Mezi zaměstnanci stále přežívá legenda, že si mohou sami zvolit termín dovolené. Případně, že platí pravidlo padesát na padesát – tedy, že polovinu dovolené určí zaměstnavatel a druhou polovinu zaměstnanec.
Tak to ovšem není – termín čerpání dovolené vždy vybírá pouze zaměstnavatel.
„Samozřejmě se většina firem snaží chovat ke svým zaměstnancům slušně a vycházet vstříc jejich přáním. Není to ale jejich povinností,“ upozorňuje expert na pracovní právo a advokát kanceláře Aegis Law Tomáš Procházka.
Zákoník práce je podle něj právě v otázce určení termínu dovolené zcela jednoznačný. Zaměstnavatel by měl při určování termínu dovolené sice přihlížet i k oprávněným zájmům zaměstnance, hlavní roli ale hrají vždy provozní potřeby podniku.
Je ale logické, že o čerpání nařízené dovolené musí dát zaměstnanci vědět. A to se v nedávném případě mladého muže, který pracoval v gastronomii, nestalo.
Muž podal letos v březnu výpověď s tím, že má dva měsíce výpovědní lhůtu. V zaměstnání měl být do konce května. Protože byl ale přesvědčený, že má ještě deset dní nevyčerpané dovolené (80 hodin – dovolená se počítá v hodinách, pozn. red.), řekl manažerce, že by si ji rád vybral. A tím skončil v práci o dva týdny dřív.
Jaké bylo jeho překvapení, když se dozvěděl, že mu zbývá už jen pět dní dovolené. „O dovolenou jsem nežádal a nevěděl jsem, že mi ji zaměstnavatel dal. Nepřišla mi od něj žádná zpráva o tom, že mám čerpat v únoru dva dny a v březnu další tři dny,“ stěžuje si muž, který dodatečně našel vyčerpané dovolené i na výplatní pásce.
Jak uvádí k případu advokát Procházka, hlavní ochranou zaměstnance u nařízené dovolené je právě právo dozvědět se její termín alespoň čtrnáct dní předem. „Tato lhůta se nemusí dodržet, pokud s tím zaměstnanec souhlasí nebo se dohodne na zkrácení. Dohoda o kratší lhůtě pro nařizování dovolené může být dokonce i součástí pracovní smlouvy,“ říká advokát.
Čerpání dovolené se nařizuje písemně. „Dříve bylo dodržení psané formy v pracovním právu poměrně komplikované, ale po nedávných novelizacích zákoníku práce už bude zaměstnavateli stačit i e-mail, nebo SMS zpráva,“ upozorňuje na platné novinky Procházka.
Muž ovšem e-mail ani SMS od zaměstnavatele neobdržel. Manažerce proto připomněl, že měl být o čerpání dovolené informován. Ta připustila, že vedení firmy skutečně pochybilo, když ho o dovolené neinformovalo, ale že už mu dovolenou proplatili. „A dodala, že už to mám nechat být, vždyť stejně odcházím,“ popisuje muž.
Podle advokáta Procházky je v pořádku, když se proti neoznámenému čerpání dovolené muž ohradil. Připomíná, že pokud by žádal dny dovolené zpět, pojila by se s tím pravděpodobně povinnost vrátit vyplacené peníze.
„Může se jednat o náhradu mzdy za dovolenou a možná i nějaké příplatky za práci přesčas, pokud odpracovaná doba a dovolená spustily povinnost je vyplácet. Na druhou stranu, pokud zaměstnanci nebylo zřejmé, že dostává peníze navíc, například pokud měsíční výplata nebyla podstatně větší a z výplatní pásky neplynulo, že zaměstnavatel nesprávně proplácí dovolenou, a na podfuk zaměstnavatele přišel až dodatečně, peníze vracet nemusí a může si je nechat,“ podotýká advokát.
Pokud by zaměstnavatel odmítal spolupracovat, má zaměstnanec možnost se obrátit tradičně na inspektorát práce nebo na soud. „Soudní spory v těchto otázkách ale nejsou příliš časté, protože jde většinou o poměrně malé částky,“ upozorňuje Procházka.
Dovolená je mezi zaměstnanci velmi často zmiňované téma. S jejím čerpáním se pojí řada pravidel a povinností. Ty hlavní zní:
- Dovolenou vždy nařizuje nebo schvaluje zaměstnavatel.
- Pokud by zaměstnavatel s nařízením dovolené otálel a zaměstnanec nemohl dovolenou během daného roku vyčerpat, může si od poloviny následujícího roku termín dovolené zvolit sám. Ale i on musí zaměstnavatele písemně informovat čtrnáct dní předem.
- Nevyčerpanou dovolenou nelze proplatit. Jediný případ, kdy je možné dovolenou místo vyčerpání proplatit, je pouze při ukončení pracovního poměru. Zaměstnanec tak dostane v zásadě stejné peníze, jaké by mu náležely, pokud by dovolenou čerpal.
- Bez schválení dovolené zaměstnavatelem by nepřítomnost v práci mohla být považována za neomluvenou absenci, což je porušení pracovních povinností, hrozí za to i ukončení pracovního poměru.
„Soudy se na neoprávněné čerpání dovolené zaměstnancem dívají velmi přísně. Například nedávno soudci řešili případ zaměstnankyně, která si žádala o týden dovolené k přestěhování své dcery do zahraničí. Zaměstnavatel jí ale schválil jen čtyři dny a uprostřed týdne chtěl, aby do práce přišla. Zaměstnankyně se dohodla s kolegyní, že za ní na jeden den zaskočí, a odjela,“ vypráví Procházka.
Zaměstnavatel za to ženu okamžitě propustil a soudy takový trest potvrdily. Zaměstnankyni nepomohly ani dosavadní vynikající pracovní výsledky, nevyčerpaná loňská dovolená, ani že za sebe zajistila záskok.
„Chodit do práce a plnit příkazy zaměstnavatele je totiž základní povinností zaměstnance. Opakované žádosti o dovolenou soudy dokonce vyhodnotily jako přitěžující okolnost, protože z nich vyplývalo, že absence byla pečlivě plánovaná,“ doplňuje advokát.
Kateřina Hovorková
Na Peníze.cz se věnuje hlavně osobním financím a trhu práce. V médiích pracuje od 90. let. Začínala v České tiskové agentuře, později prošla redakcemi MF Dnes, iDnes, pracovala v Hospodářských novinách a na webu Aktuálně.cz.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem