Zdroj: Shutterstock
Raději vyměnit rozbité zboží za zcela nový kus, než několik týdnů čekat na nákladnou opravu – tuto možnost nadále volí nemalé množství zákazníků. Mnohdy ani výrobek opravit nejde.
Takovou praxi má utnout směrnice Evropské unie. Podle ní musí být oprava výrobku jednodušší jak z hlediska dostupnosti, tak i výše nákladů. Evropané ročně přicházejí o přibližně 12 miliard eur jen tím, že zboží místo opravy vymění, konstatovala Evropská komise.
Nejde o úplnou novinku, ale o pokračování dlouhodobé snahy EU. Pravidla, která letos na jaře definitivně schválil Evropský parlament, mají motivovat k tomu, aby lidé a firmy nevyhazovali porouchané přístroje, ale nechali je raději opravit. Už od března 2021 se tato pravidla týkala větších spotřebičů, jako jsou pračky, myčky, sušičky nebo televize, psali jsme o nich tehdy podrobně: Právo na opravu: zázraky nečekejte.
Výrobci mají zákazníkovi nabídnout u spotřebičů opravu, pakliže vychází levněji než výměna za nový kus. Kromě větších spotřebičů půjde nově i o chytré telefony, tablety a počítače. Opravu by nemělo provázet žádné velké zdržování – má být provedena v rozumném čase za přiměřenou cenu.
Pokud je navíc zboží opraveno už během záruky (zpravidla dvouleté), prodlužuje se tato záruka o dalších 12 měsíců. To vše má lidi motivovat k tomu, aby si výměnu za nový produkt pořádně rozmysleli.
Pro výrobce tím ale povinnosti nekončí. Běžné domácí spotřebiče musí opravovat i po zákonné záruce. Tedy za předpokladu, že je oprava technicky proveditelná.
Například zmíněné mobilní telefony byly dříve zařazeny do kategorie neopravitelné, protože třeba baterie v nich byla součástí výrobku. Komise nicméně už v roce 2022 připravila pravidla zajišťující, aby výrobci tuto praxi změnili.
Seznam výrobků se bude do budoucna rozšiřovat. Zákazníci si také budou moci během doby opravy zapůjčit náhradní zařízení, nebo se rozhodnout pro výměnu za renovovaný kus, pokud jejich výrobek nebude možné opravit. A když půjde o výrobek, který si musí zákazník nechat opravit sám, bude o tom muset být výrobcem řádně informován.
Další novinkou má být bezplatná online platforma, kde si lidé dohledají servisní pracovníky nebo prodejce renovovaného zboží. Platforma by ideálně měla umožňovat filtrování nabídek podle zboží, umístění, podmínek opravy nebo doby vyřízení.
„Spotřebitelům tak má být usnadněno vyhledání atraktivních nabídek opravy, opravářům zase zajištěna lepší viditelnost,“ vysvětluje šéfka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.
Jak získat z pojištění majetku víc? Poradíme!
Pro nemovitost i domácnost najdeme nejvýhodnější pojištění majetku.
Vzniknout má Evropský informační formulář o opravě, který opravna vydá před tím, než uzavře se zákazníkem smlouvu o opravě zboží. Ten má vedle identifikace opravny obsahovat informace o zboží, povahu vady, typ navrhované opravy, cenu opravy a čas potřebný k jejímu provedení, popřípadě i dostupnost náhradního zboží po dobu opravy. Jeho smyslem je jasnější informování spotřebitele o nabídkách opravy a také usnadnění srovnání těchto nabídek.
Výrobci budou muset za přiměřenou cenu zpravidla po několik let poskytovat k výrobku náhradní díly. Informace potřebné pro opravu musí zpřístupnit nejen autorizovaným servisům, ale všem odborným opravnám, které splní odborné požadavky. Zároveň výrobci nebudou smět používat smluvní doložky nebo hardwarová či softwarová řešení, které by opravu ztěžovaly.
Tabu bude i využívání náhradních dílů z druhé ruky či 3D tiskáren od nezávislých opravářů či odmítnutí opravy výrobku čistě z ekonomických důvodů nebo protože byl výrobek již dříve opraven někým jiným.
„Vítáme snahu evropských institucí omezit současnou praxi, kdy je mnohé zboží snazší a také levnější vyměnit za nové, než jej opravit,“ říká vedoucí právního oddělení dTestu Jan Šůra.
Pozitivním krokem je podle něj prodloužení zákonné odpovědnosti za vady po opravě i podpora oprav po uplynutí této lhůty. „Velký přínos naopak nespatřujeme například v zavedení jednotného formuláře, který má spotřebiteli umožnit porovnávat nabídky opravárenských služeb, neboť jeho smysluplnou použitelnost si v praxi příliš nedovedeme představit,“ hodnotí směrnici Šůra.
Nová pravidla vítá i Jan Charvát, šéf projektu Opravárna, který sdružuje stovky opravářů a servisů. „Za nás je ale vždy potřeba jít z obou stran. Čili z jedné strany cestou legislativy a z druhé strany směrem osvěty k samotným spotřebitelům,“ vysvětluje.
Charvát oceňuje hlavně povinnost výrobců poskytovat náhradní díly. „Na nedostatku náhradních dílů selže velké množství oprav,“ připomíná. „Druhá věc je pak ekonomika samotné opravy. Za nás se vyplatí opravit výrobky nad cca 2000 korun hodnoty nebo s citovou hodnotou, protože opravy jsou ruční práce a hodina práce u nás stojí kolem 800 korun,“ dodává šéf Opravárny.
Na plné zavedení pravidel do praxe si ale ještě počkáme. Teprve po schválení směrnice unijními státy budou mít tyto země dva roky na to, aby ji začlenily do svého práva. Lhůta se navíc může protáhnout. Zákonodárci členských států také zváží, jak směrnici do zákona převedou, protože je spíše obecnější povahy.
„Zda tedy přijetí směrnice bude mít zamýšlené efekty, a jak to bude v praxi vypadat, se ukáže až časem,“ dodává Hekšová.
Právo na opravu zboží má doplnit další nová unijní pravidla o takzvaném ekodesignu a posílení postavení spotřebitelů v zájmu ekologické transformace. Podle Evropské komise je kvůli předčasné likvidaci spotřebního zboží v EU produkováno každoročně 261 milionů tun emisí CO2 a 35 milionů tun odpadu a spotřebováno 30 milionů tun zdrojů.
Pavla Adamcová
Sdílejte článek, než ho smažem
