Je půjčka na svatbu investice do budoucnosti?

Největší bohatství je rodina. A ne jen manžel či manželka, ale celá síť vztahů, kterou s nimi vyženíte/vyvdáte, tradiční rodina, řekněme. Ze zapojení do takové sítě, pokud je funkční, můžete získat těžko vyčíslitelné zisky a záruky. Půjčit si na svatbu, aby byl tenhle svazek se všemi strýci a sestřenicemi ze třetího kolene rituálně zpečetěn, chápu jako dobrou investici do budoucna. To jsou samozřejmě věci, které diskutující z pražské Sodomy nemohou vidět a vědět. Manželství čistě jakožto pouhá legalizace vztahu na psí knížku, svatba jakožto další kalba s kamarády... to je něco jiného.

Jídlo, pití, ošacení, přeprava, zábava a nocleh je investice ?

No tak svatba a vernost, nejsou dve veci, mezi kterymi je rovnitko. Stejne tak muze byt clovek polygamni i kdyz je v manzelstvi (a mnoho lidi to takhle praktikuje a mnoho partneru se na tomhle dohodli). Stejne tak neni svatba k vernosti potreba. Svatba ma hlavne socialni, pravni a ekonomicke dopady.



Mne sobne prijde manzelstvi pro mne jako nevyhodne (pro moji pritelkyni, by ale vyhodne nejspis bylo). A to nejen kvuli dopadum rozvodu (kromne alimentu i pulka majetku a prijmu v ....). Napriklad, kdyz z nejakeho duvodu zacnete dluzit (treba udelate skodu) a pujde na vas exekuce nepujde automaticky i na majetek vaseho partnera a naopak. Dneska uz neni problem s tim, ze by doktori neposkytovali informace. Majetek dedi deti a pokud je v tom problem muzete to upravit v zaveti. I vdovsky duchod muze druzka / druh inkasovat.



Nemyslim si ze by bylo manzelstvi prezite. Hodne lidi ho uzavira jenom protoze se miluji ("Proc si te chci vzit? Protoze te miluji."). Podle mne neni laska duvodem ke svatbe, ale spise dulezitou podminkou k uspechu.


Ale pujcovat si na svatbu. To znamena na okamzitou spotrebu, mi prijde dost hloupe rozhodnuti. Zrovna svatba je akt, ktery se da odlozit do doby nez si na neho lidi naspori.

Ano, pane Petře, mluvíte mi z duše. Přesně to jsem chtěl napsat o Vašem příspěvku.

pokud chápeme manželství jako investici (jedno bydlení pro dva lidi, sjm zázemí pro děti, dědictví, atd) - lze uzavření manželství chápat jako smlouvu s pozitivním ekonomickým potenciálem, a proto proč se na ní třeba i nezadlužit.
ovšem zadlužit se na vnější zdobnost nějakého obřadu, který tento právní úkon zbytně doprovází, může leda chorý mozek.

Vzhledem k běžně rozšířenému postoji půjčit si na cokoliv (vždyť největším vzorem je nám čechům stát se schodkovým rozpočtem) mne už jako investice nezaráží nic, půjčku na svatbu nevyjímaje. Zatímco na nové auto či dům má vypůjčená částka hmatatelný význam a není pro dlužníka z hlediska návratnosti natolik jednorázová (dům i auto lze v případě nouze vždy za alespoň podíl kupní ceny odprodat), peníze za pocit stvrzení vzájemné lásky a touhy po společném soužití nikdo nikomu nevrátí - platíme za lepší pocit. Svatba by neměla být stavěna jako celý vztah na materiálních hodnotách, okázalosti a dojmu velikášství, na které přitom sám, sama nemám a na které si půjčuji. Lidé by se měli naučit žít dle motta "Na co mám, z toho žiju" a uvažovat nad půjčkou pouze v případech, kdy vypůjčené peníze budou investicí, jejíž zhodnocení bude vyšší než míra úroku z půjčky. Takto lze definovat pouze vdavky či přiženění do rodiny, díky které navýším vlastní materiální či duševní (málokdy =) bohatství, na což ale dle logiky předchozí věty nepotřebuji dlužit. Proto bych úvěr na svatbu definoval jako spotřební úvěr, který řeší situaci namísto vlastní finanční rezervy, úvěr, který nikdo z finančně gramotných nepochválí..

Naivní argumentace - jasně řečeno: blábol. Nesmyslná porovnání, chybné premisy, tudíž nesmyslné závěry.

Máte pravdu, manželství je přežitek podobně jako jíst příborem a podávat daňové přiznání. Člověk je se ve své biologické podstatě neliší od šimpanze a ti se nežení, příborem nejedí a daňové přiznání jsem je rovněž neviděl podávat.

Další kokotina - půjčit si na svatbu.

Manželství dneska už je celkem přežitek. Ženy se dokázaly ekonomicky osamostatnit a nepotřebují "papír" na chlapa, aby je živil. Přesto dodnes je ekonomické hledisko manželství naprosto stěžejní: dědictví, společný majetek. , Stát dosud tento svazek privileguje nad jinými, takže chápu, že někdo chce využívat právních výhod.

Z biologického hlediska je manželství nesmysl. Člověk NENÍ monogamní tvor. Proto tolik nevěr a rozvodů. Prostě to není člověku přirozené strávit celý život s jedním partnerem (čest výjimkám). Pro spokojený vztah, početí ani výchovu dětí, oddací list NENÍ potřeba a na druhé straně není ani žádnou zárukou, že vztah vydrží a že děti budou spokojené a dobře vychované.

Chápu, že tradice je hluboce zakořeněná a spoustě lidem se to nebude líbit. Nikoli z racionálních důvodů, ale díky setrvačnosti. Nemám nic proti svatbám a manželství. Přesto, kdo chce kam - až se ucho utrhne.