He’s a real nowhere man,
Sitting in his Nowhere Land,
Making all his nowhere plans
For nobody.
Doesn´t have a point of view,
Knows not where he´s going to…
(Je to pravý pan Nikdo,
sedí ve své zemi Nikde,
všechny svoje nijaké plány
vymýšlí pro nikoho.
Nemá žádný názor,
neví, kam jde...)
Byvši vlídně pozvána na kafe první pomoci uvědomila jsem si, že moje podvědomí opět jednou pracovalo za mne: vědomě jsem se totiž zaobírala fenoménem zvaným „místně obvyklé nájemné“. Beatles prostě byli géniové, i když asi netušili, že zpívají o české realitě dnešních nájemních vztahů k bytům – posuďte sami:
V České republice vládne fenomén světově nevídaný, totiž, že máme zároveň právní a ekonomickou regulaci nájemného. Majitelé musí ve svých domech v „regulovaných“ případech mít i ty, koho nechtějí, a ti mu mohou platit to, co jim poručí stát, nikoliv majitel. A pokud se nájemníci rozhodnou neplatit, tak si s ohledem na současnou právní úpravu dají v podstatě nohy na stůl a majitel s nimi právními prostředky nehne. Znám otrlé jedince, kteří takto bez placení okupovali byt i deset let, než se je podařilo z domu legálně dostat. Legální cesta, jak se přidělených nájemníků zbavit či jak je přinutit platit více, neexistuje...
Po brutálním nájezdu majitelů domů k Evropskému soudu pro lidská práva se ledy přece jen pohnuly a v březnu 2006 byl přijat zákon č. 107/2006 Sb. Podle jeho ust. § 3 bylo možno nájemné zvedat podle vzorečku stanoveného o paragraf dále. Zákon měl platit do 31. 12. 2010, a co bude dál, neřešil. Jaksi se tiše předpokládalo, že tím regulace skončí, respektive, že bude dosaženo „místně obvyklých“ cen, takže se to jaksi srovná samo. Následně se „zjistilo“, že se „to nájemné“ zvedá někde příliš rychle, takže v Praze, krajských městech s výjimkou Ostravy a Plzně a ve velkých středočeských městech zvolnilo tempo a zákon platí až do 31. 12. 2012.
Souběh právní a ekonomické regulace tak zde pokračuje i nadále. Paradoxně je ale tato právní úprava lepší než stav panující na zbytku území republiky. Samozřejmě, že tento „zbytkový zákon“ 107/1996 Sb. je i nadále ústavně nekonformní, ale aspoň existuje.
Ve zbytku republiky panuje chaos a bezvládí. Jako kdyby se od března 1996 páni úředníci na gesčním Ministerstvu pro místní rozvoj všichni popíchali o přeslice. Náměstek Miroslav Kalous, který má po celou dobu bytovou problematiku na starosti, obecně přezdívaný mezi majiteli domů Šípkový Růženec, byv ke konci roku vzbuzen polibkem expirujícího zákona, doporučil všem zúčastněným stranám, aby se šli o výši nájemného soudit, když se tedy pronajímatel s nájemcem nedohodnou.
Považuji za projev osobní statečnosti a důkaz mimořádné osobní vyzrálosti, že JUDr. Tomáš Lichovník, předseda Soudcovské unie, jej nepraštil po hlavě prvním po ruce jsoucím tuhým předmětem. Kdyby totiž nájemníci a majitelé pana náměstka poslechli, do podatelen prvoinstančních soudů by napadlo – realistickým odhadem – okolo 80 tisíc soudních sporů. Není třeba vůbec žádné představivosti k odhadu, co by se s českou justicí dělo dále.
Naštěstí nejen Občanské sdružení majitelů domů (OSMD), ale dokonce i Sdružení nájemníků (SON), ač jsou navzájem v kontradiktorním postavení, dospěly k názoru, že nemohou nechat svoje ovečky napospas politické nezodpovědnosti, a pustily se do díla. Výsledkem by mělo být určení pravidel dohody o výši nájemného tak, aby se ani jedna ze stran necítila zásadně a úplně odrbaná. V zákoně č. 107/1996 Sb. byl totiž také novelizován § 696 Občasnkého zákoníku, dle kterého se má nájemné stanovit dohodou. Jak ale k této dohodě dojít? A co dělat, když se dohoda nezdaří?
Doporučuji neohlížet se směrem ke Sněmovní, i jen pohledem byste se mohli popíchat o růžové keře, které neodvratně obrůstají i Poslaneckou sněmovnu. V ní totiž leží návrh novely Občanského zákoníku s pracovním názvem „čto dělať“, upravující vztahy mezi nájemníky a pronajímateli, které měly být už upraveny dávno. Smůla je, že snad tento týden by to mělo jít do Ústavněprávního výboru a dále – no, tak do července může být upečeno. Ještě lepší to je s takzvanými cenovými mapami místně obvyklého nájemného, které Ministerstvo pro místní rozvoj začalo slibovat někdy v říjnu. Únor je na krku a hurááá, už je určena firma, která je bude zpracovávat. Alespoň že to je jediný podnik, od kterého je možno očekávat skutečně relevantní údaje, protože se danou problematikou zabývá už minimálně patnáct let: je to Institut regionálních informací.
Za situace, kdy neexistuje žádná právní úprava a žádné oficiální pomůcky, na jejichž základech by bylo možno se dohadovat o výši místně obvyklého nájemného, je nutno přivítat publikaci Místně obvyklé nájemné, kterou vydalo Občanské sdružení majitelů domů. V Praze je možno ji zakoupit v knihkupectví Fortuna na Národní třídě 10, v knihkupectví právnické literatury na Opletalově ulici nebo osobně v kanceláři OSMD. Za solidní cenu 252 Kč se dozvíte, co je to místně obvyklé nájemné, jak se vytváří na svobodném trhu nájemního bydlení, jaké jsou součásti nájemného a jaký je oprávněný výnos z pronájmu. Závěrem pak publikace podává návod, jak již nyní zjistit výši místně obvyklého nájemného starších nerekonstruovaných bytů.
Jelikož vláda i parlament se opět jednou ukázaly jako zcela nepoužitelné, je zde tedy alespoň jedna dobrá zpráva: pan Nikdo si v zemi Nikde bude mít co číst. Speciální vydání brožury Místně obvyklé nájemné je po něj připraveno na OSMD v reprezentativní kožené vazbě....
Sdílejte článek, než ho smažem