme je rovnou s potřebnými rodinami. Modemy s přednabitou kartou na 100 GB dat jsme za zvýhodněné ceny koupili od O2. Ta porce dat by měla stačit zhruba na jeden a půl měsíce distanční výuky, když tedy děti nebudou koukat na Youtube nebo TikTok. Rozdali jsme takto 300 notebooků a zhruba 200 modemů. Počítače pak začali nabízet i jiné společnosti, tak jsme tento program uzavřeli a vrátili jsme se k finanční pomoci.

Klub svobodných matek

Zdroj: Klub svobodných matek

Klub svobodných matek je neziskovou organizací, která pomáhá všem samoživitelům z celé České republiky. Působí od roku 2017, původně vznikl jako facebooková skupina. Pomoc se zaměřuje jak na rodiče, tak na jejich děti. Organizace nabízí mimo jiné bezplatnou právní poradnu, ucelené informace pro nejrůznější životní situace, bezplatnou právní pomoc při vymáhání dlužného výživného a podobně. Zprostředkovává také materiální a finanční pomoc. Zakladatelkou a ředitelkou je Dana Pavlousková (na fotce), která se stará o veškeré klíčové aktivity.

Ta vypadá jak?

Covid program pomáhá lidem, kteří nemají na jídlo nebo na bydlení. Dáváme jim jednorázovou částku 2000 korun na potraviny nebo 5000 korun na bydlení. Hlavní je, že pomoc od nás je rychlá. Když vás majitel vyhodí z bytu nebo vám v azylovém domě řeknou, že za týden končíte, tak čekat 30 dnů na vyrozumění u státní pomoci je strašně dlouhá doba.

Jak moc teď počty žádostí rostou?

Jsme na stovkách žádostech o pomoc za měsíc, což je několikanásobně víc než před rokem. Teď v nich cítíme totální beznaděj. Když od nás podporu dostanou, píší nám, že jsme první, kdo jim nějak pomohl.

Jste malá nezisková společnost s několika zaměstnanci. Stíháte všechno vyřizovat i přes rychlý nárůst žádostí?

Už tak od dubna je to za hranou. Osobně pracuju třeba 14 hodin denně, kolegyně minimálně 10. Stále se ale snažíme být rychlí a bohudík máme prostředky na pomoc.

Finanční pomoc od vás je jednorázová?

Ano, jde o jednorázovou pomoc pro případ akutní nouze. Interně máme nastaveno, že opakovaně lze u nás žádat po třech měsících. Víckrát za sebou umožňujeme žádat jen ve výjimečných případech. Jde o lidi, kteří si objektivně nemohou sami pomoci. Když třeba máte postižené děti a vidíte výši příspěvků na péči, tak se vám chce brečet. Nemůžu v takovém případě té matce radit, ať si najde další brigádu. To prostě už nejde. V takovýchto případech pomoc poskytneme opakovaně.

Zjednodušte to

Jak jste popsala ten váš program finanční podpory, tak mi přijde, že takhle by měla vypadat státní pomoc. Měla by být rychlá a mělo by o ní jít jednoduše žádat. Jakou máte zkušenost s mimořádnou okamžitou pomocí, tedy s dávkou, na kterou lidi v akutní nouzi včetně samoživitelek odkazuje ministryně Jana Maláčová?

Na jaře jsme s ministryní Maláčovou osobně jednali a prosili jsme o zjednodušení. Oni pak zjednodušili formulář, přes který se dá žádat. Na druhou stranu, i když nechci nikoho kritizovat, se stačí podívat do statistik za jaro, kolika lidem byla mimořádná okamžitá pomoc přidělená a v jaké výši.

Ano, ukázalo se, že ani se zjednodušeným formulářem není snadné na tuhle dávku dosáhnout. Od konce března do poloviny května obdržely úřady práce přes 7700 žádostí, přiznaly ji v necelých 4000 případech. Devadesát procent žádostí tehdy obsahovalo chybu. Také maximální hranice této pomoci – přes 50 tisíc korun – je spíš teoretická. Na jaře totiž úřad přiznal žadatelům v průměru 3500 korun.

Byli tam i lidé, kteří dostali 54 korun, což je úplný výsměch. A když je 90% chybovost, tak to asi není tak, že jsou všichni lidé hloupí. Ten formulář není jednoduchý na vyplnění. Hlavně by takovéto dokumenty na lidi měly mluvit jejich řečí a ne úřednickým jazykem. Na druhou stranu musím zdůraznit, že ze strany úředníků je větší snaha o nějaký dialog a tendence pomáhat.

Například na druhé straně formuláře má žadatel vyčíslit své čisté příjmy ze „závislé činnosti“, což jde popsat srozumitelněji jako příjem ze zaměstnání nebo z práce na dohodu. Když už se člověk dostane přes tuhle byrokracii, funguje pomoc od státu?

Mimořádná okamžitá pomoc je nenároková dávka a vždy záleží na individuálním posouzení úředníka. V praxi vidíme, že jsou velké rozdíly. Jeden úřad práce dá matce s dětmi 12 nebo 14 tisíc na kauci u nájemního bytu, protože odchází z azylového domu. Druhý jí to nedá. Stejně tak to je s notebooky pro distanční výuku. Jeden úřad to povolí, protože to bere jako školní potřebu, ale druhý to zamítne. Jsem v úzkém kontaktu s paní Cibulkovou, ředitelkou odboru nepojistných dávek na ministerstvu práce – a je fakt, že se velmi snaží, aby se to zlepšilo a nějak sjednotilo. Má pod sebou ale stovky pracovišť a je to všude o lidech. Vše by se mělo zrychlit, lidé v nouzi potřebují pomoci ihned.

Další pomoc funguje jak?

Ošetřovné je nedostatečné. Rozumím tomu, že státní rozpočet je v problémech, ale tady se šetří na špatném místě. Covid neumožňuje samoživitelům se o sebe a svoji rodinu postarat – a pak nechápu, proč jsou saturováni jen ze 60 nebo nově ze 70 %. Stát by také měl zvýšit dávky, které samoživitelé pobírají. Například příspěvek na dítě dělá u školáků do 15 let 610 korun na jedno dítě a příspěvky na bydlení se počítají z tabulkových nákladů, které roky nikdo nevalorizoval. Samoživitelkám, které jsou na ošetřovném a na všech možných dávkách a mají dvě děti, teď zbyde po zaplacení nájmů a dalších základních výdajů třeba 2000 korun na měsíc – a to jsou ještě ty lepší případy z těch, které řešíme.

První na ráně

Pojďme zpět k vaší činnost s Klubem svobodných matek. Komu typicky pomáháte? A změnilo se nějak s covidem?

Před covidem nás nejvíc kontaktovaly samoživitelky na mateřské. Typicky šlo o matku s půlročním dítětem, která ještě kojí, rozpadne se jí vztah a v horším případě musí z bytu. Co pak může dělat? V lepším případě má rodinné zázemí či byt od známých, v horším případě musí na ubytovnu nebo do azylového domu. A když má půlroční dítě, tak jí zase budete těžko říkat, ať jde do práce. To nejde.

Dnes už dáváme podporu i rodičům se staršími dětmi. Když jsme před Covidem dostali žádost od někoho, kdo měl třeba bydliště v Praze nebo Středočeském kraji, kde byla neustále volná pracovní místa, a měl třeba 12leté dítě, tak jsme ho odmítli. Děti chodí do školy, družiny, ten rodič si mohl najít práci, takže jsme ho vyselektovali, protože si mohl pomoci sám.

Hledáte pomoc?

Zdroj: Shutterstock

• Jste na dně? Jak teď žádat o mimořádnou pomoc
• Ošetřovné stoupne a prodlouží se. Schváleno
• Sociální dávky: Dokládání příjmu je jednodušší
• O některé sociální dávky můžete opět žádat online
• Ošetřovné pro OSVČ startuje. Má horší podmínky než na jaře
• Nový kompenzační bonus: Začíná příjem žádostí
• Příspěvek pro samoživitele? Druhá vlna je srazila na dno

Teď se to změnilo?

Jak jsem zmiňovala, v době covidu je strašně nešťastně nastavené ošetřovné. Samoživitelé na rozdíl od běžné rodiny těžce tvoří rezervy i v běžných časech. A z těch nízkých rezerv, pokud je vůbec měli, to bylo rychlé kamikaze. Na jaře bylo nejprve ošetřovné ve výši 60 % příjmů. To jste automaticky v minusu a zůstali jste v něm, i když to navýšili na 80 %. Pak přišlo léto, ale tam si moc nepolepšíte, i když nejsou koronavirové restrikce. O prázdninách platíte tábory, hlídání, abyste mohli chodit do práce. A přišel podzim, školy jsou opět zavřené a ošetřovné začalo zase na 60 %. Teď tedy musíme pomáhat i rodičům se školáky, kteří jsou na ošetřovném.

Navíc spousta matek si přivydělávalo na dohody. A dohodáře zaměstnavatelé škrtnou jako první, je to pro ně snadné. Valná většina maminek dělá na nepojištěné dohody, takže se ani nedostaly ke kompenzaci pro dohodáře. Spousta dohod bylo navíc v hotelnictví nebo gastronomii, tedy v sektorech, které doplatily na covid nejvíce. Pak máte souběh všech těch věcí a ve finančních problémech jsou i lidé, kteří to na jaře ještě ustáli.

Máte pocit, že si lidé, kterým pomáháte, částečně za tu situaci mohou sami, nebo se snaží a nemají šanci se z té nouze dostat?

Před třemi lety, když jsem začínala, se na samoživitelky koukalo s despektem: něco udělaly špatně, když jsou na děti samy. Jestli dnes během druhé vlny covidu mámě, která je sama s dětmi, někdo řekne, že si za to může sama, tak bych byla v první řadě, kdo by ji bránil. Jde o ženy, které chodily do práce, mají dvě děti a v lepším případě dostávaly výživné 2000 až 3000 korun. Teď s dětmi musí zůstat doma a učit se s nimi. Místo běžné výplaty dostávají 60 % a mají horko těžko na nájem. Za to si přece nemůžou samy.

Roste teď i počet neplatičů výživného?

Není to tak. Jde jen o ojedinělé případy, když třeba bývalý manžel onemocní a nemůže pracovat. Jde o velký dlouhodobý problém, ale teď alespoň naštěstí nenarůstá.

Když někdo neplatí výživné, tak je to spojené s charakterem, už to tedy bylo protříděné?

Je to tak.

Řežeme náklady!

Zdroj: Shutterstock

Účty za telefon, elektřina, plyn. Neplatíte zbytečně moc? Poradíme, jak odlehčit rodinnému rozpočtu – porovnáme nabídky a vybereme tu nejlepší.

Levné volání Elektřina Plyn

Chci také ušetřit

Pro zajímavost: hlásí se u vás o pomoc i samoživitelé muži?

Kontaktují nás tak z 90 % ženy a z 10 % muži. Na Facebooku máme od letoška skupinu i pro muže - Klub svobodných otců.

Už jsme si řekli, že výše vyplacené pomoci u vás v říjnu vyrostla na rekordních více jak milion korun. Kde berete zdroje pro vaší činnost?

Nepobíráme ani korunu státních dotací, žijeme jen z peněz dárců. Mají v nás důvěru, protože jim neustále referujeme, kam šly peníze a na co. Máme štěstí, že je o nás slyšet a firmy se nám hlásí samy, jsem jim za to vděčná, stejně jako každému drobnému dárci. Můžeme se tak soustředit na pomoc.

Klub svobodných matek existuje tři roky. Co vlastně bylo na začátku, jaký byl impulz?

Žiju sama s dcerou, ale naštěstí jsem v uvozovkách ta silná samoživitelka. Vždy jsem měla jednu až tři práce a dokázala jsem se postarat. I tak jsem se v životě potkala se situacemi, kdy na mě lidé reagovali s nedůvěrou. Třeba v momentě, kdy jsme se přestěhovaly. Žijete v prostředí takzvaných normálních rodin a teď tam přijdete sama s dcerou. Všichni koukají, o čem to bude, jestli budete chodit v teplácích, pak vidí, že máte i auto a řeknou si: jé dobrý. Dcera je ve třídě jediná z rodiny samoživitele. I tam vznikaly okamžiky, kdy jsem jí musela vysvětlovat, že je to normální a nemáme žádný hendikep. Já tedy, co dělám, žiju. Řekla jsem si, že je spousta maminek, které nemají takové štěstí, jako já a mají finanční potíže. Nejprve jsem založila facebookovou skupinu – Klub svobodných matek. Samoživitelky tam mezi sebou sdílí své zkušenosti nebo si nabízí pomoc. Pouštíme tam i dárkyně. Rychle se to rozprostřelo po celé republice, dnes tam máme asi 13 tisíc žen. Po třech měsících jsem z toho udělala neziskovku, potřebovali jsme právní rámec.

Chystáte nějakou další formu pomoci?

Ano, třeba akademii práce. Spousta samoživitelek umí vyrábět, umí skvělé věci, ale neumějí se prodat. Na začátku příštího roku se do toho pustíme, kvůli Covidu jsme to nestihli spustit tento rok. Chceme vybrat prvních pět až deset žen a zajistíme jim podporu v tom, aby se mohly pracovně postavit na vlastní nohy – například zajištěním živnostenského listu, marketingem nebo účetnictvím. Loni už se nám to s jednou ženou podařilo, přestala brát dávky a dnes podniká. Je to švadlena.

Máme třeba i e-shop, kde vyrábíme drobné šperky a prodáváme je. Zaměstnáváme tam třeba jednu maminku z Kladna, která má postižené dítě a normálně pracovat nemůže. Kdo si koupí například náramek, přispívá na mzdu té mamince a máme tam také stovku marži na nákup, která jde do našeho fondu, ze kterého vyplácíme pomoc.

V Holešovicích jsme na podzim otevřeli charitativní obchod s oblečením Fashion Charity shop. Ten funguje tak, že získáváme dámské oblečení, často z firemních zaměstnaneckých sbírek, od známých osobností, influencerů, od široké veřejnosti. Nedávno jsme dostali třeba 80 nových zimních bund od společnosti Husky. Koncept funguje tak, že část oblečení pak prodáváme v obchodě za zvýhodněné ceny (nyní kvůli uzavření ho nabízíme na našem e-shopu) a část oblečení rozdáváme mezi maminky samoživitelky. Už máme za sebou dvě akce distribuce oblečení a přišly tam maminky, které vám řeknou, že mají konečně nové kalhoty nebo zimní boty. Na 21. století je to téměř nepředstavitelné.

Zdroj: Shutterstock

Už nás sledujete? 

Přidejte si Peníze.cz na Twitter nebo Facebook a dozvíte se včas další aktuality a praktické rady! 

Jiří Hovorka

O osobních financích píše od roku 2009. Začínal v Měšci, pak se stejným tématům věnoval v Aktuálně.cz, po sloučení s vydavatelstvím Economia se jeho texty objevovaly i v Hospodářských novinách. Dlouhodobě se věnuje důchodům,... Další články autora.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem