Zdroj: Pleska / OpenAI
Český trh práce je 15. nejlepší v Evropské unii, meziročně jsme si polepšili o tři příčky. Ukázal to nový Index prosperity, který připravuje Česká spořitelna ve spolupráci se Sociologickým ústavem a projektem Evropa v datech.
Umístění nám zlepšují vůbec nejnižší nezaměstnanost v EU, máme také čtvrtou nejvyšší míru neobsazenosti pracovních míst napříč evropskou sedmadvacítkou. To znamená, že pokud Češi chtějí změnit zaměstnání, mají z čeho vybírat. A špatně se u nás zaměstnanci nemají ale ani z pohledu možnosti pracovat z domova.
Většina unie nás naopak předčí v otázce genderové rovnosti na trhu práce, zvláště v rovnosti odměňování mužů a žen. Češi také více než většina obyvatel ostatních států EU dojíždějí za prací mimo svůj region.
Nejlépe fungujícím trhem práce se podobně jako v předchozích ročnících mohou pyšnit Nizozemsko a Dánsko, které nově na stupni vítězů doprovází také Malta. Společnou vlastností pracovního trhu v těchto zemích jsou rovné podmínky pro muže a ženy. Nizozemská i dánská společnost dále může těžit z nízkého počtu odpracovaných hodin, vysokého podílu zkrácených úvazků i vysokého podílu ekonomicky aktivní populace. Pro porovnání, zatímco v Česku je aktivních pouze 77,5 procenta lidí v produktivním věku, v Nizozemsku je jich o deset procentních bodů více.
Horší pracovní podmínky panují v zemích podél východní hranice EU a v Chorvatsku s tím, že zatímco loni se o poslední příčku dělily balkánské státy Bulharsko a Rumunsko, letos patří Řecku. Jak uvádí index, v kolébce antické civilizace je druhá nejvyšší nezaměstnanost, trh práce je zde málo flexibilní, a přestože zdejší pracovníci v zaměstnání stráví průměrně nejvíce hodin, práce je zde zároveň nejméně efektivní.
Index rozebírá jednotlivé plusy a minusy českého trhu práce. Začíná nízkou nezaměstnaností, kterou se podobně jako ve všech předchozích ročnících může Česko i letos pochlubit. S hodnotou 2,6 procenta, která je shodná s hodnotou v minulém ročníku, překonáváme unijní průměr, který podle dat Eurostatu dosahuje 6,1 procenta. V případě Česka Eurostat používá údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ), které se liší od údajů Úřadu práce ČR.
„Za nízkou českou nezaměstnaností, kterou pozorujeme už řadu let, nejspíš stojí malá aktivita zdejších odborů, v jejímž důsledku zůstávají české mzdy poměrně nízké. Zároveň je tu také neochota českých zaměstnanců práci měnit, viditelná například z toho, že hodnota průměrné doby strávené zaměstnancem u jednoho zaměstnavatele se u nás pohybuje výrazně nad evropským průměrem,“ popisuje hlavní příčiny nízké nezaměstnanosti makroekonomický analytik České spořitelny Michal Skořepa.
Nechuť ke změně práce podle něj může být daná poměrně nízkými dávkami podpory v nezaměstnanosti. „A roli snad můžou hrát i občas zmiňované české vlastnosti jako nechuť ke stěhování, konzervatismus, pohodlnost a malá ochota riskovat,“ doplňuje Skořepa.
Relativně vysoký podíl nezaměstnaných překvapivě postihuje švédskou a finskou společnost, které se v pilířích indexu prosperity obvykle vyznačují dobrým skóre v případě sociálních témat. S podílem 8,4 % nezaměstnaných sdílejí tyto severské státy 24. příčku.
„Na vině je skutečnost, že se celková makroekonomická situace států v posledních letech nevyvíjí nejlépe. Obecně je ale třeba mít na paměti, že Skandinávie chápe nezaměstnanost – pokud není dlouhodobá – nikoli jako nebezpečný problém, ale jako vcelku přirozený stav, který umožňuje lidem hledat nové vhodné zaměstnaní a firmám nové vhodné zaměstnance,“ připomíná Michal Skořepa z České spořitelny.
Nízká nezaměstnanost souvisí s dalším indikátorem, kterým je míra neobsazenosti pracovních pozic. Česko ji podle indexu má čtvrtou nejvyšší. Vyšší hodnota v tomto případě odpovídá většímu množství volných pracovních míst, pro která zaměstnavatelé shánějí pracovníky. Zatímco jedincům hledajícím práci vysoká hodnota nabízí širší možnosti uplatnění, u firem to znamená, že jim často chybí potřebná pracovní síla.
Přestože si Česko v tomto bodě ve srovnání meziročně o jednu příčku polepšilo, volných míst reálně ubylo. Míra klesla z 3,7 na 3,3. Hodnota navíc postupně klesala od roku 2019. Jde o odraz kombinace ekonomických i demografických vlivů.
„V důsledku války na Ukrajině, související energetické krize a inflace došlo ke snižování investic, a tedy náboru zaměstnanců v některých sektorech. Firmy si do určité míry zvykly na nedostatek pracovní síly a hledají cesty, jak pracovat efektivněji, například prostřednictvím automatizace nebo interního přesunu pracovníků. Zároveň došlo k útlumu některých průmyslových odvětví, zejména energeticky náročných, kde byl propad poptávky po zaměstnancích znatelný,“ dodává k vývoji neobsazenosti pozic Jakub Augusta z ministerstva práce a sociálních věcí.
Pracovní trh je dynamický, a zatímco určité typy pozic zanikají, jiné naopak vznikají. Potřebný je proto kvalitní systém rekvalifikací, který zajistí, že se pracovníci přizpůsobí novým potřebám společnosti. Jak však uvádí Analýza rekvalifikací ministerstva z prosince 2024, veřejné výdaje na rekvalifikační kurzy v Česku patří k těm nejnižším v EU.
V roce 2023 z nezaměstnaných hledajících novou práci prošel rekvalifikací pouze 1 z 50. Většina lidí, kteří v daném roce hledali nové místo, předtím pracovala v oblasti maloobchodu, často také ze sektoru velkoobchodu či stravování a pohostinství. Úřad práce ovšem v posledních letech zaznamenává rostoucí zájem o rekvalifikace. Porovnání dat z prvních pěti měsíců letošního roku a stejného období loni ukazuje na meziroční nárůst účastníků rekvalifikací o 52 % - od ledna do května se rekvalifikace zúčastnilo téměř 26 tisíc klientů úřadu.
Kvůli postupnému přeskupování lidí na pracovním trhu bude v Česku v následující dekádě u některých profesí klíčových pro zdravé fungování společnosti hrozit nedostatek pracovní síly, varuje index.
A odkazuje na analýzu Budoucnost českého pracovního trhu, kterou zpracovala poradenská společnost Boston Consulting Group (BCG) spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí a platformou Aspen Institute. O té jsme psali více zde: Učitelů bude málo, právníků zase moc. Práci v Česku čekají velké změny
Chybět budou učitelé ve školkách, na prvním a druhém stupni i na středních školách, zejména vlivem velikosti populace dětí, která zejména kvůli dětem přistěhovalců v nadcházejících letech poroste. Chybět budou ale také zdravotní sestry, porodní asistentky, a to v souvislosti se stárnoucí populací a rostoucí potřebou zdravotní péče.
Málo bude také techniků ve fyzikálních a průmyslových oborech, a to navzdory současnému trendu zvyšujícího se podílu výzkumných pracovníků na celkové pracovní síle, ke kterému dochází podle indexu od roku 2016. V roce 2023 se v tuzemsku věnovalo vývoji nebo výzkumu 1,7 % ze všech pracujících, což představuje mírné meziroční zlepšení a desátý nejlepší výsledek v EU.
Ke zvýšení atraktivity profesí ve školství a zdravotnictví má vést zvyšování platů, náborové kampaně a stipendijní programy. „Podpořit vzdělávání a návrat kvalifikovaných pracovníků do oboru mají rekvalifikační programy zaměřené na získání pedagogického nebo zdravotnického vzdělání, podpora zkrácených a kombinovaných studijních programů pro dospělé i opatření pro udržení a návrat zaměstnanců po rodičovské dovolené, jako jsou částečné úvazky, sdílené pozice nebo rozvoj infrastruktury školek,“ nastiňuje Jakub Augusta z MPSV.
Podle něj má podpora mířit na strukturálně ohrožené regiony jako Karlovarský a Ústecký kraj, digitalizace služeb a procesů, které snižují potřebu rutinní lidské práce. K dlouhodobým systémovým změnám včetně duálního vzdělávání, a tedy silnějšího propojení škol s firmami, má dojít v případě technických oborů.
Nejslabší je Česko v porovnání s ostatními státy v pracovních podmínkách žen a mužů. Stejně jako v minulém ročníku indexu odpovídá podle dat Eurostatu rozdíl v odměňování žen a mužů 25. nejvyšší hodnotě v rámci EU, a meziročně se dokonce mírně zvýšil ze 17,9 na 18 procent.
Mezi hlavní příčiny gender pay gapu patří netransparentnost ohledně výše odměn, ale také značná segregace českého trhu práce. „Ženy a muži se koncentrují v odlišných oborech a profesích a ty, které jsou obsazeny převážně muži, jsou výše placené. Máme také extrémně málo žen ve vedení všech typů. Ve všech těchto ukazatelích zaostáváme za průměrem EU a všechny mají vliv na výsledné číslo ukazatele gender pay gap,“ vysvětluje socioložka a expertka na trh práce a rovné příležitosti Lenka Simerská.
Připomíná, že stále také přetrvávají stereotypy o ženách a mužích: „Úroveň volby, jak slaďovat péči o děti s prací, je nízká. Řada žen má delší mateřskou pauzu, než by chtěly, protože nemají dostupnou péči o děti nebo schází pružnost zapojit se na částečný úvazek.“
O jednu příčku rovněž na 25. pozici v unii si Česko meziročně dokonce pohoršilo v otázce celkové genderové rovnosti na trhu práce. „Stále více se ale o problému mluví. Více zaměstnavatelů začalo vnímat rovné odměňování jako konkurenční výhodu, a zaměstnance lépe informují. Nenechají například ženy, aby se podhodnotily hned na začátku, ale dají jim při nástupu mzdu, kterou mají na pozici narozpočtovanou a informují, za jakých okolností si člověk může ohodnocení zvýšit,“ říká Lenka Simerská.
Krokem k rovnějšími podmínkám Čechů a Češek na pracovním trhu se má stát flexinovela zákoníku práce účinná od 1. června 2025. Z pohledu genderové rovnosti patří mezi její nejvýznamnější změny zákaz doložky mlčenlivosti bránící zaměstnancům sdílet informace o výši jejich odměny. Více jsme psali zde: Výše mzdy už nebude tabu. Mlčení firem o odměnách brzy skončí
Zatímco loni bylo Česko z pohledu flexibility práce až na podprůměrné 19. příčce, letos je lepších než my pouze osm členů EU. Pozitivní posun způsobila ale zejména změna pojetí indikátoru včetně výměny zdroje. Podle dat prezentovaných Eurofoundem pracuje úplně nebo alespoň částečně z domova 59,5 procenta Čechů, jejichž zaměstnání práci na dálku umožňuje.
Výrazné rozdíly přináší genderové porovnání – zatímco alespoň někdy pracují z domova více než dvě třetiny mužů, mezi ženami podíl dosahuje jen 49 %. Prvenství náleží Nizozemsku se 77,5 procenta lidí pracujících na dálku, na chvostu je naopak Kypr s 23,5 procenta. Podle průzkumu se sice od pandemie zvyšuje touha zaměstnanců napříč EU věnovat se práci výhradně z domova, realita je ale opačná: podíl respondentů Eurofoundu pracujících pouze na dálku postupně klesal z 24 procent v roce 2022 na 14 procent v roce 2024.
Flexibilnější pracovní možnosti ohledně místa a času, i vyšší podíl zkrácených úvazků by potřebovali jak lidé s hendikepem, aby se mohli snáze zapojit na otevřeném trhu práce, tak rodiče, převážně ženy, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. Podíl zkrácených úvazků v Česku sice postupně roste (v roce 2024 dosáhl 7,7 procenta) a meziročně jsme se vyhoupli o dvě příčky na 17. pozici v EU. Prvenství si drží Nizozemsko napříč ročníky, zkrácených je tam 42,7 procenta úvazků.
Kateřina Hovorková
Sdílejte článek, než ho smažem
