Zdroj: Shutterstock
Obecně platí, že o tom, jestli člověk na lékařskou prohlídku musí a jestli jednou nebo víckrát, rozhoduje náročnost vykonávané práce. Z pravidla ale zpravidla bývá aspoň jedna výjimka. Tady jsou to zaměstnanci před osmnáctými narozeninami, tedy mladiství.
Jejich zaměstnávání – a snad je dobré zdůraznit, že zaměstnání není jen pracovní poměr, ale i dohody – mívá některá pravidla nastavená přísněji. Týká se to i lékařských prohlídek.
Pro zaměstnavatele mladistvých platí, že na svoje náklady musí zařídit prohlídku takového zaměstnance u poskytovatele pracovnělékařských služeb:
Pokud jde o práci v první kategorii podle obtížnosti (viz box na konci článku) a nebrání tomu jiný předpis, může podle společného stanoviska ministerstev práce a sociálních věcí a zdravotnictví vstupní lékařskou prohlídku mladistvého vykonat na žádost zaměstnavatele jeho pediatr.
Se vstupními lékařskými prohlídkami si letos užili zaměstnavatelé, ale taky brigádníci. Ministerstvo zdravotnictví totiž připravilo novelu, která měla zbavit některé zaměstnance vykonávající lehčí práce povinných vstupních prohlídek. To se povedlo.
Co se ale naopak vůbec nepovedlo: při novelizaci onoho zákona úředníci omylem zavedli (a poslanci a senátoři schválili) povinné prohlídky některým dohodářům. Právě před začátkem sezony brigád. A odstranit nepodarek se přes všecky sliby definitivně podařilo až k 1. říjnu. Není ale potřeba zabíhat do podrobností, na to máme samostatný článek: Úleva pro zaměstnavatele i brigádníky. Povinné vstupní prohlídky pro dohodáře končí. Tady si řekneme, co platí a co se snad nějakou dobu měnit nebude.
Na pohled drobný, ale v praxi významný rozdíl je tu mezi zaměstnanci v pracovním poměru a lidmi zaměstnanými na základě dohody.
Lidem, kteří mají nastoupit do pracovního poměru, totiž musí zaměstnavatel před jeho vznikem zařídit vstupní prohlídku, pokud spadá do jakékoli jiné kategorie prací podle náročnosti (viz tabulka na konci článku) než do nejlehčí první.
U dohodářů ale platí, že na vstupní prohlídku nemusí ani ti, kteří budou pracovat ve druhé kategorii (pokud nejde o práci, která je uznaná jako riziková).
Důležité je to proto, že do druhé kategorie spadne i spousta prací, kde firmy často hledají brigádní výpomoc, třeba práce pokladní nebo lehčí práce ve skladu.
Vstupní prohlídka je povinná u rizikovějších profesí a u prací, kde to přikazuje zákon. Před uzavřením pracovní smlouvy nebo dohody by vás měl budoucí zaměstnavatel poslat ke svému smluvnímu lékaři nebo k lékaři závodnímu.
Chcete si i v penzi plnit sny? Poradíme!
Najděte si nejvýhodnější penzijní spoření a získejte státní příspěvky i slevy na dani. Podpořit vás může i zaměstnavatel.
Vstupní prohlídku hradí uchazeč o zaměstnání. Bývá to několik stokorun, výjimku mají mladiství a lidé, jež se ucházejí o práci, která se vykonává v noci. Tam vždy prohlídku hradí potenciální zaměstnavatel.
Pokud pak do práce nastoupíte, prohlídku vám zaměstnavatel proplatí. Je samozřejmě možné se s ním dohodnout, že vám ji proplatí, i když kvůli jejím výsledkům nastoupit nebudete moct.
Výsledkem vstupní prohlídky je lékařský posudek. Může na něm být trojí verdikt:
Zaměstnavatel podle posudku rozhodne, jestli vás může přijmout. Pokud s výsledkem nesouhlasíte, můžete požádat o přezkum.
Na opakované pracovnělékařské prohlídky zaměstnavatel zaměstnance posílá v různé periodě – závisí to jednak zase na kategorii prací podle rizikovosti, jednak na věku zaměstnance.
Jde o prohlídky preventivní, měly by včas odhalit, jestli práce nemá na zaměstnance špatný vliv. Rozumějme, jestli mu nepoškozuje zdraví, případně jestli mu zdraví neponičil věk tak, že by další vykonávání dan práce mohlo znamenat nějaké zhoršení, nemoc z povolání nebo zvýšené riziko pracovního úrazu.
V první a druhé kategorii, pokud práce nemá přívlastek riziková, má zaměstnanec právo si prohlídku na zaměstnavateli vyžádat a zaměstnavatel naopak zaměstnance na ni vyslat. U rizikových prací, což je automaticky třetí a čtvrtá kategorie prací plus ty z druhé skupiny, které mezi rizikové zařadil zvláštní předpis, jsou opakované prohlídky povinné.
Kategorie prací | Do padesáti let | Od padesáti let |
První (nepovinně) | jednou za 6 let | jednou za 4 roky |
Druhá (nepovinně) | jednou za 4 roky | jednou za 2 roky |
Druhá riziková | jednou za 2 roky | |
Třetí | jednou za 2 roky | |
Čtvrtá | jednou za rok | |
Tato pravidla platí pro zaměstnance v pracovním poměru a stejně tak i pro dohodáře a platí obecně. Z pravidla ale zpravidla bývá výjimka a nějaké by se našly i tady.
Například pokud jde o zaměstnání, které se vykonává v noci, bere se to za zvýšené riziko, které si vyžaduje zvýšený dohled, a na pravidelnou prohlídku musí člověk jednou za dva roky.
Výstupní pracovnělékařská prohlídka se dělá jen výjimečně. Není to automatická součást konce pracovního poměru. Zaměstnavatel ji musí zajistit pouze tehdy, když zaměstnanec pracoval v rizikových podmínkách (typicky kategorie 2 riziková, 3 nebo 4) a při skončení pracovního poměru je potřeba zhodnotit, zda nedošlo k poškození zdraví nebo nemoci z povolání.
V ostatních případech se výstupní prohlídka nedělá a zaměstnanec o ni nemá právní nárok.
Na periodické ani mimořádné lékařské prohlídky si zaměstnanec nemusí brát dovolenou. Jde o překážku v práci na straně zaměstnance a zaměstnavatel je povinen poskytnout volno; prohlídka probíhá pokud možno v pracovní době. Zaměstnanci za takovou dobu náleží náhrada mzdy, jde o placené volno.
Každá práce v Česku musí být zařazená do jedné ze čtyř kategorií rizikovosti podle zákona o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.). O zařazení do kategorií rozhoduje v konkrétních případech zaměstnavatel, ale při vyšší rizikovosti musí mít stanovisko hygieny.
💼 Příklady: běžná kancelářská práce, školní výuka, recepce.
⚠️ Od června není povinná vstupní lékařská prohlídka ani pro lidi v zaměstnaneckém poměru
💼 Příklady: švadlena, pokladní, skladník, řidič dodávky, práce v prašném prostředí s ochranou.
⚠️ Vstupní prohlídka povinná pro lidi v zaměstnaneckém poměru, pro dohodáře nepovinná
➕ Vždy povinná vstupní prohlídka, plus navíc i prohlídky pravidelné. Týká se například svářečů, lakýrníků, záchranářů nebo zaměstnanců v hlučných provozech.
Hranice mezi kategoriemi nejsou ostré – rozhoduje konkrétní činnost, prostředí i ochranná opatření. Stejná profese může spadat do jiné kategorie podle toho, kde a jak se vykonává. Například skladník v čistém, větraném skladu bez hluku bude spíš dvojka, ale pokud by měl tahat těžké věci ve vedru a prachu, může už jít o rizikovou práci (3. kategorie). Rozhoduje i to, jestli zaměstnavatel poskytuje ochranné pomůcky, zajišťuje přestávky nebo měří škodliviny.
Důležité otázky a odpovědi (FAQ)
Zařazení práce do kategorie 1 až 4, tedy určení, jak je práce náročná nebo riziková, se řídí nařízením vlády č. 432/2003 Sb., které vymezuje podmínky a ukazatele pro kategorizaci prací. Kromě fyzické a psychické náročnosti bere v potaz i rizikové faktory (hluk, zátěž teplem, prach, chemikálie, vibrace, biologická rizika a další). Kategorie prací má přímý dopad na to, zda zaměstnanec musí na vstupní prohlídku, jak často musí chodit na prohlídky opakované a zda se vyžaduje dohled poskytovatele pracovnělékařských služeb na pracovišti.
Samotné pracovnělékařské prohlídky, jejich typy (vstupní, periodické, mimořádné), postup, přezkum i to, kdo je hradí, upravuje zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Ten stanoví, že zaměstnavatel musí mít zajištěné pracovnělékařské služby (PLS) u poskytovatele zdravotních služeb a že zdravotní způsobilost zaměstnance se posuzuje pomocí lékařských posudků. Prováděcí podoba — tedy jak přesně se prohlídky dělají, v jakém rozsahu, kdo na ně může posílat a v jakých intervalech — je v vyhlášce č. 79/2013 Sb., která je k zákonu připojena a stanovuje konkrétní pravidla.
Když se zjistí, že zaměstnanec neabsolvoval povinnou pracovnělékařskou prohlídku, dopadá to výhradně na zaměstnavatele. Nejčastěji na problém přijde inspekce práce, hygiena nebo kontroloři po pracovním úrazu. Zaměstnavateli hrozí pokuta až do dvou milionů korun, v praxi ale obvykle v desítkách tisíc. Pokud se navíc stane úraz, pojišťovna může uplatnit regres a vymáhat část nákladů zpět. Jde také o porušení povinností v oblasti bezpečnosti práce, protože zaměstnavatel musí prokázat, že práci přidělil zdravotně způsobilému zaměstnanci. Zaměstnanci samotnému žádná pokuta nehrozí – jen nesmí pracovat, dokud prohlídku nedoplní.
Gabriel Pleska
Sdílejte článek, než ho smažem
