Poplatek za převod penzijního připojištění, je jako z doby kamenné

Od prvního srpna letošního roku vstoupila v účinnost novela zákona o penzijním připojištění, která přináší do systému nejvýznamnějšího důchodového produktu řadu novinek s větší či menší vazbou na klientovu peněženku. Jednou z nejviditelnějších, a přitom pohříchu nejméně diskutovanou, je možnost penzijního fondu zavést až osmisetkorunový poplatek za převod účtu klienta k jinému fondu. Vedení penzijních fondů nelenila a rychle poukázala na zákonodárcovu zbytečnou benevolenci skrytou pod slůvkem „až“ v daném paragrafu. Všechny fondy okamžitě poplatek zavedly, a to v maximální možné výši. Pokud se však zamyslíme nad celou věcí hlouběji, těžko se lze ubránit dojmu, že penzijní fondy a zejména Ministerstvo financí šly tak trochu proti proudu času.

Zhruba před čtyřmi lety vzbudil velkou pozornost médií poplatek bankza zrušení běžného účtu a jeho vymáhání na retailové klientele. Po mediální ofenzívě většina i těch nejzatvrzelejších bank poplatek zrušila a v současnosti je na tuto položku nahlíženo jako na veskrze obskurní připomínku dřevních dob bankovnictví v ČR, dob neinformovaných klientů a pramálo obratných bank.

Dnes, necelých pět let po tomto vývoji je obdobný poplatek zaveden v rámci jednoho z nejméně výnosných spořících instrumentů a co je především zvláštní – je zaveden ze zákona. Penzijní fondy i zákonodárci tak postupují zcela zjevně proti tržní evoluci v oblasti osobních financí a co více, věc má i zásadní evropský rozměr. Evropská komise ve své „Zelené knize o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu“ z roku 2007 jako jeden z cílů výslovně uvádí „nižší ceny a větší výběr spotřebitelů“, přičemž konstatuje, že „spotřebitelé, kteří chtějí změnit poskytovatele, nesmí být od toho odrazováni a nesmí jim v tom být jakýmkoli způsobem bráněno“. „Je rovněž nutné zabývat se překážkami mobility spotřebitelů, např. poplatky za zrušení účtu nebo pojistky, nedostatečnými nebo složitými informacemi, vázáním produktů a složitou administrativou spojenou se změnou poskytovatelů služeb.“ Diskutovaný poplatek je tak na bezprecedentně kolizním kurzu s vizí EU i s vývojem celého trhu a vzhledem ke svému ukotvení v zákoně představuje naprosto nevídanou záležitost.

Jak se k věci staví samotné penzijní fondy? „Akcionáři z podnikání celá léta nic neměli a ani výnosy klientů nejsou nijak mimořádné, drží je hlavně státní příspěvky. Není správné, aby na systému vydělávali jen zprostředkovatelé a distribuce,“ říká Jiří Rusnok, prezident Asociace penzijních fondů. Absurdnost uvedeného tvrzení je zřejmá, osmisetkorunové „bolestné“ pro penzijní fond neovlivní zásadně činnost zprostředkovatelů. Konečný účet totiž jako vždy zaplatí klient, když za racionální přechod do fondu s vyšším zhodnocením přispěje původnímu správci svých úspor na rozloučenou několika stovkami korun. Ospravedlňuje takovouto diskriminační politiku státu role a především dosavadní efektivnost tohoto odvětví? Odpověď nechť si každý z více než čtyř milionů klientů zvolí sám.

Autor je manažer Unie společností finančního zprostředkování a poradenství

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem