Zdroj: Pleska / Midjourney
Zaměstnanci dostanou možnost, aby si sami rozvrhli pracovní dobu na pracovišti. Dosud měli takovou možnost jen v případě práce na dálku, typicky při takzvaném home office.
S vylepšením počítá jedna z nedávno schválených novel zákoníku práce. Na konci července vyšla ve Sbírce zákonů, ustanovení o rozvržení pracovní doby zaměstnancem začne být účinné od ledna 2025.
Cílem této novinky mají být spokojenější zaměstnanci, kteří si díky ní lépe sladí pracovní a soukromý život. Sami si určí, že například na pracovišti budou pět hodin, pak půjdou vyzvednou děti do školy, odvedou je na kroužek a na zbývající tři hodiny se vrátí na pracoviště, případně je odpracují třeba z domova.
„Tuto možnost zákoník práce dosud výslovně připouštěl pouze v případě, že zaměstnanec vykonává práci na dálku. Nově bude možné, aby dohoda o takzvaném samorozvrhování vznikla i pro případy, kdy zaměstnanec vykonává práci na pracovišti zaměstnavatele,“ konstatuje ministerstvo práce a sociálních věcí, které změnu prosadilo.
Jenže: s konkrétním požadavkem zaměstnance na úpravu pracovní doby bude muset souhlasit zaměstnavatel. Tím se může okruh lidí, na které novinka cílí, značně zúžit.
„Bezpochyby nebude možné samorozvrhování využívat pro všechny pracovní pozice. Také bude záležet na vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a jejich vzájemné důvěře,“ upozorňuje Kateřina Kozáková, právní expertka Hospodářské komory. A uvádí dva příklady velice odlišných pozic:
„Uklízečka kanceláří, která má každý den kanceláře uklidit mezi 18. až 22. hodinou. Zaměstnavatel ví, že práce trvá dvě hodiny a je mu jedno, kdy práce v rámci časového intervalu bude vykonávat. A na druhé straně IT specialista, který většinou pracuje z domova, ale je potřeba, aby konkrétní úkol splnil na pracovišti, přičemž nemusí být jisté, jak dlouho bude práce trvat,“ říká Kozáková.
Podle generálního ředitele společnostii Randstad Česká republika Martina Jánského se samorozvrhování pracovní doby nejčastěji uplatní v profesích, kde je větší flexibilita možná, jako jsou například asistentky, administrativní pracovníci nebo úředníci.
„Pracovníci ve výrobě pravděpodobně takovou možnost v širším měřítku mít nebudou, protože směny jsou zde plánovány dopředu. I v těchto provozech se však zaměstnavatelé často snaží vyhovět zaměstnancům, pokud potřebují změnit nebo vyměnit směnu,“ uvádí Jánský.
Samorozvrhování dostalo v novele cekem přijatelnou podobu, myslí si expert na pracovní právo Tomáš Procházka z advokátní kanceláře Aegis Law.
„V rámci připomínek se podařilo vyházet administrativní balast, který v návrhu původně byl. Novelou zákoník práce dohání praxi, která už na řadě pracovišť dlouho funguje. Tedy to, že firma může zaměstnancům dovolit, ať si sami určují, kdy budou pracovat,“ říká Procházka.
„Největší dopad bude pro pozice, kdy je zaměstnavateli úplně jedno, kdy se práce udělá – hlavně že je hotová. Mohou to být různé administrativní nebo odborné pozice. Ale třeba i rodiče s dětmi, kteří si chtějí pracovní dobu víc řídit podle toho, jak jim to zrovna péče o dítě dovolí,“ vysvětluje Procházka.
Když bude zaměstnavatel souhlasit, může si pracovní dobu na pracovišti rozvrhnout nejen zaměstnanec v klasickém pracovním poměru, ale také takzvaný dohodář, tedy člověk pracující na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) nebo o provedení práce (DPP).
„Nedostatkem nové úpravy zůstávají takzvané příplatky, kvůli kterým firmy zpravidla zakazují možnost určit si sám pracovní dobu v noci nebo o víkendu, protože by podle zákoníku práce měla firma povinnost takovou práci zvlášť evidovat a platit za ni zaměstnancům příplatek ke mzdě,“ upozorňuje Procházka.
„To postihuje hlavně zaměstnance s dětmi, protože jim to znemožňuje například nejdřív děti uspat a pak si dodělat zbývající práci, nebo odejít z práce dřív a dodělat si ji o víkendu, kdy s dětmi může třeba pomoci nějaký rodinný příslušník. To vše se ale samozřejmě v praxi bude dít i nadále, jen se o tom nebude nahlas mluvit,“ dodává.
Dohodu o rozvržení pracovní doby nemá v zákoníku práce předepsané náležitosti. Podle právníků bude vhodné si předem pořádně rozmyslet, jak by samozrozvrhování mělo vypadat. Měla by se uvést maximální délka směny, stanovit zákonné přestávky a dobu odpočinku.
„Již nyní evidujeme mezi klienty poptávku po vyhotovení písemných dohod na samorozvrhování pracovní doby mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Obě strany by měly zvážit především podmínky, za kterých si zaměstnanec bude pracovní dobu rozvrhovat, například nutnost předchozího oznámení zaměstnavateli nebo stanovení časových úseků, ve kterých není možné vzhledem k organizaci výrobního procesu pracovní dobu rozvrhnout,“ doplňuje Adam Valíček, partner advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.
Dohodu o rozvržení pracovní doby bude možné vypovědět s patnáctidenní výpovědní lhůtou. Poté by pracovní dobu rozvrhoval klasicky zaměstnavatel.
Kateřina Hovorková
Sdílejte článek, než ho smažem
