Hodně nepříjemným překvapením pro dědice může být pravidlo, že musí po zemřelém zaplatit jeho dluhy. Dokonce i tehdy, když až do své smrti nikomu nic nedlužil.
Dluhy můžou vzniknout jednoduše jenom kvůli tomu, že zemřel člověk, který žil sám v nájemním bytě a neměl nastavený trvalý příkaz k platbě nájemného – nebo i měl, ale došly mu peníze na bankovním účtu. A i kdyby nedošly – je přece škoda platit za byt, který nikdo neužívá.
Se zálohami na energie nemusí být až tak velký problém – něco se vám pak z ročního vyúčtování přece jenom vrátí, protože vodu v bytě po smrti nájemce zřejmě nikdo nespotřebovával. Jenže třeba náklady na topení, pokud nelze měřit spotřebu v konkrétním bytě, si pronajímatel nejspíš naúčtuje. Stejně jako osvětlení společných prostor.
Když žil sám a nájem bytu po zesnulém na někoho nepřešel, může to být pro dědice opravdu problém. Dlužné nájemné může dědictví ztenčit, vynulovat nebo vás dokonce přivést do minusu. Dědické řízení trvá někdy dost dlouho, soudy jsou pomalé, a tak dluhy nabíhají.
Začněme tou jednodušší variantou: Pokud nájem bytu na někoho automaticky přechází, tak za něj prostě dál bude platit on – ať už je dědicem, nebo není. Tady není moc co řešit.
Ceny plynu a elektřiny rostou. Zajistěte si nejvýhodnější nabídku, dokud je čas.
Nejde-li přímo o společný nájem (například manželů), přechází nájem podle zákona na toho člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt.
Jestliže je takovou osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen když s tím souhlasí pronajímatel.
Užívací právo však takhle přechází jen na dobu dvou let. Pokud ale nájem přešel na člověka, kterému bylo v den smrti nájemce 70 a více let, tak dvouleté omezení neplatí. Výjimka je tu i pro nejmladší: Když nájem přejde na osobu mladší 18 let, má právo užívat byt až do doby, než dosáhne věku 20 let. Samozřejmě se obě strany můžou dohodnout na něčem jiném.
Co když člověk, na kterého nájem přešel, nechce byt dál užívat? V takovém případě může do jednoho měsíce od smrti nájemce písemně oznámit pronajímateli, že nechce v nájmu pokračovat. Ten pak zaniká dnem doručení takového oznámení.
Zmíněné řešení nabízí spolubydlícímu § 2279 odst. 4 občanského zákoníku. Jenomže takhle rychle může postupovat opravdu jenom ten, kdo sdílel se zesnulým nájemcem společnou domácnost. Pokud někdo po nájemci dědí, ale nežil a nehospodařil s ním společně v bytě, možnost ukončit nájem do jednoho měsíce využít nemůže. Platí pro něj přísnější pravidla, která si popíšeme za chvíli.
Když zesnulý žil sám, je to mnohem složitější. Rozetnout problém může pronajímatel, pokud jde o atraktivní byt, který snadno pronajme někomu jinému – a třeba i za vyšší cenu. Ale ani pronajímatel nemůže reagovat hned.
Není-li dědic znám ani do šesti měsíců ode dne smrti, může pronajímatel byt vyklidit. Dovoluje mu to § 2284 občanského zákoníku. A tím nájem zaniká.
Věci z bytu musí uložit ve veřejném skladišti nebo u jiného „schovatele“. A až se zjistí, kdo je dědic, naúčtuje mu pak pronajímatel nejenom dlužné nájemné a služby (za nejméně půl roku), ale také náklady na úschovu věcí. Když je dědic nepřevezme „bez zbytečného odkladu“, může je pronajímatel na jeho účet vhodným způsobem prodat.
Jenže ani při dlouhém dědickém řízení nemusí pronajímatel takovou možnost využít. Může mít zájem na trvání smlouvy s mrtvolou, jen aby zinkasoval nájemné od budoucích dědiců.
Jak to zkrátit?
Dědic, který s nájemcem nebydlel ve společné domácnosti (a proto na něj nemůže přejít nájem), může podle § 2283 odst. 2 občanského zákoníku vypovědět nájem s dvouměsíční výpovědní dobou – a to do tří měsíců poté, co se dozvěděl o smrti nájemce, o svém dědickém právu a o tom, že práva a povinnosti z nájmu nepřešla na člena nájemcovy domácnosti. Udělat to ale může nejpozději do šesti měsíců od nájemcovy smrti.
Právo vypovědět nájem má i ten, kdo spravuje pozůstalost, jestliže jde o majetek po někom bohatém a není vyřešeno, komu připadne.
Dědic má tedy tři měsíce na podání výpovědi. I při rychlém ukončení přesto zaplatí ještě za další dva měsíce.
Samozřejmě je tu pořád možnost, aby se dědic s pronajímatelem dohodl. V dohodě si pak určí jakýkoliv den skončení nájmu – třeba hned ten následující.
Sdílejte článek, než ho smažem
