Dobrý den,
jsem zaměstnaná jako terénní sociální pracovník, téměř denně vyjíždím do města za svými klienty. K cestám jsem v minulosti využívala soukromou celoroční předplatní jízdenku, zaměstnavatel totiž jízdné zaměstnancům neproplácí.
Nyní jsem se přestěhovala a bydlím v blízkosti pracoviště, do kanceláře chodím pěšky, nevyplatí se mi tedy celoroční předplatní jízdenka na občasné soukromé cesty do města. Požádala jsem tedy zaměstnavatele, aby mi cesty ke klientům proplácel, navrhla jsem nejlevnější možnost, tedy proplacení 60 % roční předplatní jízdenky zaměstnavatelem, zbytek bych uhradila ze svého. Zaměstnavatel to odmítl, mám si veškeré náklady hradit sama. Je tento postup zaměstnavatele v pořádku, přestože mám jako místo pracoviště uvedené celé město?
Dotaz poslal/a: skodic007, 01. 01. 2019 15:28
Dobrý den,
děkujeme, že jste využil služeb naší poradny a k Vašemu dotazu nám dovolte sdělit následující:
Dle ustanovení § 152 zákoníku práce se cestovními výdaji, za které přísluší zaměstnanci cestovní náhrady, rozumí pracovní cesta dle ustanovení § 42 zákoníku práce, ale i cesta mimo pravidelné pracoviště. Cesta mimo pravidelné pracoviště je pro účely cestovních náhrad posuzována dle ustanovení § 156 odst. 2 zákoníku práce jako pracovní cesta. Jak je ze shora zřejmé, je nutné rozlišovat místo výkonu práce a pravidelné pracoviště. V případě, že v pracovní smlouvě není sjednáno místo pravidelného pracoviště, platí fikce dle ustanovení § 34a zákoníku práce, dle které se za pravidelné pracoviště považuje obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Vzhledem ke shora uvedenému bych na Vašem místě například navrhl zaměstnavateli, že pokud proplatí jízdenky, nebudete klienty obcházet v rámci pracovní doby pěšky. Pro inspiraci lze použít také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU) z 10. 9. 2015, případ „Tyco“ – sp. zn. C-266/14. Dle rozhodnutí se za pracovní dobu považuje jakákoli doba, po kterou zaměstnanec v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi pracuje, je zaměstnavateli k dispozici a vykonává svou činnost nebo plní úkoly. Pokud je cestování nedílnou součástí postavení pracovníka, jenž nemá stálé nebo obvyklé pracoviště, nelze pracoviště omezit na fyzickou přítomnost u zákazníků. SDEU tak považuje dobu strávenou na cestě mezi bydlištěm a místem prvního a posledního zákazníka za pracovní dobu.
Pro hlubší právní analýzu, kterou lze poskytnout pouze na základě úplné znalosti daného případu a faktického stavu věcí, a popřípadě vyhotovení relevantní dokumentace, či kompletní zastoupení, nás neváhejte kontaktovat na níže uvedené emailové adrese. Rádi Vám s Vaším problémem pomůžeme.
Lefensor, s.r.o.
Your reliable partner
E-mail: info@lefensor.eu
Web: www.lefensor.eu
Lefensor, s.r.o., 14. 01. 2019 16:45