Vezměme to od začátku. Co vás nakonec přesvědčilo, že jste přijal nabídku na šéfa pro udržitelnost?
Upřímně, při prvním kontaktu s „udržitelností“ jsem cítil hořkou pachuť. Všude ideové spory, málo čísel a příliš „bruselského“ jazyka. Já jsem člověk procesů a dat, původně datový analytik, do CSG jsem nastupoval jako zástupce generálního ředitele v servisní organizaci holdingu a bavilo mě nastavovat toky informací a rozhodování. Pak jsem si sedl nad evropské dokumenty, rok se jimi prokousával a došlo mi, že když si od principů ESG (Environmental, Social a Governance), tedy životní prostředí, sociální oblast a správa či řízení společností, odmyslíte ten negativní narativ, je to vlastně metodika řízení. Pak to zacvaklo.
Co se vám „zacvaklo“ konkrétně?
Že ESG pro skupinu CSG nemůže začínat u „E“. Obrátili jsme to: nejdřív Governance – nastavení procesů a řízení holdingu. Pak „S“ – práce s lidmi a vzdělávání. A jako třetí krok „E“, tedy životní prostředí. Jsme velký, rozmanitý holding. Spravujeme 190 právních entit, zhruba za 60 z nich vykazujeme ESG data. Máme kolem čtrnácti až patnácti tisíc zaměstnanců v jedenácti zemích a dvanácti různých sektorech od obranného průmyslu přes aerospace, automotive až po chemii. Když nejdřív neukotvíte řízení, ničeho smysluplného a udržitelného nedosáhnete. Proto nám trvalo téměř tři roky, než jsme se vůbec dostali k systematickému „E“.
Jak jde dohromady obranný průmysl a udržitelnost?
Udržitelnost chápeme jako schopnost dlouhodobě udržet byznys: mít odolné dodavatelské řetězce, bezpečné provozy, transparentní řízení a strategické investice. Počítáme s tím, že splníme evropské cíle a do roku 2050 bude veškerá naše výroba uhlíkově neutrální. Je to velmi ambiciózní cíl, ale je dobře, že takové cíle existují. Protože nutí firmy inovovat a neodkládat investice. Podnikáme v řadě zemí světa a sledujeme, že evropská pravidla jsou nejnáročnější na světě. Když splníte Evropu, jste „za vodou“ kdekoliv.
Klíčové je, že svou udržitelnou strategii netvoříme v izolaci. Máme Výbor pro udržitelnost, kde sedí nejvyšší manažeři skupiny včetně financí, marketingu a interního auditu. A hlavně, permanentně jednáme se svými „stakeholdery“, tedy bankami, investory, klienty i státní správou. Jestli chceme zůstat konkurenceschopní, musíme být efektivnější, chytřejší a lépe řízení. ESG je k tomu sada nástrojů. Ne ideologie, ale operační manuál, který dává smysl. A také je třeba vidět osobní rovinu. Řada z nás má doma děti, rodiny. Chceme, aby naše továrny byly čistší a bezpečnější, aby lidé chodili domů zdraví. A aby náš byznys obstál i v čase, kdy se pravidla hry píšou jinde než v zasedačce.
Co na vás nejvíc dopadlo z nové evropské regulace?
Data. Dřív jsme nefinanční data sbírali podle amerických standardů, šlo řádově o tři sta ukazatelů. Abychom splnili podmínky EU, sledujeme nyní kolem 1200 ukazatelů. Když to pronásobíte napříč 60 firmami, dostanete kolem 70 tisíc datových bodů. Naše první integrovaná výroční zpráva má 500 stran, z toho zhruba 150 je čisté ESG. Netiskneme ji – ne kvůli ekologii, ale protože by se zkrátka nedala vzít do ruky. Co je pro nás zcela zásadní, je poctivě vyhodnotit výchozí stav, než přejdeme ke stanovování cílů. Chceme maximum autenticity, minimum greenwashingu. Jen tak celé naše úsilí bude dávat smysl.
Jak se dodržování ESG firemní politiky propisuje do samotného byznysu?
Z ESG se stalo takové nové „due dilligence“ byznysu. Jeho dodržování sledují banky, investoři i ratingové agentury. Když jsme připravovali emise dluhopisů, dostali jsme od největších fondů, bank a právních kanceláří na světě stovky dotazů k ESG. Před nedávnem jsme jednali s centrální bankou jedné cizí země a viděli, jak moc šli její bankéři do detailu ohledně recyklace odpadu, úrazovosti či genderového složení vedení. V reálu vidíme, že nám snahy o udržitelnost přináší lepší prioritizaci úkolů a výhodné způsoby financování obzvlášť při akvizicích na západních trzích, kde je udržitelnost samozřejmější součástí společnosti než v tuzemsku.
Máte příběh „z výroby“, který ilustruje, že ESG není teorie?
Myslím si, že cesta k bezpečnějšímu pracovnímu prostředí je vytvoření důvěry, se kterou budou zaměstnanci s vámi sdílet své poznatky. Z pražské kanceláře opravdu nepoznám, zda v nějaké továrně hrozí riziko. Někdy je možné se inspirovat tím, jak se ESG věnují v cizině. Vzpomínám si na svoji návštěvu v továrně na letadla Airbus ve francouzském Toulouse. Každý zaměstnanec tam nosí při pohybu halami výrazný pytel, a cokoliv najde na zemi, odnese a nahlásí. Výsledek? Výroba čistá jako operační sál. Tyhle drobnosti jsou „S“ a „G“ v praxi.
Může se nějak udržitelnost projevit přímo na bitevním poli?
Může, ale nedělejme si iluze. Norsko otevřeně říká, že třídenní cvičení za polárním kruhem vyprodukuje tolik emisí jako některé malé státy za rok. Nejen proto připravují elektrické bojové vozidlo pěchoty. Důvod? Není to jen o emisích, ale i taktice: elektrický stroj nemá tepelnou stopu, která dnes navádí střely, a proto bude pro posádku bezpečnější, jestli je možné takový termín na bitevním poli vůbec použít.
Co byste vzkázal firmám, které mají ESG „na seznamu úkolů“ a ještě nezačaly?
Nezaspat. Nám trvalo tři roky se v tom zorientovat, a to na to máme lidi, peníze i vůli. Kdo bude čekat, doběhne ho regulace i trh. A druhá věc: začněte „G“. Bez funkčního řízení a dat se z ESG stane jen sbírka tabulek. S funkčním „G“ se udržitelnost stane konkurenční výhodou – v tendrech, ve financování i v reputaci.
Jan Záluský
Začínal jako reportér Hospodářských novin, později měl na starosti řadu let magazín Podnikání, který se zaměřoval na rady malým a středním podnikatelům a byznysové příběhy. Sedm let byl zodpovědný za veškerý speciální obsah,... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem